Ztráty XX při nízkém napětí u transformátorů o výkonu 10 MV-A nebo více se měří při provozních zkouškách během procesu montáže transformátoru pro kontrolu nepřítomnosti mezizávitových (kovových) zkratů, detekce nestejného počtu paralelních závitů. připojené cívky (větve), chybné zapojení vinutí nebo spínacích zařízení a jiné podobné závady.
Při přejímacích zkouškách, kdy transformátor prošel všemi fázemi technologického zpracování a jeho aktivní část je v nádrži s olejem, se měří ztráty při nízkém napětí, navíc se zjišťují případné závady, které nebyly identifikovány při montáži (což je extrémně vzácné ), uvádí hodnoty ztrát pro srovnání s údaji získanými později při testování transformátorů před uvedením do provozu nebo po opravě. Metodu měření ztrát XX při nízkém napětí vyvinul a navrhl A. K. Ashryatov [L. 6-2];
Nízkonapěťové ztráty jsou u výrobce měřeny před provedením jiných zkoušek nebo prací zahrnujících průchod stejnosměrného proudu vinutími zkoušeného transformátoru, například před zahřátím před zkouškou izolace (kapitola 9). V opačném případě může zbytková magnetizace magnetického obvodu způsobit významnou chybu ve výsledcích měření ztrát. Z těchto důvodů se při zkoušení velkých transformátorů u výrobce provádí měření ztrát při nízkém napětí před ohřevem nebo měřením elektrického odporu vinutí na stejnosměrný proud nebo po experimentu XX nebo zkoušení s indukovaným napětím s plynulým nárůstem napětí na zkušební napětí a jeho plynulý pokles na konci testu na hodnotu , ne více než malé napětí při měření ztrát.
Pokud byly po ohřevu stejnosměrným proudem z nějakého důvodu naměřeny ztráty při nízkém napětí (například při uvádění do provozu nebo po opravě), lze zbytkovou magnetizaci odstranit postupným průchodem vinutí stejnosměrného transformátoru opačných polarit. V tomto případě by každá následující hodnota stejnosměrného proudu měla být o 30-40% nižší než předchozí. Nejvyšší hodnota m.m.s. stejnosměrný proud, ze kterého začíná proces demagnetizace, může být alespoň 70 % hodnoty M.D.S., při které bylo magnetické jádro zmagnetizováno.
Minimální hodnota m.d., při které je proces demagnetizace dokončen, by neměla být vyšší než efektivní hodnota m.d. s., měřeno v experimentu XX při nízkém napětí u výrobce při přejímacích zkouškách transformátoru. Demagnetizace se provádí průchodem proudu jedním z vinutí každého z magnetických jader.
Aby se předešlo poměrně složitému procesu demagnetizace při uvádění transformátoru do provozu, doporučuje se změřit ztráty při nízkém napětí před ohřevem transformátoru stejnosměrným proudem. Ztráty XX při nízkém napětí se měří za stejných podmínek jako test XX při jmenovité frekvenci 50 Hz a s téměř sinusovým průběhem napětí.
b) Měření ztrát při nízkém napětí jednofázových a třífázových transformátorů (autotransformátorů)
Nízké ztráty napětí jsou u výrobce měřeny při frekvenci 50 Hz a napětí nejvýše 10 % jmenovitého napětí, obvykle při napětí 220 nebo 380 V (vhodné pro porovnání výsledků měření s naměřenými údaji v provozu, kdy testovaný transformátor je napájen ze sítě 220/380 AC V, 50 Hz).
Při zkoušení jednofázových transformátorů se závit měří podle schématu na Obr. 6-1 se zohledněním korekcí ztrát v měřicích přístrojích Rpr.
Ztráty v transformátoru P’0 při napětí U’ se rovnají:
Ztráty v zařízeních jsou určeny vzorcem:
kde U’ je nízké napětí, při kterém byly naměřeny ztráty transformátoru. V; rv a rw jsou činný odpor voltmetru a napěťové cívky wattmetru.
Tyto odpory jsou obvykle známy z datového listu zařízení. Pokud nejsou známy, lze ztráty v zařízeních měřit přímo (viz obr. 6-1), ale s testovaným transformátorem odpojeným od obvodu. Takové měření je však méně přesné, protože wattmetr čte na samém začátku stupnice; Proto je taková definice ztrát v zařízeních nežádoucí.
Typicky se ztráty u třífázových transformátorů měří s jednofázovým buzením, abychom poznali ztráty každé fáze zvlášť, a mohli je tedy porovnat a ujistit se, že transformátor má správný ztrátový poměr a je bez závad.
Při měření ztrát fáze po fázi jsou potřeba tři experimenty podle Obr. 6-1, ale s uvedením třífázového na jednofázové střídavým zkratováním vinutí jedné z jeho fází a buzením dalších dvou fází. Zkrat jednoho z jeho vinutí se provede tak, aby v této fázi nedocházelo k magnetickému toku, a tedy ke ztrátám.
Při napájení transformátoru ze strany NN se provádějí tři experimenty v následujícím pořadí:
první pokus – zkratujte vinutí fáze a, napájejte vinutí fází b a c transformátoru a změřte ztráty P’0bc,
druhý pokus – zkratujte vinutí fáze b, napájejte vinutí fáze a a c transformátoru a změřte ztrátu P’0 ac,
třetí pokus – zkratujte vinutí fáze c, napájejte vinutí fází a a b transformátoru a změřte ztráty P’oab-
Vinutí jedné nebo druhé fáze jsou uzavřena na odpovídajících vstupech kteréhokoli z vinutí transformátoru (VN, VN nebo NN); v tomto případě se řídí schématem zapojení jeho vinutí.
Ztráty transformátoru P’0, měřené při stejném napětí U’, se stanoví jako polovina součtu naměřených ztrát: .
(6-16)
kde P’o bc, P’o a, P’o ab jsou ztráty naměřené v prvním, druhém a třetím experimentu mínus ztráty v zařízeních při stejné hodnotě dodávaného napětí.
Naměřené ztráty fáze po fázi se vzájemně porovnávají. Při absenci defektů v transformátoru by ztráty P’0 bc a P’0 ab měly být prakticky (±5 %) stejné a ztráty P’0 ac v závislosti na konstrukci, např. počtu magnetická jádra, by měly být přibližně o 25-50% větší ztráty Р’0-bс a Р’0аb.
Ztráty XX naměřené při nízkém napětí lze převést na jmenovité napětí pomocí následujícího vzorce:
(6-17)
kde P0priv. — ztráty XX odpovídající jmenovitému napětí U; Р’0 – potern, měřeno při nízkém napětí U’ exponentu, v závislosti na jakosti elektrotechnické oceli, ze které je magnetický obvod sestaven.
Typicky má n následující přibližné hodnoty při buzení transformátoru napětím 5-10 % jmenovitého napětí: ng = 1,8 pro za tepla válcované a = 1,9 pro za studena válcované elektrotechnické oceli s orientovaným zrnem.
Hodnotu n lze určit podle vzorce:
(6-18)
kde P0 je ztráta XX odpovídající jmenovitým podmínkám podle továrních zkoušek; P’0 – ztráty XX, měřené při nízkém napětí v rozmezí 5-10 % jmenovitého napětí, když je transformátor ve známém dobrém stavu.
Tabulka 6-4
Naměřené ztráty při nízkém napětí
Pro správný přepočet ztrát XX daného transformátoru na jmenovité napětí je tedy místo exponentu n = 1,9 potřeba ukazatel η = 1,98.
Pokud je měřena ztráta XX při nízkém napětí s výsledky měření redukovanými na jmenovité napětí, pak jsou nutné následující podmínky;
