Rychlost otáčení motoru lze upravit změnou (snížením) napětí na jeho svorkách. To je založeno na závislosti M = f(s) (185), která za předpokladu konstantních parametrů motoru a konstantní frekvence přiváděného napětí v mezích s
Obrázek 176 ukazuje křivky točivého momentu motoru při různých hodnotách primárního napětí; pokud skluz s1 odpovídá provozu motoru pod napětím.
Rýže. 176. Mechanické charakteristiky asynchronního motoru při různých napětích.
Jak je vidět, rozsah regulace rychlosti otáčení rovný (1 – s) je velmi malý. Rozšíření regulačního rozsahu se dosáhne ploššími mechanickými charakteristikami, to znamená u motorů s velkou hodnotou sK. Je však třeba mít na paměti, že ztráty vznikající v sekundárním okruhu se rovnají klouzavému výkonu [viz. vzorec (159)]. Mezi nevýhody patří i to, že když
S klesajícím napětím klesá přetížitelnost motoru úměrně jeho druhé mocnině. Mezi výhody této metody patří možnost aplikace u motorů s kotvou nakrátko, plynulé řízení rychlosti otáčení, jednoduchost a spolehlivost provozu. Napětí na svorkách motoru při konstantním síťovém napětí se mění pomocí nastavitelného autotransformátoru nebo řízených saturačních tlumivek instalovaných mezi síť a stator motoru. Při změně hodnoty stejnosměrného předpětí se změní indukční reaktance tlumivek, což způsobí změnu napětí na svorkách motoru.
Zhoršení chlazení samoventilovaných motorů s poklesem rychlosti otáčení vede k nutnosti zvýšení jmenovitého výkonu motoru (zvětšení velikosti regulovaného motoru oproti neregulovanému). Míra nadhodnocení výkonu závisí na tvaru mechanických vlastností motoru (jeho rovinatosti v oblasti provozních režimů), typu statické zátěže a regulačním rozsahu.
Volba elektromotoru na základě výkonu, saturačních tlumivek nebo autotransformátoru pro pohon s proměnnými otáčkami je nezávislou otázkou diskutovanou v kurzech elektrických pohonů a v periodické literatuře.
Metody regulace rychlosti otáčení změnou napětí jsou slibné především pro pohony s momentovou charakteristikou ventilátoru, mechanismem nebo konstantním momentem, ale s malým regulačním rozsahem. Takové pohony jsou v zemědělské výrobě zcela běžné.
Způsob regulace rychlosti otáčení změnou napětí se používá i u motorů s vinutým rotorem a v tomto případě pro získání plošších mechanických charakteristik motoru jsou v obvodu rotoru zahrnuty dodatečné odpory.
Další způsoby ovládání rychlosti otáčení
Uvažované způsoby regulace rychlosti otáčení lze považovat za nejběžnější. Mezi možné další patří způsob regulace rychlosti otáčení motoru s vinutým rotorem, kdy jsou v obvodu rotoru zahrnuty indukční tlumivky, těsně spojené s obvodem rotoru a umístěné na stejné hřídeli s rotorem (motor Rozov, obr. 178), stejně jako způsob pulzního řízení. Při pulsním řízení je motor trvale připojen k síti a odpojen od sítě, nebo pomocí stykače K je paralelně zapojen odpor mezi sítí a statorem motoru (obr. 179).
Rýže. 178. Motor s indukčními reaktancemi v rotoru:
a – elektrické schéma; b – vzhled; c – návrh indukční reaktance; 1 – cívka; 2 — tělo disku; 3 – kryt.
Rýže. 179. Schéma pulzního řízení rychlosti otáčení asynchronního motoru.
V závislosti na frekvenci a době trvání impulsů pracuje motor s určitou přibližně konstantní rychlostí otáčení. Regulace je spojena se zhoršením energetické náročnosti, je provázena proudovými rázy a používá se pouze u motorů s velmi nízkým výkonem.
