Hrdinka tohoto vydání rubriky ve 40 letech opustila klidné místo v továrně a začala si vydělávat úklidem bytů. Na základě jednorázových požadavků úklidových agentur si Larisa vytvořila dobré jméno a nyní má stálé klienty, kteří přinášejí stabilní příjem. Prozradila nám, proč se považuje za uklízečku a ne za uklízečku, jaké byly v její praxi složité případy a proč potřebuje kurzy vyjednávání.
Toto je příběh z komunity. Redakce kladla otázky, pečlivě jej upravovala a koncipovala podle časopiseckých standardů
Volba povolání
Jsem vystudovaný knihovník, ale ve svém oboru jsem pracoval jen krátce. Rychle odešla na mateřskou dovolenou a po návratu z ní získala místo chůvy ve školce, protože tam jako zaměstnankyně mohla přihlásit své děti a platit za ně méně. Pracoval jsem tam čtyři roky. Křik, ječení, pláč, pobíhání – ticho bylo jen v tichých dobách! Mnoho lidí mi pak řeklo: “No, ty jsi hrdina!” Ve skupině bylo 25 a více dětí, bylo třeba je obléknout a svléknout, utřít nos, přemluvit k jídlu, ustlat, pak ustlat a samozřejmě neustále udržovat v čistotě. Sestra pravidelně kontrolovala hygienický stav pokoje, doslova chodila s vatovým tamponem a kontrolovala prach. V mé současné profesi mi hodně pomohla moje zkušenost chůvy: hlídám čistotu v koutech, kam by se nepodívala každá hospodyňka.
Po mateřské jsem pracovala 12 let v továrně na administrativní práci. Byla tam jediná vyhlídka – pracovat tiše a klidně až do důchodu a počítat každou korunu. Připadal jsem si jako v díře a život rychle ubíhal. Chtěla jsem svou energii nasměrovat na pomoc druhým, nějak projevit péči, pozornost, pohybovat se a komunikovat s lidmi a nebýt kyselá v kanceláři od 8 do 17. Bylo pro mě životně důležité něco změnit.
O úklidu jsem se dozvěděla od kamarádky, která v tomto oboru pracovala a vydělávala slušné peníze. Říkal jsem si, že to zvládnu taky, a směle skočil z třímetrové věže do neznáma.
Bylo děsivé začít uklízet pro neznámé klienty, a tak jsem se obrátila na úklidové agentury, které jsem našla přes přátele a inzeráty v novinách. Agentura s klienty probrala veškeré detaily a mně nezbývalo než plnit dohody o úklidu. Hned první týden jsem se dostal do mobilní brigády a dostal svůj první poplatek – 800 rublů za výstup.
Mobilní tým je skupina uklízeček pracujících na jednom místě. Tvoří se z pracovníků, kteří jsou aktuálně volní a je zasílán na základě přijaté přihlášky. Může se jednat o generální úklid bytu nebo úklid prodejny před otevřením. Žádosti přicházely každý den: zavolala mi agentura a nabídla mi předmět na ten den, mohl jsem souhlasit nebo odmítnout. Někdy dávali na výběr z několika možností.
Agentura klientům nabízela i zkušební úklidy: nejprve přijde jedna uklízečka, příště druhá a tak dále, dokud si člověk nevybere tu, kterou má nejraději. Již ve druhém pracovním týdnu jsem dostal prvního stálého klienta – dvoupokojový byt v Košurnikově ulici. Za odchod mi bylo zaplaceno 1000 rublů. Dodnes si vzpomínám na hostitelku: chtěla, abych kromě generálního úklidu otírala listy rostlin a čistila boty speciálními přípravky. Pak se objevily další žádosti.
Došlo to až tak, že mě majitel požádal, abych pomocí křížového šroubováku sklo v troubě odšrouboval, umyl a zašrouboval zpět.
Agentura rozhodla, že takové služby by se měly platit zvlášť, a klient odmítl platit více. Byl jsem z tohoto zařízení odstraněn a poslán do jiného.
S agenturami jsem spolupracoval asi rok a získal jsem si reputaci. Nyní mám čtyři stálé klienty. Doporučují mě svým přátelům a známým, volají a žádají mě, abych vyšel na jednorázové úklidy. Takových požadavků je spousta, často přicházejí nové objednávky a můj týden je už úplně naplánovaný. Buď hned odmítnu, nebo je postavím do fronty – odcházím, když mám volno a potřebu přivýdělku.
Podstata profese
Úklid je úklid, na který jsme zvyklí. Prostě „uklízečka“ zní moderně a odráží nové skutečnosti, kdy si na kvalitně poskytované službě může vydělat každý, zatímco v naší společnosti je zvykem nazývat uklízečkou člověka, který je na dně společenského žebříčku a má nic významného v životě nedosáhl.
Věřím, že úklid je dovednost, která se vyvíjí od dětství. Dospělí mají někdy úplně jiné představy o pořádku a čistotě. Proto jsou v úklidové profesi důležité komunikační dovednosti. Je potřeba probrat, jaký výsledek by člověk chtěl po úklidu vidět, vybudovat si s ním vyvážený pracovní vztah.
Mít stálé klienty je lepší než pracovat na různých požadavcích agentury. To znamená stabilní příjem, stabilní rozvrh, příležitost k profesnímu i osobnímu růstu a hlavně snazší práce. Čtyřikrát si můžete byt důkladně uklidit a pak už jen udržovat čistotu.
Největší nevýhodou práce s privátními klienty je, že se za ni neshromažďují pracovní zkušenosti. Můžete se samozřejmě přihlásit k OSVČ, abyste mohli přispívat do penzijního fondu, ale našel jsem jiné východisko: zaměstnal jsem se jako uklízečka v kancelářské firmě. Dohnala mě k tomu pandemie, kdy všichni moji klienti seděli doma a uklízeli si vlastní domovy, pak nebyly žádné aplikace.
Zpočátku jsem byl dokonce rád, že můžu ležet na gauči a nic nedělat, nespěchat, nebloudit po městě, ale po týdnu se dostavil pocit úzkosti: nebylo jasné, jak dlouho ta sebeizolace potrvá. A pak se mi ozval klient, kterému jsem jednou uklízel byt, když byla jeho žena v porodnici. Pozval mě, abych pracoval pro společnost, potřebovali člověka na dezinfekci povrchů. Souhlasil jsem a pak jsem tam zůstal v oficiální pozici uklízečky. Nyní tuto práci spojuji s úklidem bytů.
“Teď, teď tady všechno vyperu, uklidím, dám na police,” pomyslím si, když se pustím do práce. Jednoduchý udržovací úklid v bytě vždy začínám tím, že posbírám všechny rozházené předměty a dám je na svá místa. Pamatuji si, že můj táta jako dítě vždycky říkal: “Každá věc by měla mít své místo!” Poté umyji nádobí a uklidím kuchyň: uklidím sporák, mikrovlnku, lednici. Následuje povrchový úklid pokojů a mytí podlah, dbám na to, abych vytřel všechny dveře. Končím tím, že uklidím koupelnu a WC. Jsou klienti, ke kterým docházím jednou za dva týdny, už mají úklid s prvky generálního úklidu: převléct postel, vyprat a vyžehlit prádlo.
Kromě týdenního úklidu pro stálé klienty jsem občas vyzván k úklidu bytu po rekonstrukci. Cena za takovou službu je vyšší, protože je tam více práce. Začínám mytím stropu a stěn: na nich se usazuje stavební prach, i když ne moc. Dále umyji lustry, soklové lišty a dveře. Podlaha je většinou hodně špinavá, myju ji dvakrát až třikrát a některá místa vydrhnu ručně. Čištění koupelny v bytech po renovaci je obtížné: i na nových obkladech zůstávají zbytky nánosů, kterých není snadné se zbavit, a čištění starých obkladů a sanitárních zařízení je úplně jiný příběh.
V kanceláři sbírám odpadky, utírám stoly, parapety a dveře kanceláří a uklízím chodby. Na záchodech čistím umyvadla a záchody, utírám zrcadla, dávám čerstvý papír, tekuté mýdlo a ubrousky. V kancelářské kuchyni myji mikrovlnku, jídelní stoly, lednici, dřez a různé drobnosti. Mezi mé povinnosti patří i vynášení odpadků.
Nemám speciální uniformu, ale mám dvě sady oblečení. Jeden je na práci ve firmě, druhý na byty. Zdá se mi, že je špatné přenášet prach a nečistoty z kancelářských prostor do obytných prostor. V každém setu mám pohodlné boty, tričko, tepláky a ponožky. Když jdu uklízet byt, beru si i rukavice a speciální značkové hadříky “White Cat” nebo Tupperware. Mám i vlastní mop, kbelík a tyč na mytí oken. Na běžné čištění nepoužívám chemii, používám to, co má klient, protože každý má své preference ohledně pracích prostředků.
