7.1. Vytyčení a zajištění os konstrukce na odlitcích
Po vytyčení hlavních (hlavních) os konstrukce na zemi a jejich zajištění body vnější vytyčovací sítě budovy se provede detailní rozbor a upevnění všech stavebních os, k čemuž obvykle používají odlitky. .
Odlitek je dočasná konstrukce instalovaná po obvodu budovy ve vzdálenosti 3-5 m od okraje jámy. Odlévání může být plynulé nebo přerušované a podle použitého materiálu – dřevěné a kovové.
Dřevěný odlitek (obr. 25,а) sestává z dvoumetrových pilířů zahloubených do země do hloubky 1-1,2 m každých 2,5-3 m po obvodu a omítaných desek tloušťky 30-50 mm, přibitých na vnější stranu pilířů tak, aby jejich horní okraje byly v horizontální rovině. Aby byla dodržena tato podmínka, jsou na pilířích nejprve označeny body se stejnou výškou pomocí vodováhy. Zároveň musí být boky odlitku rovnoběžné s osami konstrukce.
Inventář kovového odpadu (obr. 25,б) sestávají z dvoumetrových regálů a kovových trubek, které jsou určeny pro opakované použití. Kovový odlitek se instaluje stejným způsobem jako dřevěný.
Hlavní (hlavní) osy konstrukce jsou na odlitky přenášeny z bodů vnější zaměřovací sítě pomocí teodolitu. Zbývající osy (mezilehlé, montážní) jsou přímo rozloženy na odlévané desky s vyznačením vzdáleností podél jejich horní hrany páskou. Osy se předběžně zafixují tužkou a po propojení měření se finální polohy os zafixují barvou nebo hřebíkem.
Na inventárním kovovém odlitku je poloha os fixována pohyblivou svěrkou s označením názvu osy.
Rozmístění os je zkontrolováno a přijato podle zákona. Odchylky v celkových rozměrech konstrukce by neměly překročit tolerance akceptované pro značkovací práce (viz tabulka 2). Během procesu výstavby je poloha os na odlitku periodicky kontrolována z hlavní (hlavní) osy měřením pomocí svinovacího metru.
Odlitek je určen zejména k podpoře prací na stavbě jam a stavbě základů.
7.2. Vytyčování práce na původním horizontu instalace
Pro konstrukci vnější části konstrukce je vytvořena vnitřní vyrovnávací síť budovy na původním instalačním horizontu a bezpečně upevněna.
Instalační horizont je podmíněná vodorovná rovina procházející konstrukčními značkami dna namontovaných konstrukčních prvků. Instalační horizont prvního patra je původní.
Body vnitřní rozvodné sítě jsou umístěny na stropě suterénu nebo přímo na základových blocích. Počet bodů a tvar vnitřní rozvodné sítě závisí na velikosti a účelu stavby, způsobu stavebních a instalačních prací a dalších faktorech. Při výstavbě relativně malých objektů jsou podélné a příčné hlavní osy fixovány ve čtyřech bodech (obr. 26), u objektů se složitou konfigurací jsou hlavní osy pevné (obr. 3). Někdy se u velkých konstrukcí vytvoří vnitřní vyrovnávací síť ve formě několika obrazců, které sledují obrys konstrukce. V tomto případě jsou strany sítě také umístěny rovnoběžně s hlavními osami konstrukce, takže vnitřní a montážní osa mohou být měřeny přímo lineárním měřením nebo nejjednoduššími metodami kolmice a vyrovnání.
Umístění bodů vnitřní vytyčovací sítě se určuje z bodů vnější vytyčovací sítě konstrukce. Například pro lokalizaci bodů nacházejících se v průsečících hlavních os (obr. 26) se teodolit umístí nad bod 1 vnější vyrovnávací sítě a potrubí se zaměří na bod 1. Směr 1 – 1 je pevně stanoven na horizontu počáteční instalace. Poté je teodolit instalován v bodě 2 a nasměrován v bodě 2. V průsečíku směrů 1 – 1 a 2 – 2 se zjistí poloha prvního bodu (I) vnitřní zaměřovací sítě a zaznamená se kresbou tužkou nebo malbou. Body II, III a IV se provádějí obdobně.
Správnost rozvržení se kontroluje měřením vzdáleností a pravých úhlů. Konečné polohy hrotů jsou bezpečně upevněny k původnímu horizontu hmoždinkami nebo jádrem na zapuštěných dílech (obr. 27) a označeny nesmazatelným nátěrem.
Rýže. 26. Uspořádání vnitřních a vnějších distribučních sítí
Základem výškového vyrovnání na počátečním horizontu instalace jsou pracovní měřítka, která jsou zpravidla kombinována s body vnitřní vytyčovací sítě. Počet benchmarků závisí na složitosti struktury, ale musí být alespoň dva. Známky těchto měřítek jsou stanoveny metodou geometrické nivelace z měřítek vnější vytyčovací sítě.
Rýže. 27. Bod vnitřní sítě
Detailní vytyčovací práce na počátečních a dalších instalačních horizontech obvykle vedou ke konstrukci vnitřních a instalačních os, které fixují plánovanou polohu jednotlivých konstrukcí a prvků konstrukce. Osy jsou vytyčeny z bodů vnitřní vyrovnávací sítě. Při použití způsobu vyrovnání (viz obr. 26) se teodolit instaluje do bodu I hlavní osy a trubka se zaměří do bodu IV. Podél čáry I – IV se odloží vzdálenosti k prováděným příčným osám a zajistí se značkami. Po provedení podobných akcí podél hlavní osy II – III se vyjmou druhé konce příčných os. Poté jsou nápravy upevněny dráty nebo zajištěny barvou.
Z bodů, které zajišťují hlavní osy konstrukce, se obvykle provádí podrobné vytyčovací práce kolmou metodou. Teodolit se instaluje v místě průsečíku hlavních os (centrální bod) a trubka je nasměrována do bodu nacházejícího se na konci podélné hlavní osy. Pomocí metru označte vzdálenost k příčné ose podél vlasové linie a zafixujte ji. Přeneste teodolit do vzdáleného bodu a sestrojte pravý úhel. Výsledná osa je zajištěna nátěrem nebo jádrem na zapuštěných dílech.
U velkopanelové výstavby jsou montážní osy zajištěny nátěrem ve formě značek (obr. 28), které určují plánovanou polohu jednotlivých konstrukčních dílů.
Rýže. 28. Detailní rozpis os na horizontu instalace
Značka instalačního horizontu je převzata z měřítek vnitřní vytyčovací sítě metodou geometrické nivelace a zajištěna vodorovnými značkami nebo rozpěrkami majáku.
Detailní vyrovnání os je určeno pro montáž jednotlivých prvků nebo konstrukcí budov a staveb do projektované polohy a provádí se s přesností řádově 1-2 mm.
Vytyčovací základ tvoří hlavní, hlavní a mezilehlá osa, budované z referenčních geodetických sítí.
Konstrukce os se zadanou přesností, stejně jako instalační horizonty (výškové úrovně) se provádí na odlitku, což je dočasný plot (dřevěný nebo kovový) s výškou ne větší než 0,5-1,2 m (pro instalace teodolitu nad ním) ve vzdálenosti 2-3 m od horního okraje jámy.
Záslepka může být pevná nebo složená (obr. 1, 2).
Rýže. 1. Úplně opotřebované.
Rýže. 2. Odhazování.
Kompletní vyřazení Jedná se o desku (kovový roh s vodorovnou horní hranou), která je upevněna na pilířích vyhloubených cca 3 m v konstrukční vzdálenosti od okraje jámy po celém obvodu konstrukce rovnoběžně s jejím obrysem. Plynulý odlitek se buduje v případě instalace základů s velkým počtem zapuštěných částí nebo instalace zařízení skládajícího se z mnoha jednotlivých částí, které jsou vzájemně technicky propojeny. Instalace desky nebo oblasti odpadu na jednu úroveň se provádí pomocí úrovně. Na terénu s velkým sklonem jsou odvaly vybudovány římsami. Svornaja odvržení představuje jednotlivé pilíře nebo lavičky, které zajišťují libovolnou osu (cíl). Pilíře jsou instalovány ve stejné úrovni mimo zónu výkopu v libovolné vzdálenosti od obrysu konstrukce. Lití křídel se používá při instalaci prefabrikovaných a pilotových základů umístěných ve vzdálenosti 12 m nebo více od sebe.
Pokud je hloubka jámy větší než 3 m, mohou být na jejím dně umístěny odvaly. V tomto případě by měla být délka a šířka jámy zvýšena přibližně o 1 m.
Bez ohledu na typ odlitku musí splňovat následující podmínky: strany odlitku musí být rovnoběžné s podélnou a příčnou osou konstrukce, rovné a vodorovné.
Odlitky jsou odděleny od hlavních os konstrukce.
Hlavní a hlavní osy jsou vyjmuty pro odlévání pomocí teodolitu. Od hlavní a hlavní osy jsou konstrukční vzdálenosti mezi mezilehlými osami odloženy páskou a fixovány ostrou tužkou. Konečná osa konstruovaná svinovacím metrem se obvykle neshoduje s osou konstruovanou teodolitem, proto je třeba výsledný nesoulad rozložit úměrně vzdálenostem od počáteční hlavní osy k mezilehlým osám a do nakreslených os zavést příslušné korekce. na odhozu. Konečná poloha nápravy na odlitku je zajištěna hřebíkem nebo jádrem (na kov), obkreslena barvou a je podepsán název nápravy. Zvláště důležité osy a osy, které budou použity při převádění plánované sítě z původního horizontu do instalačních horizontů, jsou zajištěny zemními značkami pod odlitkem a výřezy.
Lineární měření pro detailní průrazy se provádějí pomocí kompenzované ocelové pásky s konstantním tahem a se zavedením korekcí pro srovnání a teplotu.
Pomocí teodolitu nebo provázku s olovnicí se odlitý materiál přenese na dno jámy.
Detailní rozmístění os je dokumentováno v rozvrhovém aktu a prováděcím schématu (obr. 3).
Rýže. 3. Výkonný diagram podrobného rozložení os.
Pevné osy (hlavní, hlavní, mezilehlé) slouží jako plánovaná vytyčovací základna pro veškeré geodetické práce, od vytyčení jámy až po instalaci zařízení.
Výšková vytyčovací základna je vytvořena ve formě pracovních (stavebních) měřítek: minimálně jeden pro každou budovu, dva benchmarky pro samostatnou budovu, jeden benchmark každých 0,5 km pro liniové stavby. Výšky pracovních latí se určují geometrickou nivelací z bodů výškového zdůvodnění staveniště.
Pracovní měřítka se obvykle kombinují s axiálními značkami. Pracovní laťky se pokládají do hloubky 1-1,2 m ve formě zabetonovaných trnů, trubek, betonových monolitů nebo v podobě nástěnných značek různého provedení na stávajících objektech stájí. Pro pracovní měřítka se používají zkušební piloty, stejně jako barva ve formě značek (krátké vodorovné čáry) na odlitcích, pilířích, sloupech a konstrukcích.
