Co dělat, když dítě přestalo spát ve své postýlce a pevně se usadilo vedle své matky? Jak pomoci svému dítěti naučit se spát samo? Jak „přestěhovat“ dítě do postýlky, aniž by to traumatizovalo jeho psychiku? Příběh od našeho čtenáře.
Mladé matky se často potýkají s problémem „přesunout“ své dítě z postele rodičů do své vlastní. A já nejsem výjimkou. Asi od tří měsíců jsem si začala brát dítě na noc do postele. Vyhovovalo mi takto v noci krmit a miminko se mnou mnohem lépe usínalo. Po chvíli, když se spánek dítěte zesílil, jsem ho opatrně odnesl do postýlky. Ale v určitém okamžiku v něm moje dítě už nechtělo spát. Zvykl si se mnou spát a jakmile jsem ho dala do postýlky, hned se probudil. Věděla jsem, že by to tak nemělo být, nastal čas odnaučit dítě od společného spánku.
Jak naučit dítě spát odděleně od své matky
Začal jsem hledat informace na toto téma a podíval se na mnoho stránek a fór. Jak jsem očekávala, problém společného spaní je poměrně častý: mnoho matek krmí své děti na požádání a často je berou do postele na noční krmení. A pak, když si děti zvyknou spát v posteli svých rodičů, matky se je od toho snaží odnaučit.
Otázka pro Dr. Komarovského: Jak se odnaučit od společného spaní?
Aby dítě rychle usnulo a tvrdě spalo, mnoho matek doporučuje provádět určité rituály před spaním. Například vykoupat miminko, převléknout ho do teplého pyžama, namasírovat, přečíst si knížku nebo zazpívat ukolébavku. Tato rada je samozřejmě dobrá, ale funguje jen u větších dětí, protože se s nimi dá domluvit. Jak se dá vyjednávat s desetiměsíčním výtržníkem, když pláče, drží se maminky a ze všech sil se snaží „utéct“ z postýlky?
Přesně takovou reakci jsem pozorovala u svého dítěte každý večer, když jsem se ho snažila uspat v postýlce. A bylo mi ho líto a rozhodl jsem se, že nebudu dál traumatizovat jeho ani svou psychiku.
Začala jsem své miminko učit usínat samo postupně, s usínáním během dne. Po ranním nebo poledním krmení, když miminko začalo usínat, jsem ho vzala do náruče a jemně ho pohupovala a tiše mu zazpívala ukolébavku. Když miminko usnulo, opatrně jsem ho uložila do postýlky. Neodcházela jsem hned, ale chvíli jsem seděla vedle něj, aniž bych od dítěte sundala ruku, takže cítil, že jeho matka je nablízku. A teprve když jsem si byla jistá, že moje dítě tvrdě spí, sundala jsem ruku a tiše odešla z pokoje. Pokud se v určité chvíli dítě probudilo, pak jsem mu jednoduše dala láhev dětského čaje nebo kompotu. Samozřejmě ne vše šlo hladce, občas začal být vrtošivý, ale nakonec stejně usnul.
Časem si moje miminko zvyklo, že se neprobouzí se mnou, ale ve své postýlce, a to ho přestalo rozbrečet. Pokud se ale přes den naučil spát sám, večer bylo stále problematické ho uložit do postýlky. Bylo pro mě těžké dát dítě do náruče, tak jsem ho položil vedle sebe. Jakmile ale začalo miminko usínat, dala jsem ho do postýlky. Pokud začal plakat, tak jsem ho opět přesunula k sobě, počkala, až usne a poslala ho zpět do postýlky.
O týden později bylo mé snažení konečně korunováno úspěchem: moje miminko se v noci probudilo, trochu se najedlo a pak se převalilo a usnulo. Moje maličkost! Myslím, že si prostě zvykl na svou postýlku, stejně jako si předtím zvykl na moji. Stačí se naučit usínat sám a problém bude zcela vyřešen.
Samozřejmě, že mnoho maminek může usoudit, že moje metoda je příliš loajální a že je potřeba dítě hned uložit do postýlky. Ale co když, jakmile se do toho dostane, dítě se okamžitě probudí a začne plakat? Jsem si jistá, že každá matka by měla své dítě cítit: vědět, kdy je lepší dát dítě do postýlky a kdy ho vzít s sebou, kdy je dítě připraveno spát samo a kdy ještě potřebuje cítit teplo jeho matky. Cítila jsem, že je moje miminko připraveno se „odstěhovat“ do vlastní postýlky a celý proces proběhl hladce, bez zbytečných slz a starostí.
Nejdůležitější je věci neuspěchat, ale dělat vše postupně. Než si dítě zvykne na vlastní postýlku, může to trvat dlouho. Buďte trpěliví a výsledek se určitě dostaví!
ČTĚTE TAKÉ:
Zkušenost Anny Čižové: Jak naučit dítě spát ve vlastní postýlce
Rodina je: Jak uspat dítě a přenést ho do postýlky
Tipy od sasha korshun: Jak jsem naučil dítě usínat v postýlce
Chcete být první, kdo si přečte náš obsah? Přihlaste se k odběru našeho telegramového kanálu nebo skupiny VKontakte.
Rodiče dětí mají obrovské množství různých starostí a jednou z nich je, kdy je lepší dítě přestěhovat do samostatného pokoje. Jak si tento proces zpříjemnit a kdy začít? Co společné spaní – všelék nebo požitek? A jak může spánek s rodiči ublížit? Odpovědi na tyto otázky najdete v našem článku!
Miminka se budí poměrně často a maminka také musí vstávat – krmit, přebalovat, houpat a uspávat. V takovém rytmu je velmi těžké odpočívat a spát, takže společné spaní (matka na velké posteli a dítě vedle něj na nástavci, ve vlastním odděleném spacím místě) může být výborným řešením. Dítě cítí teplo a vůni své matky, takže jeho spánek je hlubší a klidnější. Při probuzení na nakojení miminka nemusí žena vstávat a pak miminko dlouho houpat, než jej uloží do postýlky – žena tak mnohem více odpočívá. Pokud jsou tedy rodiče s tímto uspořádáním spokojeni, společné spaní může být pohodlným řešením pro maminku i miminko.
Pokud je společné spaní rodičům nepohodlné nebo pokud dítě spí klidně ve své postýlce a probouzí se jen párkrát za noc, neměli byste ho zvykat na postel rodičů. Pro všechny ale bude pohodlnější strávit noc ve stejné místnosti, když je miminko pod dohledem dospělých.
Ale zvyk být neustále v rodičovské posteli, bohužel, se může obrátit proti zájmům rodiny, pokud mluvíme o dítěti starším roku.
Pak začnou matky a otcové přemýšlet o tom, jak naučit své dítě spát odděleně od rodičů. Tento věk je považován za vhodný nejen pro začátek samostatného spánku, ale také pro přesun do vlastního pokoje. Pokud se tak nestane a překlad se zpozdí, může to mít špatný vliv na spánek dítěte.
Rostoucí dítě, které je přemístěno do jiné místnosti, to bolestně vnímá, začíná být rozmarné a nervózní a stává se podrážděným. Často to může vyvolat psychické problémy a nadměrnou, bolestivou vazbu na matku.
Nedostatek osobního prostoru a hranic může dále přispívat k rozvoji nadměrného nedostatku nezávislosti a kontroly.
Pokud je rostoucí dítě neustále v posteli svých rodičů, bude muset zapomenout na plnohodnotný sexuální život, což má často negativní dopad na pohodu a rodinné vztahy.
Začněte s denním zdřímnutím – dítě by mělo odpočívat odděleně, ve vlastní postýlce nebo kočárku – to mu pomůže pomalu si zvyknout na “své území”
Umístěte speciální pohodlnou hračku do dětské postýlky a při krmení ji držte nejprve u hrudníku. Přikrývka pohlcuje vůni matky, a proto, když cítí vůni vedle sebe v postýlce, dítě spí klidněji.
Buďte připraveni na to, že dítě vběhne do rodičovské postele uprostřed noci nebo brzy ráno – je to sladká a vřelá rodinná tradice, která nebude trvat dlouho, jen si to užijte!
Nevycházejte z místnosti, jakmile vaše dítě usne. Spánek je stále povrchní a dítě se může probudit a plakat. Posaďte se na chvíli poblíž, přečtěte si knihu, udělejte si lehkou masáž obličeje. Strávíte tím o 15-20 minut více, ale výsledek bude mnohem lepší.
Pokud miminko bez přestání pláče a nic ho nedokáže uklidnit, postavte jeho postýlku vedle vaší a jednou za 4-5 dní ji přesuňte o metr dál od rodičů. Postupně ji tedy přesunete na okraj ložnice a poté úplně do svého pokoje. Buďte trpěliví a vše dělejte s láskou a něhou – pokud dítě během noci neustále běhá, buďte vytrvalí – vezměte ho do jeho postýlky. Nepřísahejte ani nevyčítajte, buďte laskaví – lehněte si k němu, pohlaďte dítě, zazpívejte písničku nebo vyprávějte příběh.
A nakonec se zamyslete nad tím, že toto miminkovské období je tak rychlé, že uteče bez povšimnutí. Užij si to, dokud můžeš. Koneckonců, velmi brzy bude dítě spát odděleně a vy už víte, jak mu s tím pomoci!
