Umělé osvětlení se dělí na pracovní, nouzové, bezpečnostní a služební.
Nouzové osvětlení se dělí na bezpečnostní a evakuační.
Umělé osvětlení může být ze dvou systémů – obecného a kombinovaného.
Pracovní osvětlení by mělo být zajištěno pro všechny místnosti budov, jakož i prostory otevřených prostranství určených pro práci, průchod osob a dopravu; pro místnosti se zónami s různými podmínkami přirozeného osvětlení a různými provozními režimy samostatné ovládání osvětlení takové zóny jsou nutné.
V případě potřeby lze část pracovních nebo nouzových svítidel použít pro nouzové osvětlení.
1.4.1. Osvětlení průmyslových prostor
Normy osvětlení uvedené v /1, tabulka. 1/, by měla být zvýšena o jednu úroveň stupnice osvětlení v následujících případech:
a) pro práci 1-4 kategorií, pokud je vizuální práce vykonávána více než polovinu pracovního dne;
b) se zvýšeným nebezpečím zranění, je-li osvětlení ze systému celkového osvětlení 150 luxů nebo méně (kotoučové pily a gilotinové nůžky);
c) se zvláštními zvýšenými sanitárními požadavky (potravinářský, farmaceutický průmysl), pokud je osvětlení ze systému obecného osvětlení 500 luxů nebo méně;
d) při práci nebo školení teenagerů, pokud je osvětlení ze systému celkového osvětlení 300 luxů nebo méně;
e) při nepřítomnosti přirozeného světla v místnosti a stálé přítomnosti pracovníků, pokud je osvětlení ze systému obecného osvětlení 750 luxů nebo méně;
e) při pozorování dílů rotujících rychlostí V= 500 ot./min nebo více než 1,5 m/min;
g) při neustálém hledání diskriminačních předmětů na ploše 0,1 m nebo více;
h) v místnosti, kde je více než polovina pracovníků starší 40 let.
1.4.2. Osvětlení veřejných, bytových a pomocných budov
Normy osvětlení uvedené v /1, tabulka. 2/, by měla být dále zvýšena o jednu úroveň stupnice osvětlení; případy:
a) při práci kategorie A-B za zvláštních zvýšených hygienických požadavků;
b) při nedostatku přirozeného světla v místnosti s neustálou přítomností lidí;
c) se zvýšenými požadavky na saturaci místnosti světlem pro zrakovou práci kategorie G-E;
d) při použití kombinované osvětlovací soustavy pro administrativní budovy (kanceláře, čítárny apod.);
e) v místnosti, kde více než polovina pracovníků je starší 40 let.
Normy osvětlení uvedené v /1, tabulka. 2/, by měla být snížena o jeden stupeň stupnice osvětlení v následujících případech:
a) o jednu úroveň pro kategorie G-E při použití zářivek se zlepšeným podáním barev (LEC, LTBTS, LTBCT, KLTBTs);
b) dva stupně pro všechny výboje při použití žárovek, včetně halogenových.
1. 4. Návrh a postup práce s luxmetrem Yu-116
Fotoelektrický luxmetr Yu-116 je určen k měření osvětlení s přímým odečítáním na stupnici v luxech (obr. 1). Princip činnosti luxmetru Yu-116 je založen na jevu fotoelektrického jevu.
Rýže. 1. Luxmetr Yu-116
Rozsah měření a celkový jmenovitý koeficient útlumu použitých nástavců (převodní faktor stupnice) jsou uvedeny v tabulce. 1.
Rozsah měření, lx
Symbol pro současné použití dvou nástavců na fotobuňce
Celkový jmenovitý koeficient útlumu dvou použitých nástavců je přepočítací koeficient měřítka
Bez příloh, s otevřenou fotobuňkou
Stupnice přístroje jsou nerovnoměrné, odstupňované v luxech; jedna stupnice má 100 divizí, druhá – 30 divizí.
Počáteční hodnoty rozsahů měření na každé stupnici jsou označeny tečkou.
Luxmetr se skládá z luxmetru a samostatné fotobuňky s nástavci.
Na předním panelu měřiče jsou tlačítka spínačů a štítek s nákresem spojujícím činnost tlačítek a použitých nástavců s rozsahy měření.
Zařízení magnetoelektrického systému má dvě stupnice: 0-100 a 0-30. Na každé stupnici tečky označují začátek rozsahu měření: na stupnici 0-100 je tečka nad značkou 17, na stupnici 0-30 je tečka za značkou 5. Přístroj má korektor pro nastavení jehly do nulové polohy.
Na boční stěně těla měřiče je zástrčka pro připojení selenové fotobuňky. Selenová fotobuňka je umístěna v plastovém pouzdře a je s měřičem spojena šňůrou se zásuvkou, která zajišťuje správnou polaritu zapojení. Délka kabelu – 1,5m.
Fotocitlivý povrch fotobuňky je cca 30 cm Pro snížení kosinusové chyby je použit nástavec fotobuňky, který se skládá z polokoule z bílého světlo rozptylujícího plastu a neprůhledného plastového kroužku se složitým profilem. Tryska je označena písmenem K vytištěným na její vnitřní straně. Tato tryska se nepoužívá samostatně, ale ve spojení s jednou z dalších trysek označených M, P, T.
Každá ze tří trysek spolu s tryskou K tvoří tři absorbéry s koeficientem útlumu 10, 100, 1000 a slouží k rozšíření rozsahů měření.
Jak zařízení ovládat:
1. Před měřením osvětlení musíte:
a) otevřete pouzdro;
b) nastavte luxmetr do vodorovné polohy;
c) zkontrolujte, zda je šipka na nulovém dílku stupnice, pro kterou je fotobuňka odpojena od měřiče. V případě potřeby použijte korektor pro nastavení jehly přístroje na dílek nulové stupnice.
2. Počítání naměřených hodnot osvětlení je následující: u každého tlačítka se určí největší hodnota měřicího rozsahu zvoleného pomocí nástavců (nebo bez nástavců).
Po stisknutí pravého tlačítka, proti kterému jsou vyznačeny největší hodnoty měřicích rozsahů dělitelné 10, byste měli k odečtení hodnot použít stupnici 0-100. Když stisknete levé tlačítko, proti kterému jsou vyznačeny největší hodnoty rozsahů měření dělitelné 30, měli byste použít stupnici 0-30. Údaje přístroje v dílcích na odpovídající stupnici se vynásobí převodním faktorem stupnice uvedeným v tabulce. 1 v závislosti na použitých tryskách.
Například nástavce K a P jsou instalovány na fotobuňku, je stisknuto levé tlačítko, šipka ukazuje 10 dílků na stupnici 0-30. Naměřené osvětlení je 10 * 100 = 1000 luxů.
Chcete-li získat správné hodnoty luxmetru, chraňte selenovou fotobuňku před nadměrným osvětlením, které neodpovídá zvoleným nástavcům. Pokud tedy není známa hodnota naměřeného osvětlení, začněte měření instalací nástavců K, T na fotobuňku.
Pro urychlení hledání měřicího rozsahu, který odpovídá údajům přístroje v rámci 17-100 dílků na stupnici 1-100 a 5-30 na stupnici 0-30, postupujte následovně: postupně nainstalujte trysky K, T; K, R; K, N a pro každou přílohu stiskněte nejprve pravé tlačítko a poté levé.
Pokud se stisknutými nástavci K, N a levým tlačítkem šipka nedosahuje 5 dílků na stupnici 0-30, provádějí se měření bez nástavců, tj. s otevřenou fotobuňkou.
Při určování osvětlení instalujte fotobuňku zpravidla na pracovišti vodorovně a odečtete odečet z elektroměru, umístěného rovněž vodorovně, v určité vzdálenosti od fotobuňky, aby na fotobuňku nedopadal stín z vodivého elektroměru.
Po dokončení měření:
– odpojte fotobuňku od luxmetru;
– nasaďte nástavec T na fotobuňku;
– umístěte fotobuňku do krytu pouzdra.
2. Technika měření
2.1. Obecná ustanovení
Hodnocení světelných podmínek na pracovištích uvnitř i venku se provádí podle indikátorů osvětlení / 1, 3, 4, 5/:
– pro přirozené osvětlení – koeficient přirozeného osvětlení (KEO, %);
– pro umělé osvětlení – osvětlení pracovní plochy (E, lux);
Pro měření napětí v elektrické osvětlovací síti by se měly používat voltmetry v souladu s GOST 8711-78, třída přesnosti 1,5. Tyto požadavky splňuje např. měřicí sada K-505 třídy přesnosti 1,0.
2.2. Příprava na měření
a) na půdorysu jsou vyznačeny kontrolní body pro měření osvětlení s vyznačením umístění svítidel; kontrolní body by měly být umístěny po celé ploše místnosti, s výjimkou 1 m širokého prostoru podél stěn místnosti (obr. 2); počet kontrolních bodů musí být alespoň 5; první kontrolní body jsou umístěny pod lampami (obr. 1, body 1-6); další skupina kontrolních bodů by měla být na podélné ose místnosti jak v průsečíku s osami umístění svítidel (obr. 2, body 7-9), tak mezi posledními (obr. 2, body 10). -11), stejně jako na osách umístění lamp , rovnoběžně s podélnou osou místnosti (obr. 2, body 12-15); navíc by se mělo měřit osvětlení na stálých pracovištích (obr. 2, body 16-20);
b) pro stálá a nestálá pracoviště jsou v sešitu popsány roviny měření osvětlení uvedené v osvětlovacích normách (plocha stolu, plocha
boční rovina zařízení, stupnice měřicích přístrojů atd.);
Rýže. 2. Schéma výběru kontrolních bodů pro měření osvětlení
® – žárovky (l – zářivky, n – žárovky)
1…6 – kontrolní body pod svítilnami;
7…11 – kontrolní body na podélné ose místnosti;
13…15 – kontrolní body na osách umístění svítidel;
15…20 – kontrolní body na stálých pracovištích.
c) vyměnit všechny spálené lampy a vyčistit lampy a při posuzování přirozeného světla umýt okna; výše uvedené úkony se nesmí provádět, což je nutné zaznamenat při zápisu výsledků měření;
d) před zahájením měření je nutné připravit kontakty pro připojení voltmetru k osvětlovací síti zkoumané místnosti; Zpravidla jsou umístěny v rozvaděči osvětlení pro skupinu místností.
Poznámka: Obvykle jsou elektrické zásuvky kontrolované místnosti napájeny ze sítě osvětlení. Proto je přípustné použít tyto kontakty jako kontakty pro měření napětí v síti.
e) jsou vybrány kontrolní body pro měření přirozeného světla uvnitř malých místností:
s jednosměrným osvětlením – u protější stěny ve vzdálenosti 1 m od ní a ve výšce 1,5 m od podlahy (obr. 2, bod 21);
s obousměrným osvětlením – ve středu místnosti ve výšce 1,5 m od podlahy;
Ve velkých průmyslových prostorách s bočním osvětlením je ovládací bod vybrán ve vzdálenosti od světelných otvorů:
1.5 N pro práce kategorie I – II;
2 N pro práce kategorií Y – YII;
3 N pro práce kategorie YIII; kde H je výška místnosti.
Vybrané kontrolní body jsou vyneseny do celkového plánu místnosti a očíslovány (obr. 2).
2.3. Provádění měření
Místo měření určuje učitel.
a) pro volbu okamžiku zahájení měření umělého osvětlení je nutné umístit přijímač luxmetru na pracovní bod nejblíže zasklení a měřit přirozené osvětlení (Ee) při vypnutém umělém osvětlení; poté zapnutím umělého osvětlení a zakrytím zasklení co nejvíce ochrannými závěsy atd. změřte umělé osvětlení (En); Umělé osvětlení lze měřit za následujících podmínek:
b) pro měření osvětlení je na kontrolním místě ve výšce 0,8 m od podlahy instalována fotobuňka luxmetru s filtrem s maximální absorpcí, vodorovně s přijímací částí směřující nahoru tak, aby stín z elektroměru nepřesahoval spadnout na fotobuňku, poté zapnutím klíče pro maximální stupnici luxmetru, odečet osvětlení, pokud je indikační šipka zařízení instalována v druhé polovině stupnice; jinak je nutné volbou filtru a mezí stupnice zajistit, aby jehla přístroje byla instalována v druhé polovině stupnice.
– měřící zařízení luxmetru musí být v poloze uvedené na jeho stupnici (u Yu-116 – horizontální);
– pokud je pracoviště při práci zastíněno samotným pracovníkem nebo vyčnívajícími částmi zařízení, pak by se osvětlení mělo měřit v těchto reálných podmínkách;
– v blízkosti měřiče osvětlení by neměly být žádné velké feromagnetické hmoty nebo zdroje elektromagnetických polí;
– pomocí voltmetru je nutné změřit napětí v osvětlovací síti na začátku měření osvětlení (U) a na konci (U);
– měření osvětlení v každém kontrolním bodě se provádí nejméně třikrát a každá hodnota se zaznamená do tabulky. 2-5.
Měření osvětlení se provádějí podobným způsobem v jiných kontrolních bodech;
c) postup měření přirozeného osvětlení v kontrolním bodě se zásadně neliší od měření umělého osvětlení, s vyloučením podmínky měření napětí v elektrické síti.
Povrchová hustota světelného toku přiváděného do osvětlované roviny – osvětlení – se měří pomocí luxmetrů typu Yu116 nebo Yu117. Jsou to miliampérmetr a fotočlánek (obr. 3.3.1). Fotočlánek se skládá z ocelového plátu, na kterém je nanesena fotocitlivá vrstva selenu. Na povrchu selenu je nanesena tenká (5 nm) průsvitná vrstva zlata nebo platiny. Mezi těmito dvěma vrstvami se vytváří tzv. „blokovací vrstva“ s jednosměrnou vodivostí. Ocelová deska a průsvitná vrstva jsou dvě elektrody.
Rýže. 3.3.1 Luxmetr Yu-116
Když je fotočlánek osvětlen, vzniká mezi těmito elektrodami fotoproud úměrný dopadajícímu světelnému toku. Velikost fotoproudu se zaznamenává miliampérmetrem cejchovaným v luxech (lx).
Schematický diagram objektivního luxmetru je na Obr. 3.3.2.
Rýže. 3.3.2 Schéma luxmetru se selenovou fotobuňkou
Luxmetr používaný při laboratorní práci má dvě stupnice s maximálními hodnotami 30 a 100 luxů. Pro zvýšení rozsahu měření je luxmetr vybaven světelnými filtry s koeficienty 10, 100 a 1000.
Přístroje používané k měření musí projít buď státním ověřením, nebo metrologickou certifikací.
Měření indikátoru osvětlení ve výrobní místnosti by mělo být prováděno na pracovištích v souladu s charakteristickým úsekem místnosti a podél konvenční pracovní plochy. Pokud je pracovních ploch více, měří se indikátory osvětlení na každé z nich. Pokud jsou pracovní plochy rozšířené, mělo by být na každé z nich vybráno několik kontrolních bodů, aby bylo možné posoudit různé světelné podmínky. Měření v každém bodě by měla být provedena alespoň dvakrát a získané výsledky by měly být zprůměrovány.
Měření přirozeného světla lze provádět pouze pod souvislou, rovnoměrnou oblačností (bez mezer). Pro stanovení KEO se provádí současné měření vnitřního osvětlení a vnějšího osvětlení na vodorovné plošině pod zcela otevřenou oblohou (například na střeše budovy nebo na jiném vyvýšeném místě). Měření provádějí dva pozorovatelé vybavení luxmetry a chronometry.
Při práci s luxmetrem je třeba dodržovat následující podmínky:
umístěte přijímací desku fotobuňky na pracovní plochu v rovině jejího umístění (horizontální, vertikální, nakloněná);
při měření vyloučit náhodné stíny osob a zařízení, pokud je pracoviště při práci zastíněno samotným pracovníkem nebo vyčnívajícími částmi zařízení, pak by se osvětlení mělo měřit v těchto reálných podmínkách;
Neinstalujte měřič na kovové povrchy.
3.4 Postup při provádění prací a zapisování výsledků měření
3.4.1 Změřte osvětlení pro vybrané kontrolní body pracovní plochy místnosti. Současně změřte vnější osvětlení
Varování! Aby nedošlo k poškození zařízení, proveďte počáteční měření osvětlení pomocí světelného filtru. Nastavte přepínač rozsahu měření do polohy „100 luxů“.
Naměřená osvětlenost je definována jako součin hodnoty luxmetru a koeficientu filtru.
3.4.2 Zadejte výsledky měření do formuláře zprávy.
3.4.3 Určete skutečné hodnoty KEO pomocí vzorce
kde je osvětlení v interiéru v bodě dané roviny, lux;
– osvětlení mimo místnost, lux.
3.4.4 Zadejte výsledky výpočtu do formuláře zprávy.
3.4.5 Na základě dat výpočtu sestrojte graf změn KEO v kontrolních bodech.
3.4.6 Určete normalizovanou hodnotu KEO pro laboratorní prostory pomocí vzorce
kde N – počet skupiny správních obvodů podle zajištění přirozeného osvětlení (akceptováno dle tabulky 3.4.1);
– tabulková hodnota KEO (akceptována podle tabulky 3.2.1 v závislosti na úrovni zrakové práce a typu přirozeného osvětlení: boční, horní nebo kombinované);
– koeficient světelného klimatu (akceptován dle tabulky 3.4.2 v závislosti na počtu skupiny správních obvodů, umístění a orientaci světelných otvorů po stranách horizontu).
3.4.7 Zadejte výsledky výpočtu do formuláře zprávy a vykreslete změny v KEO v kontrolních bodech.
3.4.8 Analyzujte výsledky stanovení KEO:
porovnejte skutečnou hodnotu KEO se standardní hodnotou (tabulka 3.2.1);
pokud se KEO odchyluje od přípustné hodnoty, vyhodnoťte třídu pracovních podmínek podle tabulky 1.3.1;