Otevíráme sérii článků, ve kterých se pokusíme zjistit, zda existuje alternativa k úplnému zákazu plastových výrobků na jedno použití, především tašek. V prvním materiálu probíráme problematiku rozkladu polymerů v životním prostředí, západní mýtus odpovědné spotřeby a různé přístupy k řešení problému negativního vlivu plastů na životní prostředí.
Plastové výrobky na jedno použití jsou skutečnou hrozbou pro životní prostředí. Problém je v tom, že z hlediska spotřebitelských vlastností neexistuje žádná důstojná alternativa ke stejným plastovým taškám. Když proto o tomto problému začnou diskutovat vysloužilí politici, školáci, Elon Musks a ekologičtí radikálové, existuje jediné východisko – vše zakázat. Civilizovanější možností je nerozbít současný model spotřeby a nepřevychovávat lidi, ale poskytnout jim rozumnou alternativu, která radikálně sníží negativní dopad plastu na životní prostředí.
Už více než 90 zemí světa zakázalo používání jednorázových plastových tašek na svém území. Tou nejnovější byla momentálně Panama (20. července 2019). Dalších 36 států omezuje oběh těchto výrobků prostřednictvím různých daní. Kupodivu je v tomto ohledu na špici africký kontinent. Zbytek světové komunity tak či onak diskutuje o možnosti zavedení zákazu jednorázových plastových výrobků.
V Keni můžete být za použití plastového sáčku uvězněni na čtyři roky. Keňská školačka Hilda Gaseri Bundi, které chyběly peníze na školní tašku, proto přišla s nápadem nosit věci v banánových listech. V roce 2017 její fotografie dojala celý progresivní svět
Rada Evropské unie přijala v květnu 2019 nová pravidla pro plastové výrobky na jedno použití, včetně zákazu vatových tamponů, brček, náčiní a řady dalších výrobků do roku 2021. U ostatních plastových výrobků budou výrobci povinni je opatřit speciálním označením a zpřísní se požadavky na jejich likvidaci.
Evropští výrobci polymerů označili směrnici za příliš vágní a populistickou. Země EU jsou zodpovědné za pouhá 2 % plastového znečištění ve světových oceánech. Dokument nerozlišuje plastové výrobky, což může vést k problémům při používání „ideálně recyklovatelného plastu“
Indie šla ve svých ekologických ambicích ještě dále. Do roku 2022 plánují zcela odstranit všechny plastové výrobky na jedno použití. Podobné kampaně se snaží realizovat i velké obchodní řetězce, jako je IKEA. V Rusku se zákaz plastových tašek odkládá do budoucna, očekává se postupné snižování jejich produkce.
Plast je hrozný. Zde jsou některá z nejrozšířenějších mediálních faktů o plastovém znečištění planety:
Od počátku 8,3. let bylo celosvětově vyrobeno asi 1950 miliardy tun plastu. Polovina tohoto objemu vznikla za posledních 15 let. Očekává se, že do roku 2050 se toto číslo zdvojnásobí.
Každý rok je do oceánu vyhozeno asi 8 milionů plastových výrobků, většinou pobřežních zemí. Plast tvoří 73 % odpadu na světových plážích.
Každou minutu se po celém světě vyhodí milion plastových lahví. Méně než polovina z nich je recyklována.
Každou minutu se na světě spotřebují dva miliony plastových tašek (od 500 miliard do 1 bilionu ročně, z toho 23 miliard v samotném New Yorku).
Plast způsobil smrt 1,1 milionu ptáků a zvířat žijících poblíž pobřeží světových oceánů. Předpokládá se, že téměř 90 % všech ptáků a ryb na planetě obsahuje ve svých tělech mikroplastické částice.
Ekologická omezení jsou skvělá. Pochybovat o tom je jako plivat na dětskou, neomylnou duši Grety Thunbergové. Ale aby tato omezení začala fungovat, je nutné radikálně restrukturalizovat systém sociálního myšlení. Pokud ovšem nevezmeme keňskou zkušenost a jednoduše neumístíme lidi do vězení za nošení plastového sáčku nebo jednorázových tyčinek na čištění uší.
O zodpovědné spotřebě je vhodné mluvit při plavbě Atlantským oceánem na drahé jachtě s nejlepší plachetnicí z Monaka. Knihy o ekologické apokalypse se prodávají v milionech výtisků. Odpovědnou konzumaci je dobré praktikovat, když je poblíž asijský nebo africký „popelník“, kam můžete odnést a zahrabat odpadky, které se údajně sbírají odděleně.
Dnes si můžete objednat „oddělený“ svoz odpadu v téměř každém větším městě v Rusku. Toto je ideální řešení pro efektivní organizátory akcí. Téměř nikdo si pak nevšimne, že odpadky pečlivě nasbírané do samostatných pytlů se nakládají na jednu hromadu a zachází se s nimi stejně jako s běžnými odpadky. Pro běžnou likvidaci budete muset všechen tento odpad řádně separovat a důkladně vyprat, což zabere několik hodin dobrovolnické práce, teprve poté bude možné část z něj skutečně recyklovat.
Moderní člověk je v ideálním případě schopen pouze separovaného sběru odpadu, a i to ne vždy a ne všude. Tříděný sběr odpadu navíc neřeší problém recyklace různých plastů a jejich recyklace obecně – kromě spalování a přeměny na kapalné palivo.
Odpovědná spotřeba ve „vyspělých“ zemích se změnila v rozsáhlý podvod poté, co další asijské země, jako jsou Filipíny a Malajsie, začaly po Číně odmítat dovážet odpad na své území. Z čistě ideologického problému se plast najednou stal v Evropě a USA skutečným bolehlavem. Ukázalo se, že sběr a zpracování domovního odpadu v civilizovaných zemích zdaleka není na ideální úrovni.
Opakovaně jsme psali, že jediným rozumným a nejoptimálnějším řešením pro likvidaci odpadu v moderních podmínkách je jeho spalování (například zde a zde). Na konkrétních příkladech vysvětlili, jaké technologie k tomu existují.
Pokud jsou papírové tašky považovány za alternativu k jednorázovým plastovým taškám, taková změna orientace nepochybně způsobí větší škody na životním prostředí.
Americká láska k měkkému toaletnímu papíru vyčerpává zelené plíce Kanady. Jeho produkce představuje 23 % kanadského celulózového a papírenského průmyslu. Od roku 1996 bylo za tímto účelem vykáceno 28 milionů akrů kanadského boreálního lesa.
Podle nejcitovanější studie je k výrobě jednoho papírového sáčku potřeba třikrát více energie a 17krát více vody než plastového. Je pravda, že to bylo provedeno na žádost organizace zastupující americké výrobce plastových obalů.
Existuje vyváženější analýza Agentury pro životní prostředí Spojeného království. Zpráva uvádí, že i pro pouhé vyrovnání zdrojů spojených s výrobou plastového sáčku, papírového sáčku a bavlněného sáčku by papírový sáček musel být znovu použit nejméně třikrát. Bavlněná taška by měla vydržet minimálně 131 cest do obchodu.
Závěr: papír nemůže být alternativou plastu ani z ekonomického, ani ekologického hlediska.
Hlavním problémem moderních plastů je, že jsou pro spotřebitele příliš dobré. Jsou trvanlivé, odolné vůči relativně vysokým a nízkým teplotám, působení kyslíku a chemicky aktivních látek a mají vodoodpudivé vlastnosti. Pravda, všechny ty přísady, díky kterým je plastový sáček tak ideální, zabraňují jeho biologickému rozkladu. Toto je dilema.
Hlavní věc je, že plastový sáček je absolutně levný. Na pokladně supermarketu to v poměru k výši účtenky nestojí prakticky nic. Jeho životnost je maximálně několik hodin, poté je obal vyhozen a díky svým vynikajícím technickým vlastnostem se nemůže v přírodě samostatně rozložit, alespoň v době přiměřené životu člověka.
Obchodní řetězce vydělávají na jednorázových plastových taškách marži 40–60 % a roční zisk ve stovkách milionů rublů, jde o nejprodávanější produkt v obchodech. V roce 2018 bylo v Rusku vyrobeno 42 miliard plastových tašek a tašek (to je 500 tisíc tun, pokud předpokládáme, že průměrná taška váží 10–15 g).
S jinými plastovými výrobky na jedno použití to také není tak jednoduché. Také znečišťují životní prostředí. Recyklace plastových kelímků, tyčinek do uší, víček, malých sáčků na zip a plastových nádob je extrémně obtížná z následujících důvodů:
přítomnost různých druhů plastů (polyetylen v sáčku, polypropylenový uzávěr a PET láhev – nelze je společně recyklovat);
Problém znečištění plasty je velmi naléhavý. Planetu je třeba zachránit. K tomu jsou ve skutečnosti dvě hlavní možnosti vývoje událostí. Prvním je úplný zákaz všeho: bezohlednou výrobu a používání jakéhokoli plastu. V ideálním případě by lidé měli omezit spotřebu vody a kyslíku. Aniž bychom zacházeli do podrobností, zhruba toto navrhují různé radikální ekologické sekty, jako je Greenpeace.
Druhý přístup je více vědecký, jde o vývoj a použití materiálů schopných bezpečného rozkladu v přírodních podmínkách v krátkém čase – vlivem tepla, vlhkosti, mikroorganismů, ultrafialových paprsků atd.
V naší realitě jsou jakékoli násilné metody ideologické restrukturalizace člověka a jeho přeměny v „zodpovědného spotřebitele“ s vestavěným programem Zero Waste utopické. K tomu je třeba poslat celý svět zpět do SSSR: nuceni zacházet s plastovými obaly s extrémní opatrností, vyprat sáčky, opatrně je vložit do sáčku a používat je, dokud nebudou děravé, jít do obchodu s provázkovým sáčkem a plechovku, vyrazte na venkov se sadou opakovaně použitelného nádobí.
Optimálním řešením je zachovat současný model spotřeby, na kterém je založena světová ekonomika, ale zvolit takové technické řešení, které radikálně sníží škody, které používání plastových výrobků, především jednorázových tašek, na životní prostředí má.
V příštím článku si podrobně povíme, co to jsou „biodegradabilní sáčky“, jak se od sebe liší a zda skutečně mohou pomoci snížit negativní dopady na přírodu.
Kazachstán hodlá postupně ukončit používání plastových tašek. Proč je to důležité?
Plastové sáčky, které jsme zvyklí používat v supermarketech, se objevily v polovině minulého století v USA a okamžitě si získaly obrovskou oblibu, protože byly pohodlné. Později si lidé uvědomili, že to byla obrovská škoda nejen pro ekologii planety, ale také pro lidské zdraví.
Proč jsou plastové tašky nebezpečné pro životní prostředí?
Každou sekundu se na celém světě spotřebuje a vyhodí 160 tisíc plastových tašek. Toto číslo dosahuje téměř pěti bilionů kusů nebo tří bilionů tun ročně. Kdybychom spojili všechny plastové tašky na světě dohromady, obletěly by zeměkouli 4200krát.
Plastové sáčky se snadno přenášejí na velké vzdálenosti větrem a vodou a znečišťují životní prostředí. Nacházejí se i v nejskrytějších koutech země. Den předtím na nejhlubším místě, na dně Mariánského příkopu, našli obaly od bonbonů a plastové odpadky. Podle OSN se ročně do světových oceánů dostane osm milionů tun plastového odpadu. Čtvrtina vodního povrchu Země je pokryta plovoucími plastovými úlomky. V Tichém oceánu se již vytvořil obří ostrov odpadků – Great Pacific Garbage Patch.
Plastové sáčky každý rok zabijí asi milion ptáků, 100 267 mořských savců a miliardy ryb. Mořskému odpadu je vystaveno XNUMX různých druhů zvířat.
Plastové tašky se rozkládají v průměru 300-700 let, v závislosti na materiálu. I po úplném rozkladu (asi 1000 let) zůstávají plastové sáčky toxické. Nezmizí, ale pouze se rozpadají na drobné částečky a nadále znečišťují životní prostředí.
Jedno takové balení se používá v průměru 15-20 minut. Poté se obvykle vyhodí. Devět procent veškerého odpadu z domácností tedy tvoří plastové tašky. Zasypávají až 15 milionů čtverečních kilometrů.
Podle ekologů se celosvětově recykluje pouze 1-3 procenta plastových tašek. Recyklace jedné tuny pytlů stojí přibližně čtyři tisíce dolarů. Ekologická organizace ConservingNow uvádí, že v průměru se recykluje pouze jedna ze dvou set tašek. Nelze je spálit, protože to vede k uvolňování oxidu uhelnatého a škodlivých karcinogenů, které ničí ozonovou vrstvu. Zahrabávání způsobuje otravu vody a půdy.
Tašky jsou vyrobeny z polypropylenu. A získává se z ropy, uhlí a zemního plynu, které jsou velmi pomalu obnovitelné. Při jejich těžbě a výrobě se do atmosféry uvolňují škodlivé chemikálie, které mění klima.
Množství ropy potřebné k výrobě jednoho plastového sáčku umožňuje autu ujet 11 metrů. Každý rok se na výrobu plastových tašek spotřebuje 4,3 miliardy galonů ropy.
Proč jsou plastové tašky zdraví nebezpečné?
Plastové tašky jsou kromě negativního dopadu na životní prostředí také škodlivé pro lidské zdraví. Obsahují olovo, lepidlo a barvu. Při skladování potravin v takových sáčcích se často tvoří plísně a plísně.
Při nízkých teplotách polyethylen uvolňuje toxiny. Při vysokých teplotách se z něj uvolňuje formaldehyd, který vede k rakovině.
Již asi 40 zemí zavedlo zákazy nebo omezení prodeje nebo výroby plastových tašek.
Do tohoto boje se zapojila i naše země, vzhledem k tomu, že každý kazašský občan ročně spotřebuje asi 300-500 plastových tašek. Letos jejich produkce u nás vzrostla o 63 procent. Podle ministerstva energetiky je nyní v Kazachstánu 50 organizací zabývajících se výrobou polyetylenových výrobků.
Jak se v Kazachstánu snaží řešit problém igelitových tašek?
- V roce 2018 se v Kazachstánu zvýšil počet podniků zapojených do odděleného sběru, třídění a zpracování tuhého domovního odpadu na 150 oproti roku 2016 (115 podniků).
- Tříděný sběr je zaveden v 51 sídlech, třídění TKO ve 30;
- podíl recyklace tuhého domovního odpadu v zemi za dva roky vzrostl z 9 na 11,5 procenta;
- v obci Baskudyk v regionu Mangystau zahájila provoz třídička odpadu s kapacitou 50 tisíc tun ročně;
- na skládce pevného odpadu v Usť-Kamenogorsku byla instalována třídící linka s kapacitou 100 tis. tun ročně;
- V Uralsku byl na skládce pevného odpadu spuštěn komplex na třídění odpadu s kapacitou 100 tisíc tun ročně.
- v letošním roce se plánuje zavedení komplexu třídění odpadu na skládce v Atyrau;
- v regionu Kyzylorda vytvoří centralizovaný systém nakládání s pevným odpadem, s jehož pomocí budou řízeny všechny fáze – sběr, přeprava, třídění, recyklace, likvidace;
- Kazgreenenergy LLP (oblast Karaganda) plánuje ve vesnici Kengir postavit bioelektrárnu o výkonu devět megawattů, bioelektrárna by měla začít fungovat v prosinci;
- v regionu Zhambyl plánuje Ekojer LLP do roku 2020 postavit závod na zpracování průmyslového a domovního odpadu;
- Od 1. ledna 2019 byly provedeny změny v zákoníku životního prostředí. Polyetylen nyní nelze „pohřbít“ na skládkách.
KazTAG provedl průzkum a zjistil, že 96 procent kazašských uživatelů Facebooku je připraveno vzdát se plastových tašek ve prospěch životního prostředí.
Šéf ministerstva energetiky Kanat Bozumbajev věří, že v budoucnu Kazachstán „nevyhnutelně dospěje k zákazu plastových tašek“.
„Myslím si, že k zákazu igelitových tašek nevyhnutelně dojdeme, protože problém je jak s igelitovými taškami, tak s ochranou životního prostředí a je poměrně složitý. Zpracování je špatně organizované. V sousedním Uzbekistánu se přijímají opatření, ale naše ekonomika ještě není připravena je zakázat. Nebudeme přijímat prohibiční opatření, rozdělíme to do několika fází. Nejprve se ujistíme, že balíčky nejsou poskytovány zdarma. Lidé musí za tyto balíčky platit. Poté, jak se bude rozvíjet místní obalový průmysl a budou vznikat alternativy k plastovým taškám, dojde k výrobě z recyklovaných materiálů, případně z recyklované buničiny. Pak bude možné hovořit o vytěsnění těchto plastových tašek,“ řekl Bozumbajev na reportérském setkání s obyvatelstvem v červnu 2018.
Kdy Kazachstán odmítne plastové tašky?
Na konci roku 2018 náměstek ministra energetiky Republiky Kazachstán Sabit Nurlybai oznámil přibližný časový rámec pro opuštění plastových tašek v Kazachstánu.
„Během určitého období budeme postupně opouštět používání plastových tašek. Existuje pracovní skupina, kde o tom diskutujeme. Samozřejmě se nemohu rozhodnout sám. Pravděpodobně od pěti do 10 let. Od používání plastových tašek musíme postupně systematicky ustupovat. To zabere čas. Touto otázkou se budeme zabývat v novém kodexu životního prostředí.“
Plánuje se, že nový kodex životního prostředí bude zaslán k podpisu Mazhilis v prosinci 2019. Pokud bude kodex přijat, bude prodej plastových tašek zakázán ve dvou fázích:
Etapa I: zákaz volného prodeje plastových tašek a výroby alternativních ekologických obalů. Kazachstánu přitom budou neustále informovat o nebezpečí plastových tašek.
Etapa II: úplný zákaz prodeje plastových tašek.
Zákaz se nedotkne obalů tenčích než 0,015 milimetru, které jsou určeny pro:
- ochrana volně ložených potravinářských výrobků, ovoce, zeleniny nebo chlebových výrobků před nečistotami a bakteriemi;
- ochrana před únikem syrových ryb, syrového masa nebo syrové drůbeže v neuzavřených obalech;
- balení chemických produktů, jako jsou aerosolové plechovky a gely.
Spolu s místními výkonnými orgány a NCE RK „Atameken“ zvažovala naše asociace také iniciativu k postupnému zákazu jednorázových tašek.
Akimats tento návrh plně podpořil. Byli jsme pro první etapu a proti druhé. Kromě toho, že jednorázové sáčky chrání některé produkty před bakteriemi, zaměstná jejich výroba stovky lidí, kteří budou bez práce. Atameken podpořil pozici KazWaste.
