Pro automatické odpojení zdvihacího mechanismu od elektrické sítě, když se závěs háku přiblíží k hlavním nosníkům mostu, stejně jako při najetí na koncové dorazy jeřábu nebo nákladního vozíku při rychlosti pojezdu vyšší než 32 m/min, omezte spínače jsou instalovány na elektrických mostových jeřábech. Po zastavení mechanismu by koncový spínač neměl bránit pohybu mechanismu v opačném směru.
Koncový spínač je elektrické zařízení s kontakty, které při otevření přeruší napájecí obvod pro hnací motor mechanismu a pohon brzdy. Obvod lze přerušit přímo kontakty spínače nebo kontakty mezilehlých relé. Pákové a vřetenové koncové spínače se používají u mostových elektrických jeřábů. K omezení pohybu na jednu stranu se obvykle používají pákové spínače. Takový spínač se aktivuje, když se spínací páka dostane do kontaktu s pevným dorazem. Kromě omezení pohybu jeřábových mechanismů se tyto spínače používají také k odpojení elektrických vozíků při vstupu servisního personálu do galerií, schodišť a servisních prostorů jeřábů. Stejné spínače se používají k zablokování dveří kabiny ovládání jeřábu, což neumožňuje zapnutí mechanismů při otevřených dveřích.
Vřetenové spínače jsou navrženy tak, aby omezovaly pohyb mechanismu v obou směrech „Dopředu“ a „Dozadu“. U elektrických mostových jeřábů se takové spínače používají hlavně k omezení výšky zdvihu zařízení pro manipulaci s břemenem.
Propagační nabídky na základě vašich zájmů:
Další související materiály:
V závislosti na výkonu hnacího motoru mechanismu lze koncové spínače instalovat přímo do napájecího obvodu motoru nebo ovládacího obvodu. Elektrické mostové jeřáby jsou vybaveny především spínači, které odpojí napájení cívek hlavního nebo reverzního stykače ovládacího obvodu jeřábu. V tomto případě se současně s vypnutím hnacího motoru mechanismu odpojí pohon brzdy, což zajistí včasné zabrzdění mechanismu.
Elektrické mostové jeřáby tuzemské výroby jsou vybaveny pákovými koncovými spínači typů KU, NV, V a VK. Spínače typu KU zajišťují otevření nebo uzavření elektrického obvodu. Uzavření elektrického obvodu při vypnutém hnacím motoru mechanismu je dle Pravidel povoleno pouze pro signalizační a ovládací zařízení. Spínač KU má lité pouzdro (obr. 89, a), ve kterém jsou na hřídeli upevněny vačkové podložky (obr. 89, b). Pákový válec spolupracuje s podložkami. Válec je silou pružiny neustále přitlačován k podložkám. Na páce je instalována propojka, která uzavírá kontakty elektrického obvodu pro ovládání motoru jeřábového mechanismu, když podložky působí na válec. U této konstrukce funguje spínač KU k uzavření elektrického obvodu. Při jeho použití k otevření elektrického obvodu se válec nainstaluje na osu a pružina se přesune do polohy N.C. Západka a odpružená západka slouží k vrácení páky pohonu spínače KU-701 do původní polohy a u spínačů KU-704 a KU-706 – k fixaci polohy hřídele. V provedení spínače KU-703 není žádný zámek a západka. Ovládací páky spínačů mohou být instalovány v různých polohách (obr. 90).
Rýže. 88. Kotoučová brzda
Rýže. 89. Koncový spínač typ KUg
a — sestava spínače; b – kinematické schéma
Rýže. 90. Poloha pák vzhledem k tělesu spínače:
a – KU-701; b – KU-704; a – KU-703; g – KU-706
Koncové spínače typu KU-703 se používají na mechanismech pro zdvihání břemen. Spouštějí se, když odpružení nákladu dosáhne své nejvyšší polohy. Spínače typu KU-701, KU-704 a KU-706 jsou instalovány na pohybových mechanismech jeřábů. Spouštějí se, když na jejich hnací páky působí pravítko nebo speciální doraz namontovaný na jeřábových drahách.
Pro elektrické obvody s proudem do 6 A se používají spínače typu VK. Tyto spínače mají jeden spínací kontakt (VK-Yu1), jeden vypínací kontakt (VK-1Yu) nebo dva různé (VK-1P a VK-211) kontakty. Na základě KU spínačů jsou vyráběny nožní spínače a spínače typu NV, poháněné pedálem, který má zařízení pro samočinný návrat do nulové polohy.
Koncové spínače vřetena se vyrábějí převážně ve dvou provedeních. V první verzi je na vodicím šroubu instalována matice (obr. 91), připojená k libovolné hřídeli mechanismu přes ozubené kolo nebo řetězový pohon. Při otáčení šroubu se matice pohybuje a v konečných polohách vypíná kontakty svým unašečem. Spínací kontakty odpovídají krajním (horním a spodním) polohám odpružení nákladu. Matice přeruší stykačový obvod ovládacího obvodu mechanismu bez ohledu na polohu rukojeti ovladače, když se odpružení blíží do krajní polohy. V tomto případě, když se ovladač přesune do polohy znázorněné tečkovanými čarami, stykač se zapne, aby se mechanismus posunul v opačném směru.
Rýže. 91. Kinematické schéma koncového spínače vřetena
U domovních spínačů typu VU je dlouhý hřídel vřetena nahrazen krátkým hřídelem s vačkovými podložkami. V tomto spínači je podložka (obr. 92) připevněna k ose šnekové převodovky, jejíž hřídel je spojena s jedním z otočných hřídelů jeřábového mechanismu. Na podložce jsou instalovány uzavírací a otevírací vačky. Kontakty jsou stacionární a uzavírají je pohyblivé kontakty namontované na izolované páce, která se otáčí vzhledem k ose. Pružina neumožňuje sepnutí kontaktů dříve, než vačka nebo váleček zareagují. Když je spínač zapnutý, drží na místě západku namontovanou na hřídeli. Západka je přitlačena k páce silou pružiny. Válec uvolní páku ze západky a zajistí otevření kontaktů při stlačení kladky vačky. Převodový poměr šnekového soukolí spínače je 50, úhel natočení podložek je 12–300°. Spínače typu VU-15.0A a UB-250T slouží k rozpojení jednoho elektrického obvodu. Spínače VU-250A slouží k ovládání dvou elektrických obvodů.
Rýže. 92. Koncový spínač vřetena typ VU!
a – v otevřené poloze; b – v uzavřené poloze
Koncové spínače a proudové napájení mostového jeřábu
Koncové spínače neboli omezovače pojezdu automaticky vypínají motor, když se mechanismus přiblíží krajní přípustné poloze, pokud jeřábník nestihne ovladač vypnout nebo se ovladač ukáže jako vadný.
U mostových elektrických jeřábů jsou koncové spínače určeny k omezení zdvihu zdvihacích mechanismů, pohybu mostu a vozíku.
Podle účelu a výkonu elektromotoru se rozlišují dva typy mezní ochrany: odpojením hlavního proudu nebo proudu řídicího obvodu. První| Tento typ koncové ochrany se používá při nízkém výkonu motoru nebo když je koncová ochrana provozována relativně zřídka. Nejčastěji se uchylují k limitní ochraně vypnutím řídicího proudu, protože v tomto případě je možné použít koncové spínače malých rozměrů, které poskytují ochranu elektromotorům jakéhokoli výkonu. Aktivace koncové ochrany by neměla bránit zapnutí elektromotoru za účelem pohybu mechanismu v opačném směru.
Propagační nabídky na základě vašich zájmů:
Další související materiály:
Pro jeřábové instalace se používají vřetenové a pákové koncové spínače. Vřetenové spínače odpojují pouze ovládací obvody, jejich kontakty mohou pouze přerušit proud cívek stykače. Pákové koncové spínače jsou principiálně podobné povelovým ovladačům, jejich pohyblivá část funguje stejně jako povelový ovladač vačkového typu.
Kontaktní systém spínače typu KU je na Obr. 5.20. K hřídeli spínače je připojena páka, na kterou může působit chráněný mechanismus. Na hřídeli je namontována jedna nebo více tvarovaných vačkových podložek, které mohou v určité poloze hřídele působit na páku spojenou s pohyblivým můstkovým kontaktem. Při absenci vnějšího vlivu na ovládací páku se kontakty sepnou a systém zaujme polohu znázorněnou na obr. 5.20, a.
Rýže. 5.20. Kontaktní systém pákového koncového spínače typu KU
V případě, že se mechanismus dostane do krajní dovolené polohy, dojde ke stlačení ovládací páky, která otáčí hřídelí s vačkovou podložkou. Ta ji stisknutím páky nutí, překonávající napětí pružiny, otočit a otevřít kontakty (obr. 5.20, b). Kontaktní systém zůstává v této poloze, dokud je ovládací páka stisknutá. Jakmile se mechanismus začne pohybovat v opačném směru a páka se uvolní, pružina rychle vrátí spínač do původní polohy.
Malorozměrový koncový spínač typu V-10 (obr. 5.21) má odlišnou konstrukci kontaktního systému, ale ne vždy poskytuje dostatečnou spolehlivost, na rozdíl od spínačů typu KU.
Elektrické mostové jeřáby se pohybují společně. s elektromotory a ovládacím zařízením vzhledem ke zdroji energie a pro zajištění spolehlivého přívodu proudu do odboček jsou zapotřebí speciální zařízení.
Na mostových jeřábech se nejčastěji používá trolejové napájení a na portálových jeřábech a jeřábech provozovaných ve volném prostoru kabelové napájení proudem.
Při napájení trolejového proudu jsou podél jeřábových drah položeny holé troleje – vozíky, podél kterých jsou na jeřábovém skluzu nebo válečku instalovány speciální pantografy, které odstraňují proud nezbytný k napájení jeřábových mechanismů. Trolejový přívod proudu se rozšířil na továrních mostových jeřábech, kde je z důvodu přesycenosti výrobního prostoru stroji, dopravníky a dalšími mechanismy nepřijatelné přívody kabelového proudu.
Rýže. 5.21. Koncový spínač typ B-10
1 – kontaktní můstek; 2 – pevný kontakt
Existují pevné a ohebné trolejové přívody proudu. Jako vodicí materiál se používá válcovaná ocel: úhlová a kanálová ocel a někdy i kolejnice. Pro instalaci ohebných trolejových proudových vedení se používá kruhový ocelový, poměděný ocelový drát nebo měděné dráty používané v tramvajových proudových vedeních.
Počet hlavních trolejí pro stejnosměrný proud je dva, pro třífázové – tři. Počet pomocných trolejí závisí na druhu proudu, počtu elektromotorů instalovaných na troleji a na řídicím obvodu.
Trolejové dráty z úhlové a kanálové oceli nebo kolejnice jsou napevno upevněny na porcelánových nebo dřevěných izolátorech ze suchého, kořenitého buku, vyvařeného v transformátorovém oleji. Dráty jsou spojeny svařováním. U dlouhých rozpětí je nutné počítat se změnou jejich délky v závislosti na teplotě. Silný nárůst teploty vede k ohýbání vozíků a jeho výrazný pokles (v nepracovní dílně v ZIMĚ, na obr. 5.22. Pevný vozík ve volné přírodě apod.) – přívod proudu s vozíkem z praskne kolejnice k vozíku; Proto se při instalaci dlouhých vozíků na několika místech vytvoří mezery o šířce 10-12 mm a propojí se pružnými měděnými propojkami. Vozíky vyrobené z měděných drátů musí mít blokování, které v případě prasknutí vypne napájení.
Proud z hlavních trolejí je shromažďován pantografy namontovanými na mostní konstrukci. Ke sběračům proudu jsou připojeny izolované vodiče, chráněné před mechanickým poškozením plynovým potrubím. Vodiče jdou k ochrannému panelu a rozvodné desce v kabině jeřábu, kde jsou připojeny k horním svorkám spínače.
Pantografy jsou vyrobeny ve formě litinových bot, které se při pohybu jeřábu posouvají podél vozíků; potřebný tlak zajišťuje samotná hmota bot.
V pevném vedení proudu troleje znázorněném na Obr. 5.22 se jako trolejový drát používá ocelová kolejnice, upevněná držáky k izolátorům, které jsou zase připevněny k pevné desce. Při pohybu jeřábu po kolejnici klouže bota spojená pružným kabelem s ochranným panelem. Tímto způsobem se proud přenáší do elektromotorů jeřábu.
Proud je rovněž přiváděn pomocí pevných vozíků z úhlové oceli (obr. 5.23). Roh je upevněn na pevné desce, která je zase zajištěna izolátory. Sběrač proudu je vyroben ve formě ploché litinové botky, která se při pohybu jeřábu posouvá po vrcholu úhlu a přenáší elektřinu na elektromotory jeřábu přes kontakt.
Volné zavěšení pružných trolejí se používá, když rychlost pohybu sběračů proudu nepřesahuje 1,5 m/s a průměr trolejového drátu nepřesahuje 10 mm. V tomto případě jsou dráty pevně upevněny pouze na koncových bodech, mezi nimiž jsou instalovány mezilehlé podpěry ve vzdálenosti nejvýše 8 m od sebe a trolejové dráty na nich volně leží. Při značných rychlostech pohybu sběračů proudu a také při průměru trolejových drátů nad 10 mm se používá tuhé zavěšení. V tomto případě jsou vozíky pevně namontovány jak na koncových, tak na mezilehlých podpěrných bodech, umístěných ve vzdálenosti nejvýše 6 m od sebe.
Odběr proudu z ohebných trolejových drátů se obvykle provádí pomocí válečkových pantografů namontovaných na závěsech a vybavených pružinami pro vytvoření potřebného tlaku v místě kontaktu. Když se jeřáb pohybuje, pantografy se odvalují po trolejových drátech a odvádějí z nich proud. Takový válečkový pantograf se ve skutečnosti nazývá trolej, používal se na prvních tramvajích. A přestože většina sběračů proudu nevypadá jako troleje, podle tradice se všechny jeřábové sběrače proudu nazývají troleje a troleje se nazývají troleje nebo také troleje.
Když jsou ohebné trolejové dráty volně zavěšeny, v případě, že se dráty zlomí a spadnou na zem, měla by být zajištěna speciální ochrana, která odpojí dráty troleje od zdroje energie, i když se jeden drát přetrhne. Často je napájení trolejových drátů dodáváno přes nevratné magnetické spouštěče. To usnadňuje ochranu trolejí před rozbitím přidáním magnetických spouštěčů s jedním (obr. 5.24, a) nebo třemi (obr. 5.24, b) napěťovými relé. Napájení trolejových vodičů se v obou případech zapíná stisknutím tlačítka „Start“ a vypíná stisknutím tlačítka „Stop“. Když stisknete tlačítko „Start“, cívka lineárního stykače KM bude fungovat, sepne své kontakty a napájí troleje. Poté bude relé KV fungovat a svými kontakty uzavře obvod tlačítka „Stop“ a přeskočí tlačítko „Start“. V obou schématech, pokud se některý vodič přeruší, cívka lineárního stykače KM ztratí výkon a napětí je odstraněno z trolejí.
Rýže. 5.25. Napájení proudem s flexibilním kabelem
Hlavní vozíky musí být vybaveny světelným alarmem signalizujícím přítomnost napětí a při krájení vozíků a v opravárenských prostorech je takový alarm nutný pro každý úsek a na každém opravovaném místě. Alarmy se doporučuje připojit přímo k vozíkům. Lampy by se měly rozsvítit, když je na trolejích napětí, a zhasnout, když zmizí. Pro třífázové troleje jsou zapotřebí tři signální svítilny – jedna svítilna zapojená v každé fázi a pro stejnosměrné troleje – dvě svítilny zapojené paralelně.
Je-li při práci venku možná tvorba ledu na vozících, je třeba přijmout opatření k zamezení nebo odstranění.
Při přívodu proudu kabelem je elektřina přiváděna k elektromotorům jeřábu pomocí flexibilního kabelu.
Na volném prostranství, kdy není možné chránit trolejové vodiče před srážkami nebo uspořádat troleje, stejně jako v dílnách, kde vzduch obsahuje výbušné plyny, se používá přívod proudu pomocí flexibilního kabelu (obr. 5.25). Podél dráhy jeřábu je položen ocelový úhelník pro zavěšení ohebného kabelu. Vodorovná police čtverce je připevněna k podpěrám a válečky vozíku s k nim připevněnými svorkami se pohybují podél svislé police. Pro snížení tření jsou válečky uloženy na valivých ložiskách.
Požadovaný počet pružných kabelů je zajištěn ve svorkách. Kabely na lafetách jsou upevněny po 2-3 m. Některé konce těchto kabelů jsou připevněny nehybně v místě, kde je do nich přiváděn proud, a druhé konce kabelů jsou připevněny k vodítku instalovanému na kabině jeřábu. Když se odbočka vzdálí od aktuálního napájecího bodu, vozíky se rozjedou a natáhnou kabely. Pro ochranu kabelů před mechanickým namáháním jsou jednotlivé vozíky navzájem spojeny kabelem. Délka kabelu je o něco menší než vzdálenost mezi body připevnění kabelů k vozíkům. Když se jeřáb pohybuje zpět, vozíky se působením vodítka 8 přiblíží k sobě a kabely se složí do tvaru girland, jak je znázorněno na obr. 5.25.
Pro; Realizace přívodu kabelového proudu nevyžaduje velké kapitálové náklady a použití objemných konstrukcí. Napájení kabelem zajišťuje dostatečnou manévrovatelnost jeřábů a bezpečnost provozu, není potřeba speciálních ochranných zařízení pro ochranu obsluhy před úrazem elektrickým proudem při náhodném dotyku nebo přetržení kabelu. Vzdálenost od trolejových vodičů k podlaze nebo zemi musí být nejméně 3,5 m a na vozovce – nejméně 6 m.
Elektroinstalace na kovových konstrukcích jeřábu a v kabinách se provádí v ocelových nebo nekovových trubkách. Při provozu baterie venku musí být rozvody v potrubí utěsněny. V souladu s pravidly Gosgortekhnadzoru zajišťují uzemnění a automatické vypnutí mostních vozíků, když osoba opustí most z kabiny nebo pokud je přes most vstup do jeřábu.
Uzemnění se považuje za dostatečné, pokud jsou skříně motorů a elektrických zařízení připojeny ke kovové konstrukci jeřábu. Pokud jsou na nosných plochách vyčištěné a nenatřené plochy pro zajištění elektrického kontaktu, není potřeba pouzdra připojovat speciálním vodičem ke kovové konstrukci jeřábu nebo jeho vozíku. Uzemnění kovové konstrukce se provádí přes jeřábovou dráhu. Ve všech případech jsou spoje kolejnic jeřábové dráhy spolehlivě spojeny (svařením, navařením propojek s dostatečnou plochou průřezu, přivařením na kovové nosníky jeřábu) do spojitého elektrického obvodu. Když je kohoutek napájen kabelem, uzemnění se provádí pomocí zemnícího vodiče kabelu.
Elektrické rozvody na vodovodních kohoutcích lze provést pomocí vodičů a kabelů s měděnými nebo hliníkovými vodiči. Plocha průřezu žil kabelu a vodičů sekundárního okruhu musí být minimálně 2,5 mm2 pro měděná jádra a 4 mm2 pro hliníková jádra.
Elektrické zapojení sekundárních obvodů na jeřábech hutních provozů pracujících s tekutým nebo horkým kovem a na vysokorychlostních jeřábech by mělo být provedeno dráty a kabely s měděnými vodiči. Silové obvody na všech odbočkách mohou být vyrobeny pomocí lankových hliníkových drátů a kabelů s průřezem jádra minimálně 16 mm2.
Pevné hliníkové dráty nejsou přijatelné. Vodiče všech obvodů musí být označeny.
Elektrické osvětlení v ovládacích kabinách jeřábu, kabinách zařízení a kabinách, kde jsou umístěny mechanismy, musí zůstat zapnuté, když je elektrické zařízení instalované na jeřábu vypnuto. Napětí svítilen určených pro pracovní osvětlení v kabině, na mostě a vazníku jeřábu nesmí překročit 220 V. Je povoleno zařazovat svítilny do elektrické sítě, zapojovat je do hvězdy na napětí 380 V AC nebo sériově při napětí 500 V DC. Při vyšším síťovém napětí musí být svítidla napájena ze snižujících transformátorů.
