Chcete-li vyměnit nebo opravit vadný elektromotor, musíte znát jeho vlastnosti. Mezi hlavní parametry motoru patří jmenovitý výkon, jmenovitý proud, napájecí napětí, otáčky, schéma zapojení. Informace o některých charakteristikách jsou uvedeny na typovém štítku – štítku na skříni motoru. Někdy však chybí typový štítek a parametry jsou určeny nepřímými znaky.
Obsah
Výkon a proud
Přibližný výkon elektromotoru lze určit podle jeho rozměrů a průměru hřídele. Při stejných rozměrech a větším průměru hřídele bude výkon na hřídeli větší a otáčky nižší.
Pokud je motor již připojen, pak je přibližný výkon určen nastavením ochranných zařízení, přes které je napájen (automatický motor, tepelné relé). Pokud je měnič připojen přes frekvenční měnič, výkon bude stejný nebo menší než výkon měniče.
Dalším způsobem je zapnutí motoru na jmenovitý výkon, zajišťující požadované zatížení hřídele. Poté musíte změřit proud motoru klešťovým měřičem, který by měl být stejný ve všech vinutích. Na základě naměřeného proudu se určí výkon.
Výkon asynchronního motoru zapojeného do hvězdy můžete také zhruba odhadnout tak, že jeho jmenovitý naměřený proud vydělíte 2. U motorů s výkonem menším než 1,5 kW je nutné kvůli ztrátám proud vydělit 2,2. 2,5, pro a výkonu větším než 30 kW bude tento empirický koeficient roven 1,8. 1,9.
Pokud není k dispozici štítek, lze výkon nepřímo určit odporem vinutí a zároveň kontrolovat jejich integritu. K tomu je potřeba změřit odpor pomocí ohmmetru a porovnat jej s odporem motorů o známém výkonu, případně se obrátit na informace od výrobců.
Frekvence otáčení
Jak bylo uvedeno výše, otáčky motoru lze odhadnout podle průměru hřídele. Ale jsou i jiné způsoby.
Podle známého vzorce je rychlost otáčení elektromotoru 60F/P, kde F je frekvence napájecí sítě (50 Hz), P je počet párů pólů statoru.
Póly lze spočítat odstraněním předního nebo zadního krytu. U dvoupólového elektromotoru (P = 1) má každá fáze jedno vinutí obsahující 2 cívky, celkem tedy 6 cívek pro tři fáze. Na základě způsobu vinutí je třeba určit konfiguraci cívky a poté nastavit způsob vinutí pro celý stator. Při počtu párů pólů P = 1 bude rychlost otáčení 3000 ot./min, při P = 2 – 1500 ot./min. atd.
Všimněte si, že skutečná rychlost otáčení motoru se liší od vypočtené v důsledku mechanických ztrát a skluzu elektromagnetického pole. U motorů s nízkým výkonem mohou být provozní otáčky při zatížení o 10-15 % nižší než konstrukční otáčky.
Napájecí napětí
Napětí lze určit podle schématu zapojení. Pokud je motor připojen „hvězda“, jeho napájecí napětí je 380 V, a pokud je „trojúhelník“ – 220 V. Pak v prvním případě může být elektromotor napájen přímo ze sítě, ve druhém – z jediného -fázová síť přes kondenzátor nebo frekvenční měnič.
U většiny nových motorů stačí k určení spínacího vzoru otevřít borovou skříň. Obsahuje tři páry vodičů zapojené podle jednoho z obvodů a na zadní straně krytu jsou vyznačeny obvody a napájecí napětí.
U motorů, které byly převinuty, je obvod sestaven vnitřně a z pouzdra jsou vyvedeny tři vodiče. V tomto případě můžeme předpokládat, že napájecí napětí je 380 V a zapnout motor přes ochranný motor. Pokud je provozní napětí vyšší (660 V), motor se bude otáčet pomalu se sníženým výkonem. Pokud je nižší (220 V), dojde k přetížení a automatický motor bude fungovat, nebo se motor začne přehřívat.
Závěr
Proces určování parametrů motoru bez typového štítku je často intuitivní, založený na zkušenostech a konzistentních měřeních. Při testování motoru je také důležité zajistit jeho ochranu a elektrickou bezpečnost.
