Níže si zopakujeme základní pojmy týkající se zdících prvků, které budou používány v celé knize (obrázek 1).
Dvě velké hrany cihly (kámen), umístěné na opačných stranách, se nazývají horní a spodní lože (1). Pokládají cihlu na maltu. Dlouhé strany se nazývají lžíce (2), krátké strany se nazývají poky (2).
Zdění se provádí ve vodorovných řadách, cihly se ve většině případů pokládají na lože, tedy naplocho. Existují případy, kdy se cihly pokládají na hranu lžíce, tedy na hranu (kladení říms, tenké příčky).
Versty jsou krajní řady cihel v řadách, které tvoří povrch zdiva. Versty umístěné na straně fasády budovy se nazývají vnější (4), ty umístěné uvnitř se nazývají vnitřní (5).
Lžícová řada zdiva je řada z cihel, které se kladou dlouhou stranou k vnějšímu povrchu stěny (10).
Lepená řada zdiva je řada obrácená ke krátké straně (9).
Zásypové cihly (zásypové) – cihly kladené mezi vnitřní a vnější verstu (b).
Rýže. 1. Cihlové a kamenné boky (a) a zdicí prvky (b). 1 – lůžko; 2 – lžíce; 3 – šťouchnout; 4 – vnější míle; 5 – vnitřní míle; 6—zabutka; 7 – horizontální šev; 7 – vertikální šev; 8 – fasáda; 9 – řada na tupo; 10 – řada lžic
Výška řad zdiva je součtem výšky cihly a tloušťky vodorovné maltové vrstvy (spáry). Průměrná tloušťka švu je 12 mm.
Šířka zdiva (tloušťka stěn) je provedena násobkem cihel Y2. Při jeho určování je také nutné vzít v úvahu svislé švy, jejichž průměrná tloušťka je 10 mm.
Stěny z cihel nebo kamene mohou být prázdné nebo s otvory. V druhém případě mohou mít vyčnívající prvky – klíny, pásy, okraje, římsy, pilastry.
Přesah (obr. 2) je fragment zdiva, do kterého je položena jeho další řada s výstupkem na čelní ploše. Šířka přesahu by neměla přesáhnout Y3 délky cihly v každé řadě.
Pásy, římsy a další prvky vertikálně rozdělující fasádu vznikají v důsledku několika řad vystupujícího zdiva.
Okraj (obr. 3, a) se provádí s odsazením od přední části zdiva při přechodu od základu ke stěně, při zmenšování tloušťky stěn v horních patrech budov atd. Nad hranou, stěna má menší tloušťku. Poslední řada zdiva před řezáním by měla být slepena.
Římsa (obr. 3, b) – zdivo posunuté svisle vzhledem k hlavní rovině stěny.
Pilastry (obr. 3, c) jsou pravoúhlé pilíře, které vyčnívají ze společné čelní roviny stěny a jsou rozmístěny ve spojení s ní.
Drážky jsou vybrání ve stěně určená pro uložení potrubí, skrytých elektrických vedení atd. Po instalaci kabeláže jsou drážky utěsněny v rovině s rovinou stěny. Vodorovné rýhy jsou provedeny násobky 4 cihel na výšku a 1/XNUMX cihly na hloubku.
Výklenky jsou výklenky ve stěně určené pro instalaci vestavěných skříní, elektrických zařízení apod. Rozkládají se v násobcích 1/2 cihly.
Příčka (rms. 3, g) – ve stěnových konstrukcích, které poskytují okenní a dveřní otvory, je to název úseku zdiva umístěného mezi dvěma sousedními otvory. Mohou být uspořádány ve formě jednoduchých obdélníkových sloupků nebo mohou být uspořádány ve formě sloupků s čtvrtěmi, do kterých budou připevněny dveřní a okenní bloky (obr. 3, e).
Shtraba je prvek instalovaný v těch místech, kde je zdivo dočasně přerušeno. Rozkládají se tak, aby při následném pokračování zdiva bylo možné zajistit spolehlivé podvázání další části zdiva s předchozí. Tresty mohou být vertikální nebo vertikální. Přístřešky zajišťují spolehlivější spojení spojovaných částí stěn. Pro zvýšení spolehlivosti je ocelová výztuž umístěna ve svislých drážkách.
Rýže. 3. Detaily kamenných konstrukcí. a – upilovaná brokovnice; b – pilastry; c – molo; g – čtvrtina; d – báze; e – zděná římsa
Pravidla pro řezání zdiva
Aby kameny ve zdivu lépe odolávaly zatížení celé stěny, která na ně působí, umisťují se v souladu s pravidly tzv. řezání. Kameny se kladou tak, aby se navzájem dotýkaly co největší plochou. Pokud se například horní kámen opírá o kámen ležící pod ním pouze dvěma hroty (obr. 4, a), dříve nebo později se vlivem zatížení z nadložných řad zdeformuje nebo zlomí (obr. 4 , b). Naopak kámen podepřený celou svou rovinou snese mnohem větší zatížení. K tomu je nutné vyrovnat prohlubeň v jeho posteli vyplněním roztokem (obr. 4, c).
První pravidlo řezání. Pokud jsou plochy, se kterými se kameny vzájemně dotýkají, kolmé k síle, která na ně působí, kameny budou pracovat pouze v tlaku. Kamenná lůžka musí být proto pokládána kolmo na sílu působící na zdivo a kameny musí být pokládány ve vodorovných řadách.
Druhé řezné pravidlo (obr. 5). Kameny každé řady jsou položeny tak, aby se nehýbaly. Kameny se zkosenými bočními plochami tvoří ve zdivu klíny (c), které od sebe odtlačí sousední kameny (b, d). Aby se tak nestalo, musí být zdivo postaveno tak, aby roviny mezi sousedními kameny byly kolmé k postelím. Současně, pokud dvě boční roviny nejsou umístěny kolmo k vnějším plochám stěn a další dvě boční roviny nejsou kolmé k první, pak kameny, které mají například ostré rohy na vnějším povrchu (a ) může vypadnout ze zdiva.
Zdivo tedy musí být odděleno svislými rovinami (švy) rovnoběžnými s jeho vnějším povrchem (paralelní švy), jakož i rovinami umístěnými kolmo k vnějšímu povrchu (příčné švy).
Třetí pravidlo řezání. Pokud jsou podélné a příčné svislé spáry průchozí, výsledkem bude zdivo rozdělené na samostatné sloupy (obr. 6). Jedná se o velmi nestabilní konstrukci, ve které se švy pod vlivem svislého zatížení rozšíří, což dříve nebo později povede k deformaci a destrukci zdiva. Aby se tomu zabránilo, jsou příčné a podélné švy ve vodorovných řadách přilehlých k sobě svázány kameny z nadložní řady, čímž se posunou o další vzdálenost nebo čtvrtinu délky vzhledem k kamenům spodní řady (obr. 7). V tomto případě bude zatížení rozloženo rovnoměrně po celé hmotě zdiva. Svislé řezné roviny každé řady tedy musí být posunuty vzhledem k rovinám řad, které je ohraničují.
Podívejme se na základní pojmy, které definují prvky zdiva. Obdélníková cihla nebo kámen má šest stran. Dva velké okraje cihly (kámen), umístěné na opačných stranách, se nazývají horní a spodní postel.
Pokládají cihlu na maltu.
Dlouhé strany se nazývají – lžíce, krátký – tykání.
Zdění se provádí ve vodorovných řadách, kameny se kladou naplocho, tedy na lože.
V některých případech, například při pokládce říms nebo tenkých (1/4 cihlových) příček – na hraně, tedy na boční přírubu.
Krajní řady cihel nebo kamenů ve zdivu, které tvoří povrch zdiva, se nazývají mil. Existují vnější vesty, umístěné na straně fasády budovy, a vnitřní, umístěné na vnitřní straně místnosti.
Řada zdiva z cihel obrácená k vnějšímu povrchu stěny s dlouhou boční hranou se nazývá řada lžic a krátká hrana se nazývá řada tupých.
Cihly a kameny položené mezi vnější a vnitřní verst se nazývají zásyp.
1 – vnější míle, 2 – tychkovy řady, 3 – fasáda, 4 – vertikální příčný šev, 5 – vertikální podélný šev, 6 – horizontální šev (lůžko), 7 – první řada, 8 – druhá řada, 9 – zapomenutelný, 10 – vnitřní míle, 11 – řada lžic.
Výška řad zdiva se skládá z výšky kamenů (cihel) a tloušťky vodorovných spár 10 mm (průměr v podlaze je 15 mm).
Jedním ze zdicích prvků je pokuty, vytyčených v místech, kde je dočasně přerušeno zdivo. Jsou potřebné, aby při dalším pokračování prací bylo možné zajistit spojení nové části zdiva s dříve postavenou.
Jemné části jsou vyrobeny tak, aby byly šikmé (šikmé) a vertikální.
Chráněná pokuta oproti svislé zajišťuje lepší spojení spojovaných částí stěn. Pro zajištění spolehlivého spojení zdiva je do svislých drážek umístěna ocelová výztuž o průměru 8 mm v rozestupech 2 m na výšku, a to i v úrovni každého podlaží. Majáky používané k zajištění kotvících šňůr jsou rozmístěny na vnější verste s úkrytovými pokutami ve formě malých částí zdí až do výšky šesti řad.
Při provádění složitého zdiva se objevují další prvky architektonického a funkčního významu.
1 – výklenek; 2 – římsa; 3 – polosloupec; 4 – čtvrtiny; 5 – molo; 6 – pilastr; 7 – upilovaná brokovnice; 8 – základna;
Niche – výklenky ve stěně určené pro instalaci vestavěných skříní, elektrických přístrojů apod. Rozkládají se v násobcích půl cihly.
římsa – zdivo posunuté vertikálně vzhledem k hlavní rovině stěny.
Rozdělit – ve stěnových konstrukcích, které obsahují okenní a dveřní otvory, je to název pro úsek zdiva umístěný mezi dvěma sousedními otvory. Mohou být uspořádány ve formě jednoduchých obdélníkových sloupků nebo mohou být uspořádány ve formě sloupků s čtvrtěmi, do kterých budou připevněny dveřní a okenní bloky.
Pilastry – pravoúhlé pilíře, které vyčnívají ze společné čelní roviny stěny, se s ní vyskládají v obvazu.
Uřezaná brokovnice – provádí se s odsazením od přední části zdiva při přechodu od základu ke stěně, při snižování tloušťky stěn v horních patrech budov apod. Nad hranou má stěna menší tloušťku. Poslední řada zdiva před řezáním by měla být slepena.
Stěny, které nemají vyčnívající prvky, se nazývají hladké.
Překrytí – fragment zdiva, ve kterém je jeho další řada položena s výstupkem na čelní ploše. Šířka přesahu by neměla přesáhnout 1/3 délky cihly v každé řadě. Pásy, římsy a další prvky vertikálně rozdělující fasádu vznikají jako výsledek několika řad zdiva s výstupkem.
Při instalaci složité římsy se překrývají v několika řadách:
Všechny výše uvedené koncepty o prvcích zdiva platí stejně pro všechny druhy malých kamenných materiálů: cihly, keramické nebo betonové kameny, suť, malé bloky přírodního kamene.
