Topný kabel našel mnoho aplikací, používá se k vytápění podlah, skleníků, k zamezení zamrzání potrubí a k jejich odmrazování. Je vhodné jej použít i na vytápění střechy, takže se na ní nebude zdržovat sníh a vyhnete se tak pádu sněhu a ledových bloků ze střechy.
Obvykle se prodává v pevné délce pro konkrétní situaci, ale přesto, pokud je poškozen nebo je třeba zvětšit délku, musí být připojen. V zásadě se proces skládá z jednoduchého kroucení nebo objímkových vodičů, ale existují určité nuance, které závisí na typu kabelu.
Obsah článku
druhy
Existují dva typy kabelů:
U odporových se elektřina přeměňuje na teplo díky vysokému odporu vodičů s proudem.
Odporový (navenek připomíná vysokofrekvenční kabely pro přenos televizních signálů) přeměňuje jím procházející elektrický proud na teplo, ve skutečnosti jde o topné těleso vyrobené kabelovou technologií.
V jakémkoli kabelu (drátu) se 1–3 % přenášené elektřiny přemění na teplo (tuto hodnotu se snaží snížit). U topných kabelů musí být veškerá energie přeměněna na teplo a její uvolňování na jednotku délky kabelu (měrné uvolňování tepla) je nejdůležitějším technickým parametrem.
Dělí se na dva podtypy – běžné jednožilové a dvoužilové odporové kabely a zónové kabely.
Při nákupu jednožilového kabelu si uvědomte, že oba konce jsou připojeny ke zdroji, takže jeho délka musí být dvakrát delší než délka vytápěné plochy.
Schémata uspořádání pro jednožilové (a) a dvoužilové (b) topné kabely: 1 – topný kabel; 2 – silové vodiče; 3 – místo připojení; 4 – ovládací kabel; 5 – teplotní čidlo; b – koncová zátka
Zonální se skládá ze dvou vodivých vodičů, mezi kterými jsou zapojena topná tělesa s vysokým odporem.
Běžné odporové kabely se prodávají v určité délce, nelze je prodlužovat ani zkracovat, protože se změní jejich tepelné podmínky. Pokud ji prodloužíte, odpor se zvýší, bude se hůře topit a pokud ji zkrátíte, odpor se sníží, bude se přehřívat a vyhořet. Pokud vám kabel na nějakém místě shoří, ulomí se nebo se přetrhne, pak můžete spojení povolit – nedojde k výrazné změně odporu.
Odporový kabel by měl být připojen pomocí objímek. Kroucení, šroubování nebo šroubové svorky nejsou vhodné, protože při zahřátí a následném ochlazení zeslábnou a kontakt časem zmizí. Připojovací místo je také nutné izolovat, nebo ještě lépe zabalit do lakované látky, protože kabel je pod napětím a je to nutné, aby nedošlo k zemnímu spojení nebo úrazu elektrickým proudem.
Zónové topné kabely lze díky jejich konstrukci řezat nebo prodlužovat. Je také lepší spojit pomocí objímek nebo svařováním, poté izolovat každé jádro jednotlivě a na spoj nasadit teplem smrštitelný bužírek nebo obalit obecnou vrstvou elektropásky.
Samoregulační topný kabel
Samoregulační kabel se skládá z:
dva vodiče s proudem;
polymerní topná matrice s vodiči umístěnými mezi nimi;
topná část je pokryta vrstvou fluoroplastové izolace;
na jehož vrcholu je stínící plášť;
obrazovka je pokryta vrstvou obecné izolace.
Vzhledem k vlastnostem topného tělesa se snaží udržovat určitou teplotu v závislosti na podmínkách prostředí. Obrázek výše schematicky znázorňuje proces samoregulace. Každý úsek drátu v závislosti na jeho teplotě uvolňuje určité množství tepla.
Samoregulační kabel má stupňovitou charakteristiku hustoty výkonu (díky přítomnosti speciální polovodičové samoregulační matrice), která může výrazně snížit náklady na energii.
Kabel tohoto provedení lze prodloužit a připojit.
Sada nástrojů a materiálů, které budete potřebovat:
1. Nůž (montážní, konstrukční nebo psací potřeby).
3. Elektrická páska a tepelné smrštění (je možné bez tepelného smrštění, ale s ním bude estetičtější a spojení bude lepší).
4. Nástroj na čištění kabelu (v zásadě to zvládnete nožem a kleštěmi, ale rychleji to udělá odizolovač).
5. Rukávy. Smršťování vyžaduje dva průměry – jeden o něco větší než průměr žil a druhý o něco jeden a půl až dvakrát větší než je vnější průměr kabelu.
Nezapomeňte, že připojovacím bodem bude zesílení na kabelu a nekupujte smršťování v blízkosti celkového průřezu kabelu.
1. Odstraňte horní izolaci o 5-6 centimetrů.
2. Rozmotejte clonu a stočte ji do tenkého pramene.
3. Dále odstraňte vnitřní izolaci 4-5 centimetrů od okraje.
4. Vyberte pár jader odstraněním topné části.
5. Dále na žíly naneste tepelně smrštitelný materiál tak, aby jeden jeho okraj přiléhal k neodříznuté části kabelu a druhý nedosahoval konce jádra o 1-1.5 centimetru. Tímto způsobem dojde k uvolnění žil a zároveň k zaizolování k podkladu a neizolovaná hrana bude připravena pro napojení.
6. Stejný postup je třeba provést s druhým topným kabelem nebo kabelem, kterým bude přiváděno napájení.
7. Další fází je připojení. Vodivé dráty můžete samozřejmě zkroutit a izolovat, ale je lepší použít objímky. Každé jádro musí být izolováno.
8. Páry kabelových žil a stínění jsou spojeny. Obrazovka je připojena k zemi.
9. Po připojení a izolaci každého jádra je potřeba smrštit smršťovací bužírku přes všechny spoje, čímž vznikne společná vrstva izolace.
Nezapomeňte na jeden konec kabelu nasadit tepelnou smršťovací fólii PŘED objímkou, jinak to budete muset předělat. Také nezapomeňte nejprve na kabel nasadit průchodku, pokud jej instalujete do potrubí.
Závěr
Topný kabel lze namontovat na povrch vodovodního a kanalizačního potrubí i dovnitř, vést přes T-kus se speciální vývodkou, která zabrání jejich zamrznutí. Instaluje se také na střechu a okapy, aby se na nich nehromadila voda a sníh, což snižuje zatížení podlah a pravděpodobnost zranění v případě odpadávání sněhových bloků.
Kabelová přípojka je nutná jak pro její prodloužení, tak pro připojení k napájecím kabelům z mědi a hliníku. Připojení by mělo být provedeno s maximální opatrností, aby byl zajištěn spolehlivý a trvanlivý kontakt, a nezanedbávejte izolaci, aby nedošlo ke zkratu a úrazu elektrickým proudem.
Doufám, že vám byl tento článek užitečný. Podívejte se také na další články z kategorie Užitečné informace k elektroinstalaci
