Jaké jsou hlavní součásti architektonických forem?

Architektonický design je jednou z objektivně definovaných forem umělecké projekční činnosti.

Architektonické tvarování je chápáno jako organizace architektonického objektu, zohledňující všechny jeho podstatné vlastnosti, aspekty a hodnotové charakteristiky v procesu jeho vzniku, čímž se tvarování stává jedním z ústředních pojmů architektonické duševní činnosti. Forma funguje jako způsob organizace objektu v různých aspektech jeho reálné existence, přičemž středem zájmu je problém organizace architektonického objektu jako uměleckého díla.

Sociálně-kulturní a socioekonomické aspekty brané v historickém kontextu – životní styl, sociální psychologie, světonázor, technologické podmínky a efektivní metody výstavby, přírodní podmínky atd., mají významný vliv na tvůrčí proces. Tyto různé vlivy se odrážejí v konceptu „formativních faktorů“.

Architektonické tvarování se provádí současně na různých úrovních, při řešení mnoha problémů, organizování objektu jak jako materiálního systému, tak jako určitého prostředí života a činnosti a jako umělecké dílo. Na různých úrovních utváření, interakce a lomu faktorů je jejich kvalitativní jistota různá.

Existují tři úrovně architektonické formace:

Takový model je samozřejmě možný pouze v teoretické abstrakci, ale přes všechny své konvence pomáhá celkem jasně identifikovat skupiny vzorů a formativních faktorů.

Umělecká úroveň je pro nás v tomto modelu stěžejní. To je dáno především úžasnou schopností vědomí a tvůrčí představivosti obrazně syntetizovat různé formy duchovní zkušenosti – od primárních vjemů a dojmů až po představy a koncepty.

Estetický význam nabývají všechny aspekty mimoestetického obsahu, které jsou zobecněny a syntetizovány v kompozičním řešení.

Obyčejné vědomí považuje formu věci za součást věci samé a nechce brát v úvahu skutečnost, že tato forma je produktem myšlení lidí, kteří věc studují a používají.

Forma jako mentální útvar patří k poznání, je vyjádřena ve výkladech, výkladech, normách, předpisech, které jsou všechny bez výjimky zaznamenány v textech.

Architektonická forma není totožná s věděním o ní, ale je dána věděním.

Všechny možné popisy architektonické formy navrhujeme rozdělit do tří tříd: morfologické (fyzická forma), symbolické (kulturní významy a významy) a fenomenologické (zážitky).

Symbolika architektonické formy.

Symbol (řec. SYMBOLON – znak, poznávací znak) – v umění charakteristika uměleckého obrazu z hlediska jeho smysluplnosti a jeho vyjádření určité umělecké myšlenky.

Zvážením jednotlivých kompozičních technik v architektuře různých epoch je možné identifikovat specifické sociokulturní souvislosti mezi architektonickou formou (signifikátorem) a jejím obsahem (označovaným) na úrovni kulturních významů a idejí, které architekti do svých výtvorů investovali. . Obrazný vztah mezi architektonickými formami a společensko-historickými podmínkami, které je vyvolávají, mezi architekturou a kulturou společnosti jako celku nevyžaduje důkaz.

Symbolický vztah, jako každý znak, vždy spojuje dvě znalosti nebo dva ideální předměty: to, co značí, a to, co je určeno.

Symbolický popis je v podstatě hlavní formou fixace uměleckého obsahu architektonické formy, její sémantické interpretace.

Symbolické vlastnosti nejsou stejnou integrální charakteristikou formy jako fyzikální. Jsou připisovány, přiřazovány k formě tou či onou kulturou.

Symbolika architektonické formy je tedy spojením jejího tvarosloví s jedním nebo druhým kulturním významem.

Fenomenologie architektonické formy.

Fenomén (řec. PHAINOMENOM – zjevující se. Jev nám daný ve zkušenosti, smyslovém poznání).

ČTĚTE VÍCE

Jaká povolení jsou potřeba k instalaci zábrany na dvoře?

Fenomenologický popis je možný pouze tehdy, je-li subjekt zaměřen na svůj intimní pocit z předmětu a je ochoten abstrahovat od všeho vnějšího, co pochází z kultury, norem a konvencí.

Postava vnějšího pozorovatele ve fenomenologickém popisu je nepřijatelná.

Ve fenomenologii se věc zcela oživuje lidskými zkušenostmi a samotné zkušenosti jsou objektivizovány věcí a jejím viditelným, vnímatelným základem: světlem, barvou, tvrdostí, vzdáleností, orientací atd.

Abychom však pochopili tento fenomenologický základ významu formy, musíme jej oddělit od ostatních znalostí, včetně morfologického a symbolického, a provést „fenomenologickou redukci“, jak to nazval Němec Edmund Husserl (1859-1938). postup. Filozof, zakladatel fenomenologie.

Přímá zkušenost architektonických forem je často přítomna ve slovních popisech. Budovu nazýváme „světlá“, „útulná“, „prostorná“, „světlá“, „stísněná“, „tmavá“ atd. Ne v souladu s jakýmikoli normami a parametry, ale s pocity, které v daný okamžik zažíváme o konkrétní formě, „nořit se do této formy“ nebo „představovat si sebe jako tuto formu“.

Charakteristiky jako „tajemný“, „složitý“, „naivní“ je obtížné spojovat i s psychologickými reakcemi.

Morfologie architektonické formy.

Pojem „morfologie“ zavedl do vědeckého použití Johann Goethe, slavný německý spisovatel, myslitel a přírodovědec, který postavil do protikladu morfologii jako vědu o stavbě živých organismů s fyziologií, vědou o jejich fungování.

Charakteristická pro morfologii je objektivita a parametričnost popisu, tj. základ popisu na standardních nebo obecně uznávaných měřeních. Architektonická forma vystupuje v tvarosloví jako forma věci z hlediska jejích objektivních konstrukčních vlastností, prostorových parametrů a dalších, především fyzikálních vlastností.

Morfologické popisy mohou být zaznamenány v různých druzích kreseb, náčrtů, diagramů, pomocí čísel a slov.

Nejběžnějším jazykem pro popis morfologie architektonické formy je geometrie. Prvky geometrické morfologie tvaru mohou být libovolně jednoduché, téměř matematické pojmy: rovina, přímka, číselný poměr atd. Základem prostorového jazyka jsou elementární geometrické obrazce (primitiva).

Tvarosloví architektonické formy je zpravidla ta či ona figura, ale figura není věc, i když každá skutečná věc, stejně jako trojrozměrné těleso, tu či onu figuru má.

Porovnáním výše uvedených popisů mezi sebou je snadné zjistit, že subjekt je v nich přítomen v různé míře. Morfologický popis nezávisí na tom či onom kulturním systému a na duševním stavu a smyslovém záměru pisatele. Zde, jak jsme již uvedli, dominují standardní postupy měření.

Symbolický popis předpokládá zařazení popisovatele do kontextu kultury, jeho zapojení do určitých systémů vědění, idejí a kulturních norem.

Bez ohledu na popis neexistuje forma, ale věc nebo fragment skutečnosti, které považujeme za mající formu. Tuto formu náležející k věci však nelze z věci žádným způsobem vytáhnout, jako lze vytlačit šťávu z ovoce. Jediný způsob, jak extrahovat formu z věci, je vytvořit popis té věci. Vytvořte obsazení modelu.

Modelka (fr. model, z lat. modul – změřit, navzorkovat) nějaký hmotný nebo mentálně vymyšlený předmět nebo jev, který nahrazuje původní předmět nebo jev, přičemž si zachovává pouze ty jeho vlastnosti, které jsou nezbytné pro další práci s modelem.

Abychom vytvořili morfologický popis, musíme identifikovat a zaznamenat seznam vlastností charakteristických pro architektonický model. Tyto zahrnují:

ČTĚTE VÍCE

Jak poznáte, že je čas vyměnit kartáče na šroubováku?

– geometrický pohled (obrys);

– velikost architektonického tvaru;

– pozice formy v prostoru;

– masivnost a prostorovost;

– textura a povrchová struktura;

– rozkouskování/celistvost;

– dynamický/statický;

Základní vlastnosti a kvality architektonických a prostorových forem.

Architektonické a prostorové formy (zejména budovy) mají řadu vizuálně vnímaných vlastností a kvalit, které jsou důležité pro jejich vlastnosti. Většina z nich má parametrickou povahu a lze je vyjádřit v běžně používaných jednotkách množství.
1. Geometrický pohled (obrys) – hlavní kvalita formy architektonické struktury, je určena poměrem rozměrů formy podél tří prostorových souřadnic (šířka, výška, hloubka). Pokud jsou všechny tři rozměry relativně stejné, je tvar trojrozměrný. Pokud je jeden rozměr mnohem menší než ostatní dva, je tvar plochý. Pokud je jeden rozměr mnohem větší než ostatní dva, je tvar lineární. Může-li být forma načrtnuta elementárním geometrickým obrazcem – jednoduchý, je-li jeho obrys součtem několika obrazců, nebo jeho konstrukci dominují roviny se složitým zakřivením – komplexní.
2. Velikost architektonické formy – vlastnost jeho rozsahu na výšku, šířku, hloubku. Je obvyklé rozlišovat mezi absolutními metrickými hodnotami a relativními – ve vztahu k velikosti osoby a ve srovnání s jinými sousedními formami. Poslední (relativní) hrají primární roli při určování měřítka a měřítka formy.
3. Poloha formuláře v prostoru ve vztahu k divákovi; čelní, profilové, horizontální. Blíže, dále, výše, níže než divák nebo linie horizontu.

Ve vztahu k ostatním formám v architektonickém díle a hlavně ve vztahu k dominantnímu nebo obecně uznávanému systému prostorových směrů (vertikální/horizontální).

4. Masivnost a prostorovost závisí na vizuálním posouzení množství materiálu architektonické formy. Krychlové nebo kulovité husté formy mají největší hmotnost a víceduté, ploché a hladké mají nejmenší hmotnost.

5. Textura a struktura povrchu – důležitá kvalita architektonické formy. Textura odráží fyzickou (objemovou) povahu povrchu, zatímco textura (vzor) odráží lineární strukturu materiálu (například texturu dřeva).

6. Rozkouskování nebo integrita – vlastnosti, které jsou strukturální povahy a jsou určeny velikostí a počtem částí ve vztahu k celku.

7. Dynamické nebo statické – vznikající jako emocionální reakce při vizuálním hodnocení formy, především takových vlastností, jako je obrys, disekce a pozice v prostoru;

8. Zůstatek – vlastnost, kterou nám dává podvědomý mechanismus vestibulárního aparátu, jako pocit stabilní polohy formy;
9. Barva – vlastnost povrchu odrážet nebo vyzařovat světlo různých spektrálních vlastností. Vyznačuje se barevným tónem (odstíny), sytostí (míra jasu barvy), světlostí (odrazivost povrchu).
10. Šerosvit – vlastnost, která odhaluje rozložení světlých a tmavých oblastí po povrchu formuláře. Šerosvit zvyšuje a usnadňuje vizuální vnímání architektonické formy, odhaluje plasticitu formy a povrchovou texturu.

11. Tektonicita – kvalita specifická pro architektonické modelování a vyjadřující uměleckou interpretaci fyzikálních vlastností stavebních materiálů a konstrukčních řešení.

.
Všechny uvažované vlastnosti architektonické formy se projevují v jejich celistvosti a jednotě, tvořící složité kompoziční vzory.

Jedním z ústředních úkolů umělecké tvořivosti je vytvoření obrazu (modelu), tzn. taková reflexe obsahu myšlení, které je založeno na specifických materiálních substancích charakteristických pro tento druh umění (hudební zvuky, pohyby tanečníků, sochařské formy atd.).

ČTĚTE VÍCE

Jaká malta je potřeba pro pokládku komína?

Obraz je v architektuře nejen prostředkem odborné práce, ale stává se i jejím cílem, získává v kultuře samostatnou hodnotu, která nemusí nutně souviset s přítomností někde vztyčeného objektu. „Architektura má svůj vlastní obsah, který se ukazuje jako životně důležitý pro lidstvo, a proto je v obecném zájmu. Obraz tento obsah uchovává a přenáší v kulturním systému“ (L. Baranovský).

Proces architektonického návrhu, jak se vyvíjel, je historicky založen na obrazech budoucího objektu, tzn. na speciálních plochých (2-rozměrných) a objemových (3-rozměrných) modelech. Lze předpokládat, že obrazy mají nějakou další vlastnost, která nám umožňuje považovat je především za jazyk pro popis formy (morfologie).

Obrazy hrají roli jakéhosi prostředníka, s jehož pomocí se uskutečňuje vztah mezi architektovým myšlením a objektem, na který je jeho činnost zaměřena.

Metoda konstrukce grafických obrázků se obvykle nazývá metoda grafického modelování.

Všechny grafické modely architektonického objektu lze rozdělit do dvou hlavních skupin (podle klasifikace V.A. Shtofa):

– figurativní (ikonické) modely,

– ikonické (symbolické) modely.

Figurální modely jsou sestaveny z prvků, které mají určitou podobnost s odpovídajícími prvky reálného modelovaného objektu. Figurální model je podobný originálu, ale liší se od něj (jako všechny typy modelů) tím, že nemůže odrážet všechny jeho vlastnosti. Odráží pouze ty vlastnosti objektu, které jsou podstatné pro problémy řešené pomocí tohoto modelu.

Ikonické modely, na rozdíl od figurativních, které odhalují a zaznamenávají vnější charakteristiky objektu, odhalují vnitřní, podstatné vlastnosti architektonického objektu, které nejsou přístupné prostému pozorování. Ty v designu mohou být různé druhy funkčních, technologických a jiných schémat.

Modely, oproštěné od specifických hmotných „fyzických“ vlastností předmětu, zprostředkovávají design (strukturu) předmětu, jeho geometrický tvar, prostorovou polohu jeho částí, umožňují identifikovat skryté prostorové souvislosti a vztahy, jedním slovem , přejít od jevu k jeho podstatě.

Grafické obrázky (modely) jsou hlavním nositelem informace o navrženém objektu. S jejich pomocí probíhá komunikace jak mezi různými profesionály podílejícími se na procesu návrhu, tak mimo profesionální komunikaci (zákazník, dodavatel, spotřebitel atd.). Akt komunikace předpokládá přítomnost znakového systému a pravidel pro jeho použití, tzn. Jazyk. Grafický jazyk je systém znaků, který plní modelovací a komunikační funkce v procesu navrhování.

Specifikum použití grafických znaků v designu nespočívá ani tak v tom, jak tyto znaky vypadají a jsou reprodukovány na papíře, ale v jakých pravidlech či zákonech se proměňují a co jejich proměny znamenají.

Vztahy znaků k zobrazovaným objektům (sémantika) lze rozdělit do dvou tříd:

– ikonické znaky vytvořené více či méně přesným kopírováním skutečných předmětů nebo jevů.

– Symbolické znaky, které se nemusejí podobat předmětu nebo jevu, který popisují, a odrážejí v zobecněné podobě podstatu nebo informaci o obsahu předmětu.

Grafický jazyk je určen systémem omezení a pravidel (syntaktiky), které jsou diktovány kulturou designu.

Primárními prvky grafického jazyka jsou: bod, linie, rovina, objem. Počátečními prvky modelování jsou geometrická primitiva: rovnoběžnostěn, koule, jehlan, kužel, válec.

ČTĚTE VÍCE

Kolik metrů čtverečních potřebujete pro nosnice?

Téma semináře: „Formulář. Typy a metody popisu formy. Základní vlastnosti a kvality morfologického modelu.“

Problémy řešené na semináři:

Poskytněte volný výklad pojmu „architektonické tvarování“;
Na příkladu vlastního projektu odhalte rozdíl mezi morfologickým, symbolickým a fenomenologickým popisem objemově-prostorové formy.
Typy a vlastnosti grafických modelů. Specifičnost metod popisu kvalit architektonické formy.

Datum přidání: 2020-12-12 ; zobrazení: 441 ; Pomůžeme vám napsat vaši práci!

Sdílet s přáteli:

© 2014-2023 — Studopedia.Net — Informační zdroj pro studenty. Veškeré materiály prezentované na webu slouží výhradně k seznámení čtenářů a nesledují komerční účely ani porušování autorských práv (0.04)

$$$82. Pojmenujte prostředek a kvalitu specifickou pro architekturu, která vyjadřuje proporcionalitu nebo relativní shodu velikosti forem architektonické struktury vnímané člověkem k velikosti člověka samotného

$$$83. Architektura je nejhmotnější a zároveň nejvíce

$$$84.Jak používat dělení ke zdůraznění svislosti objemového složení?

$$ s úplným vertikálním dělením

$ neúplné šikmé dělení

$$$85. Je možné přeměnit krychli ze statického tvaru na dynamický? Jak?

$$ pomocí šikmých dělení

$ pomocí horizontálního dělení

$ pomocí vertikálního dělení

$ pomocí rovinných dělení

$$$86. První konstrukce – prototypy sloupkového systému

$$$87. Co určuje „tektoničnost“ architektonické formy?

$$ pomocí struktur pro umělecké účely

$ použití nových stavebních materiálů

$ pomocí moderního designu

$ pomocí různých typů dekorů

$ $ $88. Architektonický projekt je

$$ sada grafických materiálů obsahující všechny aspekty konstrukčního řešení

$ výkresy architektonických plánů, skic

$ výkresy architektonických fasád, čištění

$ výkresy architektonických řezů, dispozice

$$$89. Pojem funkce v architektuře

$$ utilitárně-praktický a společenský účel objektu

$ umělecké vyjádření architektonického díla

$ strukturální schéma budov a konstrukcí

$ použití stavebních materiálů a konstrukcí pro umělecké účely

$$$90. Různorodost rétorických figur s určitým zhrubnutím spočívá na dvou principech:

$$ metonymie a metafory

$ synekdocha a epentéza

$ synonymie a neologismus

$ anagram a palindrom

$$$91. Jaký je materiál architektury?

$ lepení stavebních materiálů

$$$92. Stabilní komunita uměleckých charakteristik se nazývá

$$$93. Jsou položeny základy moderní vědy o barvách

$ Johann Wolfgang Goethe

$$$94. Co je pozitivní nebo aditivní míchání barev?

$$ optické míchání barev

$ kombinace souvisejících barev

$ míchání základních barev

$ míchání dalších barev

$$$95. Co je negativní nebo subtraktivní míchání barev?

$$ mechanické míchání barev, nátěrů

$ optické míchání barev

$ míchání neutrálních barev

$ kompilace barevných schémat

$$$96. Jaké barvy jsou jednoduché?

$$ červená, žlutá, modrá

$ černá, bílá, žlutá

$ zelená, červená, hnědá

$ fialová, purpurová, modrá

$$$97. Co je rozptyl?

$$ rozklad bílého světla na spektrum

$ vlastnost světla procházejícího materiálem

$ ohýbání světelného paprsku

$$$98. Jaký druh umění vedl v syntéze umění a architektury během renesance?

$$$99. Kvalita uměleckého díla, identifikace toho, co je charakteristické pro zobrazovaný fenomén, aby se zvýšil jeho dopad na diváka

$$$100. V architektonické kompozici nemají rozhodující slovo formy samotné, ale

$$ jejich měřítku, proporcím a rytmu

$ jejich výzdoba, ozdoba

$ jejich texturu, texturu a barvu

$$$101. Jsou položeny základy moderní vědy o barvách

$ Johann Wolfgang Goethe

ČTĚTE VÍCE

Jaká by měla být místnost pro kotel na tuhá paliva?

$$$102. Jaké jsou tři hlavní barvy?

$$ červená, žlutá, modrá

$ oranžová, zelená, fialová

$ černá, bílá, červená

$ purpurová, modrá, zelená

$$$103. Jaká barevná harmonie je založena na různých vztazích stejné barvy?

$$$104. Jaké barvy jsou achromatické?

$$$105. Doplňkové neboli kontrastní barvy se po smíchání nazývají barvy dávání

$$$106. Co je pozitivní nebo aditivní míchání barev?

$$optické míchání barev

$kombinace příbuzných barev

$míchání základních barev

$přimíchejte další barvy

$$$107. Co je negativní nebo subtraktivní míchání barev?

$$ mechanické míchání barev, nátěrů

$ optické míchání barev

$ míchání neutrálních barev

$ kompilace barevných schémat

$$$108. Co je rozptyl?

$$ rozklad bílého světla na spektrum

$ vlastnost světla procházejícího materiálem

$ ohýbání světelného paprsku

$$$109. Když paprsek světla dopadne na povrch předmětu, odrazí se a vytvoří.

$$$110. Jev, kdy světlo prochází materiálem a je v něm rozptýleno, se nazývá

$$$111. Které tři barvy jsou složené barvy prvního řádu?

$$ oranžová, zelená, fialová

$ červená, žlutá, modrá

$ purpurová, azurová, žlutozelená

$hnědá, ultramarínová, modrozelená

$$$112. Barvy jsou červenooranžová, žlutooranžová, žlutozelená, modrozelená, modrofialová, červenofialová

$ květiny ročních období

$$$113. Nazývá se vlastnost světla způsobovat určité zrakové vjemy v souladu se spektrálním složením odraženého nebo emitovaného záření

$$$114. Schopnost barevného povrchu odrážet více či méně dopadajících světelných paprsků se nazývá

$$$115. Schopnost chromatické barvy udržet si svůj barevný tón, když se do jejího složení vnese různá množství šedé achromatické barvy, která se jí ve světlosti rovná, se nazývá

$$$116. Lidské oko vidí jen část spektra – od

$$$117. V lidské sítnici jsou dva typy buněk citlivých na světlo

$výhonky a kořeny

$$$118. Podle typu smyslového vnímání se barvy dělí na teplé a studené. Mezi teplé patří

$$ červené, oranžové, žluté barvy a jejich odstíny

$ fialová a modrozelená

$ smíšené barvy a jejich odstíny

$ fialové a zelené a jejich odstíny

$$$119. Mezi studené barvy patří:

$$ fialová a modrozelená

$ všechny odstíny šedé

$$$120. Povrch, který zcela odráží světelné paprsky dopadající na něj.