Jak se liší umělá ventilace od přirozené ventilace?

Při výstavbě standardního bydlení se používají systémy přirozeného větrání: čerstvý vzduch vstupuje do místnosti netěsnostmi v oknech a dveřích a je odváděn ventilačními kanály, jejichž výfukové mřížky jsou umístěny v kuchyni a koupelnách. Taková ventilace je levná, spolehlivá (nejsou zde žádné pohyblivé části ani automatizace) a odolná.

Nevýhodou nízkých nákladů na přirozené větrací systémy je silná závislost jejich účinnosti na vnějších faktorech – teplotě vzduchu, směru a rychlosti větru a dalších. Navíc jsou takové systémy v podstatě neregulované a za určitých povětrnostních podmínek prostě přestanou fungovat.

Umělé (mechanické) větrání se používá tam, kde přirozené větrání nestačí. Protože mechanický systém používá k pohybu, čištění a ohřívání vzduchu ventilátor, filtr, ohřívač a další součásti, mohou takové systémy udržovat vnitřní pohodlí bez ohledu na roční období nebo podmínky prostředí. Proto se snaží instalovat systémy umělého větrání do bytů, chat a kanceláří, kdykoli je to možné.

Systém přívodu a odvodu ventilace

Systém přívodu ventilace určené k přívodu čerstvého vzduchu do místností. V případě potřeby lze přiváděný vzduch ohřívat nebo chladit, zvlhčovat a také čistit od prachu.

Výfukové větrání, naopak odvádí znečištěný vzduch z místnosti. Přívodní a odtahové větrání se zpravidla používá společně a jejich výkon musí být vyvážený, jinak se v místnosti vytvoří nedostatečný nebo nadměrný tlak, což povede k nepříjemnému efektu „bouchnutí dveří“.

Místní a obecný ventilační systém

Místní větrání určené k přívodu čerstvého vzduchu do určitých míst (místní přívodní větrání) nebo k odvodu znečištěného vzduchu z míst, kde se tvoří škodlivé emise (místní odsávací větrání). Lokální odsávání se používá v případech, kdy jsou škodlivé emise lokalizovány a lze zabránit jejich šíření po místnosti. Lokální větrání se využívá především ve výrobě. V domácích podmínkách se používá všeobecné větrání. Výjimkou jsou kuchyňské digestoře, které jsou lokálním odsáváním.

Všeobecné větrání, na rozdíl od lokálních, je určen pro větrání vzduchu v celé místnosti. Obecnou ventilací může být také přívod a odvod. Přívodní celkové větrání musí být zpravidla prováděno s ohřevem a filtrací přiváděného vzduchu, proto musí být takové větrání mechanické (umělé). Obecné odsávací větrání může být jednodušší než přívodní větrání a lze jej provádět ve formě ventilátoru instalovaného v okně nebo otvoru ve zdi, protože odpadní vzduch není nutné zpracovávat. Pro malé objemy větraného vzduchu se používá mechanické přívodní a přirozené odvětrávání, které jsou znatelně levnější než mechanické.

ČTĚTE VÍCE

Jak vybrat správná semena pro váš trávník?

Skládaný a monoblokový ventilační systém

sazba ventilační systém je sestaven z jednotlivých komponentů – ventilátor, tlumič, filtr, automatizační systém.Takový systém je obvykle umístěn v samostatné místnosti – ventilační komoře nebo za podhledem (s nízkou kapacitou). Výhodou sázecích systémů je možnost odvětrání jakýchkoli prostor – od malých bytů a kanceláří až po prodejní plochy supermarketů a celé budovy. Nevýhodou je nutnost odborných výpočtů a návrhu a také velké rozměry. Část Složení ventilačních systémů popisuje, z jakých komponentů se skládá typický kitový systém.

Protože jsou všechny komponenty umístěny ve zvukově izolovaném pouzdře, je hladina hluku monoblokových instalací znatelně nižší než u stohovaných systémů. Díky tomu lze malokapacitní monoblokové systémy umisťovat do obytných prostor, stohované systémy je obvykle nutné instalovat do technických místností nebo do speciálně vybavených ventilačních komor.
Všechny prvky ventilační jednotky jsou vybírány, testovány a upravovány tak, aby spolupracovaly ve fázi výroby, takže monoblokové systémy mají nejvyšší možnou účinnost a vyváženost.
Díky kompaktnímu pouzdru je instalace větracích jednotek jednodušší a rychlejší než předmontované větrací systémy.

Více informací o větracích systémech je popsáno v sekci Větrání bytů a chat.

2.4.1. Účel a klasifikace ventilačních systémů

Pro udržení požadovaných parametrů čistoty vzduchu a parametrů mikroklimatu výrobních prostor se používají různé druhy větrání. Větrání je organizovaná výměna vzduchu, která spočívá v odvádění znečištěného vzduchu z pracovní místnosti a přivádění čerstvého venkovního vzduchu. V závislosti na způsobu pohybu vzduchu může být větrání přirozené nebo mechanické.

2.4.2. přirozené větrání

Přirozené větrání se provádí vlivem rozdílu teplot mezi vzduchem v místnosti a venkovním vzduchem (tepelný tlak) nebo působením větru (tlak větru). Přirozené větrání může být neorganizované a organizované. Při neorganizovaném větrání nejsou objemy vzduchu, které vstupují do místnosti a jsou z ní odváděny, neznámé. Výměna vzduchu závisí na směru a síle větru, teplotě venkovního a vnitřního vzduchu. Organizované přirozené větrání se nazývá provzdušňování. Pro provzdušňování jsou ve stěnách budovy vytvořeny otvory pro vstup venkovního vzduchu a v horní části budovy jsou instalována speciální zařízení (lucerny) pro odvod odpadního vzduchu. V důsledku toho je nutné vypočítat plochy přívodních a výfukových provzdušňovacích otvorů, které zajišťují požadovanou výměnu vzduchu.

ČTĚTE VÍCE

Jak se říká hodinkám, které jsou jako telefon?

2.4.3. umělá ventilace

Umělé (mechanické) větrání na rozdíl od přirozeného poskytuje možnost čistit vzduch před jeho vypuštěním do atmosféry, zachytávat škodlivé látky přímo v blízkosti míst jejich vzniku, účelněji zpracovávat přiváděný vzduch (čistit, ohřívat, zvlhčovat). přívod vzduchu do pracovního prostoru.

Generální výměnná umělá ventilace zajišťuje vytvoření potřebného mikroklimatu a čistotu vzdušného prostředí v celém objemu pracovní plochy areálu. Používá se k odstranění přebytečného tepla při nepřítomnosti významných toxických emisí, jakož i v případech, kdy povaha technologického procesu a vlastnosti výrobního zařízení vylučují možnost použití místního odsávání. Existují čtyři hlavní schémata pro organizaci výměny vzduchu při obecné ventilaci: shora dolů, nahoru, nahoru, zdola nahoru, zdola dolů.

Rýže. 2.4.1. Schéma organizace výměny vzduchu při celkovém větrání

Pokud má přiváděný vzduch v chladném období teplotu nižší, než je teplota vzduchu v místnosti, je vhodné použít schémata shora dolů a doplnění. Přiváděný vzduch je ohříván vzduchem z místnosti, než se dostane do pracovního prostoru. Další dvě schémata se doporučuje použít, když je přiváděný vzduch ohříván v chladném období a jeho teplota je vyšší než teplota vnitřního vzduchu.

Pokud jsou v průmyslových prostorách vypouštěny plyny s hustotou převyšující hustotu vzduchu, pak by obecné větrání mělo zajistit odstranění 60 % vzduchu ze spodní zóny místnosti a 40 % z horní zóny. Pokud je hustota plynů menší než hustota vzduchu, pak se odstranění znečištěného vzduchu provádí v horní zóně.

Obecná výměnná přívodní a odsávací ventilace se skládá ze dvou jednotek: pro přívod čistého vzduchu a odvod znečištěného vzduchu. Poměr těchto dvou proudů se nazývá bilance ventilačního vzduchu. Tato bilance může být vyrovnaná (je-li přítok roven extraktu), kladný (převažuje-li přítok) a záporný (převažuje-li extrakt).

Místní ventilace je také vtok formou vzduchového sprchování (kdy je do dýchací zóny pracovníka přiváděn čerstvý vzduch) popř výfuku (kdy je znečištěný vzduch odváděn ze zdroje emisí škodlivých látek pomocí digestoří, panelů, štěrbin apod.).

Nucené větrání. Schéma přívodu mechanické ventilace (obr. 2.4.2) zahrnuje zařízení pro sání vzduchu 1; vzduchový filtr 2; ohřívač vzduchu (ohřívač) 3; ventilátor 5, síť vzduchovodů 4 a přívodní potrubí s tryskami 6. Pokud není potřeba přiváděný vzduch ohřívat, tak je veden obtokovým kanálem 7 přímo do výrobních prostor.

ČTĚTE VÍCE

Jak se liší asynchronní motor od běžného motoru?

Zařízení pro nasávání vzduchu musí být umístěno v místech, kde není vzduch znečišťován prachem a plyny. Musí být umístěny alespoň 2 m od úrovně země a od odsávacích ventilačních šachet: svisle – pod 6 m a vodorovně – ne blíže než 2,5 m.

Přiváděný vzduch je směrován do místnosti zpravidla rozptýleným prouděním, k čemuž se používají speciální trysky.

Rýže. 2.4.2. Schéma přívodního větrání

Odsávání a přívod a odtahová ventilace. Odtahová ventilace (obr. 2.4.3.) se skládá z čisticího zařízení 1, ventilátoru 2, centrály 3 a potrubí odpadního vzduchu 4.

Obr 2.4.3. Schéma výfukového větrání

Vzduch po vyčištění musí být vyfukován ve výšce minimálně 1 m nad hřebenem střechy. Přímo v oknech je zakázáno dělat vyhazovací otvory.

V podmínkách průmyslové výroby je systém přívodního a odtahového větrání nejčastější s celkovým přítokem do pracovního prostoru a lokálním odsáváním škodlivých látek přímo z míst jejich vzniku.

V průmyslových prostorách, kde se uvolňuje značné množství škodlivých plynů, par, prachu, musí být výfuk o 10% větší než přítok, aby škodlivé látky nebyly vytlačovány do sousedních místností s menší toxicitou.

V systému přívodního a odtahového větrání je možné využít nejen venkovní vzduch, ale po vyčištění i samotný vzduch prostor. Toto opětovné využití vnitřního vzduchu se nazývá recirkulace a provádí se během chladného období, aby se ušetřilo teplo potřebné k ohřevu přiváděného vzduchu. Možnost recyklace však podléhá řadě hygienických, hygienických a požárně bezpečnostních požadavků.

Místní ventilace může být přívodní a odvodní.

Místní přívodní větrání, při kterém se provádí soustředěný přívod přiváděného vzduchu o stanovených parametrech (teplota, vlhkost, rychlost pohybu), se provádí formou vzduchových sprch, vzduchových a vzducho-termálních clon.

Vzduchové sprchy slouží k zamezení přehřátí pracovníků v horkých provozech a také k vytvoření tzv. vzduchových oáz (oblasti výrobní zóny, které se svými fyzikálními a chemickými vlastnostmi výrazně liší od zbytku místnosti).

Vzduchové a vzducho-tepelné clony jsou navrženy tak, aby zamezily pronikání značného množství chladného venkovního vzduchu do prostor v případě nutnosti častého otevírání dveří nebo vrat. Vzduchová clona je tvořena proudem vzduchu, který směřuje z úzké dlouhé štěrbiny pod určitým úhlem k proudění studeného vzduchu. Kanál se štěrbinou je umístěn na boku nebo ve spodní části brány nebo dveří (obr. 2.4.4).

ČTĚTE VÍCE

Jaké květiny mohou růst v koupelně bez okna?

Rýže. 2.4.4 Vzduchové clony:

a – se spodním přívodem vzduchu, b – s bočním obousměrným přívodem vzduchu; c – s bočním jednosměrným přívodem vzduchu

Místní odsávání se provádí pomocí lokálních digestoří, sacích panelů, digestoří, palubního odsávání (obr. 2.4.5) a dalších zařízení.

Návrh lokálního sání by měl zajistit maximální zachycení škodlivých emisí s minimálním množstvím odváděného vzduchu. Navíc by nemělo být objemné a překážet obsluhujícímu personálu při práci a sledování technologického procesu.Hlavními faktory při volbě typu lokálního odsávání jsou vlastnosti škodlivých emisí (teplota, hustota par, toxicita), poloha pracovníka při výkonu práce, vlastnosti technologického postupu a zařízení.