V současné době se hojně využívají materiály tzv. umělého dřeva. Získávají se z přírodního dřeva, především z odpadů při zpracování dřeva různými způsoby zpracování. Tyto materiály jsou levnější než skutečné dřevo a mohou mít velké rozměry, nemají dřevěné vlákno ve stejné formě jako masivní dřevo.
Mezi hlavní typy umělých dřevěných materiálů, které jsou široce používány ve stavebnictví a nábytkářském průmyslu, patří: překližka, dřevotřískové desky (dřevotřískové desky), dřevovláknité desky (MDF), dřevovláknité desky střední hustoty (MDF).
Dýha – jedná se o dýhové listy (3 a více) slepené dohromady různými směry dřevěných vláken v sousedních listech. Dýha je lepena lepidlem buď syntetického nebo přírodního původu. V závislosti na počtu lepených vrstev se tloušťka překližky pohybuje od 1 do 19 mm. Překližka je považována za univerzální materiál, proto existuje mnoho oblastí jejího použití – ve stavebnictví se používá pro vnější i vnitřní obklady stěn, pro aranžování podlah, pro vytváření střešních prvků, pro výrobu nábytku, dveří atd.
Mezi výhody překližky patří:
– odolnost proti opotřebení a pevnost, kterých je dosaženo různými směry vláken ve vrstvách dýhy, které tvoří překližku;
– lehkost a snadné použití – překližkové desky mají nízkou hmotnost, což může usnadnit instalaci, a struktura překližkové desky umožňuje její řezání, na rozdíl od přírodního dřeva, v různých směrech a na jakémkoli místě;
— plasticita a rozměrová stálost;
– schopnost účinně zadržovat teplo;
– nízké náklady.
Nevýhody překližky jsou:
– špatná odolnost proti vlhkosti;
— používání dosti toxických materiálů při výrobě.
dřevotříska (dřevotříska) Získává se lisováním malých dřevěných hoblin, které jsou drženy pohromadě lepidlem. Dřevotřískové desky mohou být nedýhované nebo obložené dýhou či papírem. Tento materiál se často používá pro výrobu nábytku, konstrukci a dekoraci interiérů.
Výhody dřevotřískové desky jsou:
– dobrá pevnost;
— homogenita;
— snadnost zpracování;
– nízké náklady.
Mezi nevýhody dřevotřískové desky patří:
— potíže s upevňovacími a přidržovacími prvky zašroubovanými do dřevotřískové desky, zejména při opětovné instalaci;
– špatná šetrnost k životnímu prostředí – při výrobě dřevotřískových desek se používá lepidlo na bázi formaldehydových pryskyřic;
— při použití hotových konstrukcí z dřevotřísky se mohou vyskytovat třísky.
Dřevovláknitá deska (dřevovláknitá deska) Vyrábí se 2 způsoby: suchý (když se do dřevěných vláken přidávají syntetické pryskyřice) a mokrý (u tohoto způsobu se nepřidávají žádné chemikálie). Dřevovláknité desky se používají v tepelné a zvukové izolaci, při povrchové úpravě a dekoraci stěn a stropů a podlahových krytin.
Hlavní výhody dřevovláknitých desek jsou:
— dobrá tepelná izolace;
– různé povrchové úpravy;
— snadnost zpracování a instalace;
— trvanlivost;
– nízké náklady.
Nevýhody:
– špatná odolnost proti vlhkosti;
— vzhledem k malé tloušťce dřevovláknité desky existují omezení při jejím použití.
Dřevovláknitá deska střední hustoty nebo frakce jemného dřeva (MDF) je výsledkem zdokonalené technologie výroby dřevovláknitých desek. MDF se vyrábí následujícím způsobem: malé částice dřeva jsou nejprve ošetřeny pojivy, poté zformovány do desek a protlačeny horkým lisem. Při výrobě MDF se nepoužívají pryskyřice a fenol, které jsou škodlivé pro lidské zdraví. V tomto ohledu se MDF často používá při výrobě nábytku a interiérových dveří.
Vyznačují se následující výhody MDF:
— pevnost, odolnost proti vlhkosti a horké páře;
– bezpečnost životního prostředí;
— kvalita povrchu — jeho hladkost a jednotnost.
Nevýhody MDF jsou:
— poměrně snadná hořlavost při interakci s otevřeným ohněm;
– špatná odolnost proti mechanickému poškození.
