Každý den miliony lidí po celém světě splachují své záchody, aniž by přemýšleli o tom, kam putuje jejich odpad. Ve skutečnosti je cesta lidského odpadu složitý a fascinující proces zahrnující mnoho fází a technologií. Správná likvidace lidského odpadu je nezbytná pro ochranu veřejného zdraví a životního prostředí a pochopení této cesty nám může pomoci ocenit důležitost tohoto procesu.
Proplachování: první krok
Cesta lidského odpadu začíná prostým spláchnutím toalety. Při spláchnutí se odpad dostává potrubím do kanalizace. Toto potrubí je napojeno na větší síť potrubí, které dopravují odpad do čistírny. Proces splachování je důležitým prvním krokem při přesunu lidského odpadu, protože pomáhá předcházet hromadění škodlivých bakterií a jiných patogenů v našich domovech a komunitách.
Od toalety po kanalizaci
Po spláchnutí se odpad dostává do kanalizačního systému, což je síť potrubí a infrastruktury určená k dopravě odpadních vod do čistíren. Kanalizační systém je důležitou součástí naší městské infrastruktury, protože pomáhá předcházet hromadění odpadu a znečišťujících látek v našich komunitách. Kanalizační systém je navržen tak, aby dopravoval odpadní vodu řadou potrubí, čerpadel a výtahových stanic, které pomáhají zajistit, aby se dostala do čističky včas a efektivně.
Čistička odpadních vod
Čistírna odpadních vod je místem určení veškerého lidského odpadu, který je splachován do našich toalet. Čistírny jsou určeny k odstraňování škodlivých škodlivin a patogenů z odpadních vod tak, aby mohly být bezpečně vráceny zpět do životního prostředí. Proces čištění zahrnuje řadu fází, z nichž každá je určena k odstranění různých typů kontaminantů a kontaminantů z odpadních vod.
Primární ošetření: Odstranění pevných látek
První stupeň procesu čištění se nazývá primární čištění a je určen k odstranění pevných látek a jiných velkých částic z odpadních vod. Toho je dosaženo procesem zvaným sedimentace, při kterém se odpadní voda usazuje ve velkých nádržích. Pevné látky, které se usadí na dně, jsou odstraněny a odeslány na skládku nebo do spalovny a kapalina je odeslána do dalšího stupně zpracování.
Sekundární úprava: zničení organické hmoty
Druhá fáze procesu čištění se nazývá sekundární čištění, které je určeno k rozkladu organické hmoty v odpadní vodě. Toho je dosaženo pomocí procesu zvaného biologické čištění, které zahrnuje zavádění bakterií a dalších mikroorganismů do odpadních vod. Tyto mikroorganismy spotřebovávají organickou hmotu a rozkládají ji na neškodné vedlejší produkty, které mohou být bezpečně uvolněny do životního prostředí.
Konečné zpracování: dezinfekce a vypuštění
Konečná fáze procesu čištění se nazývá dezinfekce a vypouštění, které je navrženo tak, aby z odpadních vod odstranilo všechny zbývající patogeny a bakterie. Toho je dosaženo prostřednictvím procesu zvaného dezinfekce, který zahrnuje čištění odpadních vod chemickými látkami, jako je chlór nebo ultrafialové světlo. Po dezinfekci jsou odpadní vody vypouštěny do místní nádrže nebo využívány k zavlažování či jiným účelům.
Osud pevného odpadu
Zatímco kapalná část lidského odpadu je zpracovávána a uvolňována do životního prostředí, pevná část musí být likvidována bezpečným a odpovědným způsobem. V mnoha případech se pevný odpad posílá na skládky nebo do spaloven, kde se buď zakopává, nebo spaluje. Existují však i jiné způsoby likvidace, které jsou udržitelnější a šetrnější k životnímu prostředí.
Biosolids: Opětovné použití živin
Jednou z nejslibnějších metod likvidace pevných odpadů je recyklace biologických pevných látek. Biopevné látky jsou vedlejší produkty procesu čištění odpadních vod bohaté na živiny, které lze použít jako hnojivo nebo jako doplněk půdy. Recyklace biosolidů pomáhá snižovat množství odpadu odváženého na skládky nebo do spaloven a je také cenným zdrojem živin pro zemědělství a další využití.
Likvidace nebezpečného odpadu
Kromě pevného odpadu může lidský odpad obsahovat také nebezpečné materiály, jako jsou léčiva a chemikálie. Tyto materiály musí být zlikvidovány bezpečně a zodpovědně, aby neznečišťovaly životní prostředí a neohrožovaly veřejné zdraví. Existuje mnoho metod pro likvidaci nebezpečného odpadu, včetně spalování, chemického zpracování a bezpečné likvidace.
Nové technologie v nakládání s odpady
Jak se naše chápání zpracování a likvidace odpadu neustále vyvíjí, objevují se nové technologie, které slibují zlepšení účinnosti a udržitelnosti procesu. Někteří vědci například studují využití řas k čištění odpadních vod, zatímco jiní vyvíjejí nové metody získávání cenných zdrojů, jako je fosfor a dusík z lidského odpadu.
Závěr: důležitost správné likvidace
Správná likvidace lidského odpadu je důležitá pro ochranu veřejného zdraví a životního prostředí. Pochopení cesty lidského odpadu, od splachování po zpracování a likvidaci, nám může pomoci ocenit složitost a důležitost tohoto procesu. Uplatňováním udržitelných a odpovědných postupů likvidace odpadu můžeme pomoci zajistit zdravější a udržitelnější budoucnost pro nás i budoucí generace.
Co je pod úrovní terénu? Někdo řekne metro, jiný bude mluvit o komunikacích. Jiní si budou pamatovat podsvětí a moudře mlčet, aby nerozhněvali temné síly. Tam, v podzemí, se děje všechno.
kam to jde? to?
Při splachování záchodu málokdo přemýšlí nad tím, kam „tohle všechno“ spěje. Tato cesta je ale náročná a nelehká, teče hlavně pod zemí, velkou rychlostí. A konečný bod je – co si myslíte? – Světový oceán.
Skladové centrum
Sledujme řetězec podrobněji: od záchodu po trubku, která prostupuje celým domem odshora dolů (i když má 50 pater!), pak to „dobré“, které nepotřebujeme, skončí v městské kanalizaci sítí, uložených v temném podzemí. Tam se spojuje se všemi městskými kanalizačními systémy, včetně průmyslových, a gravitací se dostává do městských kanalizačních čerpacích stanic, jakýchsi odvodňovacích center. Zde je voda očištěna od největších úlomků a pod tlakem se pohybuje potrubím dále za město, kde končí v úpravnách. Zde se voda zastavuje v obrovských nádržích a odpočívá po rychlém běhu kobkami a zároveň se čistí, podrobuje všem potřebným rozborům a následně posílá do řek, odkud vede přímá cesta do moří a oceány.
Co voní?
Kanalizační a čerpací stanice ve velkých městech jsou střeženy téměř pečlivěji než vojenská zařízení. Samozřejmě, že pokud stanice selže, je děsivé si vůbec představit, co se v tomto případě stane s kvetoucím a krásným městem. Ale korespondent AiF ještě stihl navštívit jednu z moskevských stanic – mimochodem největší v Evropě! – a přičichnout, jak voní tato důležitá, byť očím obyvatel skrytá stránka života metropole.
Abych řekl pravdu, zavání to trochu jako strojový olej, trochu jako barva (probíhají plánované opravy jednotek), trochu jako nějaká chemikálie. Každý byt zkrátka po rekonstrukci voní mnohem hůř. A tady, na hlavním nádraží, je čisto, všude jsou květiny na oknech.
Nyní ale začínáme naši cestu dolů do kanalizačního podsvětí, kudy proudí odpad metropole, kde ve velkých hloubkách dnem i nocí pracují výkonná čerpadla, aby vyhnala veškerý odpad pryč z Moskvy dál do zpracovatelských zařízení. Možná je to tu nejsmradlavější peklo? Nic takového: v „hrabárně“ – místnosti, kde se zadržují odpadky – nám dokonce otevřou jeden z poklopů a my vidíme, jak špinavá šedá voda pod silným tlakem teče stále hlouběji do podzemí. Ale stále není cítit zápach!
Vodní kašna na náměstí Vzkříšení (nyní náměstí Revoluce), 1870. Tato památka komunálního umění přežila dodnes. Foto: pastvu.com
Kapaliny jsou elitní a ne tak
Centrální je „milionová“ stanice, navržená pro milion kubických metrů kapaliny za den. Nasává odpad například z Metropolu, Velkého divadla a luxusního bydlení v centru. Jejich odpad se však neliší od řekněme Birjuljova nebo Čertanova.
„Existují tři období v roce, kdy jsou kanalizační sítě maximálně vytíženy. Při nastavování tlaku v potrubí musíme být velmi opatrní,“ říká Michail Bogomolov, zástupce generálního ředitele, vedoucí oddělení kanalizace Mosvodokanal. – To je 30. až 31. srpen – já jim říkám „mycí dny“ pro děti před školou, pak jarní povodeň, kdy do sítě přiteče z tajícího sněhu další milion kubíků splašků denně, a 31. prosinec, kdy jsou lidé příprava na dovolenou. A minimální zatížení připadá na 12. června, kdy děti již odešly na léto, a dospělí zpravidla slaví Den Ruska v přírodě.
Hluboko pod zemí jsou položeny tisíce kilometrů trubek, které pokrývají metropoli jako pavučina. Jak mít přehled o obrovské farmě, jak udržovat potrubí čisté a předcházet hrozným nehodám?
Primární otevřené usazovací nádrže na území čistírny odpadních vod Ljubertsy Foto: RIA Novosti/ Artem Zhitenev
Za to odpovídá Provozní služba čerpací stanice, kde nedávno zahájil provoz Jednotný automatizovaný systém dispečerského řízení a řízení – „srdce“ celého moskevského kanalizačního systému. Toto „srdce“ bije nejen pod zemí, ale naopak vysoko nad městem, řídí tok odpadních vod a monitoruje nejen každou ze 154 moskevských stanic, ale i všechny jejich přijímací nádrže, čerpací jednotky a ventily.
Zde ve výšce inženýr vidí (pomocí obrazovek) a ví vše, co se děje v temných hlubinách. Jakmile pohne počítačovou myší o mnoho kilometrů dál, někde hluboko pod zemí, zavře se ventil, který zablokuje cestu vody. I když někde dojde k nehodě nebo poruše, systém vydá signál a průtoky se přerozdělí a čerpadla budou pokračovat v provozu. A to, co protéká potrubím, nemá šanci dostat se na povrch.
Vodovodní systém v Moskvě byl slavnostně otevřen v roce 1804 a kanalizační systém v roce 1898. Otázka: Kam zmizela použitá voda téměř sto let? Ano, na stejném místě jako před otevřením vodovodu – v řekách a potocích. Hospodyně do nich vylévaly odpad z kuchyní a záchodů. Všechny továrny, lázně a jatka likvidují kapalinu stejným způsobem. Úřady se snažily bojovat proti nehygienickým podmínkám a trestaly rublem za „házení odpadků a jakéhokoli trusu do ulic a uliček“. První čerpací stanice odpadních vod byla otevřena na Novospasské nábřeží a potrubí bylo obsluhováno 28 lidmi. Dnes v moskevském kanalizačním systému pracuje více než 4 tisíce lidí.
Tajemství druhé strany
„Zůstal jsem sám v této zděné kryptě a ušel jsem asi deset kroků po kolena ve vroucí vodě. Zastavil se. Všude kolem mě byla tma. Tma je neprostupná, úplná absence světla. Otočil jsem hlavu na všechny strany, ale moje oko nemohlo nic rozeznat.”
Dungeon Ghosts
Tato slova jsou napsána Vladimír Gilyarovský Před 100 lety, ale od té doby se v moskevských kobkách téměř nic nezměnilo. A stále se dějí velmi podivné příběhy.
Před několika lety se skupina kopáčů vydala na další výpravu do „minusových pater“ metropole a vybrala si centrum Moskvy. Vždyť právě zde, v podzemí, lze objevit ty nejzajímavější artefakty, kuriózní nálezy a dokonce i starověké poklady!
Vědci se přesunuli pod Sklifosovský institut a v určité chvíli se ocitli přímo pod pohotovostí. Pravda, zjistili to později a pak ztuhli hrůzou: přímo z betonové zdi se zhmotnila žena. Stála, napřáhla k nim ruce a byla, abych řekl pravdu, vůbec ne hmotná, ale průsvitná. Tady nemusíte být bagrem, abyste pochopili, KDO před vámi stojí. O několik okamžiků později duch zmizel stejným způsobem, jakým se objevil – zmizel ve stejné zdi!
Hrobaři si to rozmysleli a vrhli se střemhlav pryč. Cestou se jeden z nich udeřil do hlavy a vyšel celý od krve. Okamžitě byl poslán na urgentní příjem nemocnice, pod jejíž základnou se právě zatoulal. V místnosti bylo nosítko s tělem, zřejmě mrtvým. Zřízenci, když ho odváděli, omylem zvedli přikrývku na jeho hlavě a chlapík v hrůze poznal ženu: byla to ta, která se jim zjevila v kobce.
A pak kluci zjistili, že její smrt nastala přesně v okamžiku hrozného setkání: ukázalo se, že to byla sebevražda, která se vrhla pod kola auta a zemřela v nemocnici na svá zranění.
Studna tří řek
Oblíbeným snem snad všech bagristů je najít takzvanou studnu tří řek, úžasný vodohospodářský objekt, o kterém každý slyšel, ale který nikdo neviděl. Nachází se v hloubce 80 metrů a ústí do ní tři drenážní kolektory. Vchod do studny se nachází na území jednoho z podniků někde na západě Moskvy. Sen o studni přivedl již mnoho lidí ke zlomeninám a zraněním. A mohlo to být horší.
V roce 1999 bylo nalezeno tělo televizního kameramana z kolektorové studny v oblasti Miklouho-Maclay Street. Ředitel s ním pracoval, ale přežil a byl převezen do nemocnice se zraněním. Skupina natáčela v podzemních komunikačních tunelech, když najednou oba muže odplavil silný proud. Slavný moskevský bagrista Vadim Michajlov řekl, že se to stalo ve stoce, kde se voda pohybuje rychlostí 8 metrů za sekundu a v takových podmínkách nelze stát na nohou. Kameramana unesl potok a udusil, ale režisér vyvázl se zlomeninou.
Nikdo nikdy nezjistil, co skupina natáčela v podzemních tunelech. Kopači jsou si ale jisti, že šlo o další hledání studny tří řek.
Kdo žije v tunelu?
Říkají, že pod naším městem protékají nějaké podezřelé řeky, ve kterých žijí neuvěřitelná stvoření. A na březích je spousta podivné fauny. Bagři pro ně dokonce vymysleli jména: „glitches“, „hohriks“, „sliders“. Biologové o takových zvířatech nic neslyšeli, zdravotníci mají na tuto věc zvláštní názor – mohou také říct spoustu zajímavých věcí o „závadách“.
Realisté tvrdí, že v kobce jsou skutečně zvířata, ale obvykle se jedná o nešťastně opuštěná a divoká zvířata. Vyskytly se případy, kdy dobrodruhy přímo v řece pokousala nějaká stvoření do nohou, ale pak se ukázalo, že jde o pašované piraně vypuštěné do kanalizace, které se majiteli nepodařilo výhodně prodat. Zkušená Moskva bagrista Daniil Davydov přiznává, že žádné zvíře nepotkal, ale viděl hordy švábů.
Někteří podzemní badatelé tvrdí, že agresivní vodní prostředí podzemních stok vede k nepředvídatelným mutacím a že v těch tajemných temných oblastech jsou houby neuvěřitelné velikosti, obrovští červi a kobylky velikosti dlaně.
V 1990. letech některé noviny psaly o metrových krysách žijících hluboko pod Moskvou. A před 3 lety se skupina kopáčů rozhodla oslavit Nový rok ve svých přírodních podmínkách, tedy pod zemí. Kluci byli dobře připraveni a přinesli lahůdky a šampaňské. A hodinu před svátkem je podle nich napadli. dvoumetrová krysa. Stalo se to přesně v oblasti moskevské zoo. Chlapi namířili na zvíře jasný paprsek baterky a zvíře vyděšené světlem ustoupilo.
Kopáči si mysleli, že jde o mutantní krysu. Je pravda, že není známo, kolik šampaňského měli kluci a zda v té době ze zoo zmizela exotická kapybara.