Kouřový opticko-elektronický hlásič požáru je automatické zařízení, které reaguje na částice pevných a kapalných produktů spalování a/nebo pyrolýzy v atmosféře, které mohou ovlivnit schopnost pohlcování nebo rozptylu záření v infračervené, ultrafialové nebo viditelné oblasti spektra. . Zařízení generuje optický paprsek procházející řízeným prostředím mimo detektor a detekuje zeslabení intenzity paprsku při jeho zaplnění kouřem.
V regulační literatuře existují možnosti označení:
- IPDL – lineární detektor kouře (podle GOST R 53325-2012 a NPB 82-99);
- LDPI – lineární kouřový hlásič požáru (dle SP 5.13130.2009);
- DLPI – kouřový lineární požární hlásič (podle Dočasného metodického doporučení Ministerstva pro mimořádné situace);
Níže v textu budeme používat zkratku podle GOST.
Obsah
- Typy lineárních detektorů a principy jejich činnosti
- Výběr, použití detektorů a zónování chráněného území
- Instalace lineárních detektorů
- Pravidla pro umístění kouřových zařízení
- Instalace hlásičů plamene
- Umístění tepelných lineárních detektorů
- Umístění ručních zařízení
- Umístění detektoru plynu
- Umístění autonomních detektorů
- Instalace světelných, zvukových a hlasových alarmů
- Poplachové smyčky
Typy lineárních detektorů a principy jejich činnosti
Místo opticko-elektronických lineárních hlásičů kouře v obecné klasifikaci hlásičů ukazuje Obr. 1 IPDL mají oproti bodovým detektorům kouře výhody z hlediska rychlosti detekce požáru a jsou také nepostradatelné v obtížných provozních podmínkách (viz tabulka 1 níže), kdy nelze použít jiné detektory. Bodové detektory kouře jsou méně účinné v místnostech s vysokými stropy a velkými plochami. Jeden IPDL ovládá oblast o délce 100–200 metrů a nahrazuje tak v závislosti na délce a výšce místnosti více než 10–20 bodové detektory kouře. Hodnoty citlivosti IPDL zároveň umožňují detekovat jakýkoli druh požáru – doutnající dřevo, textil, kouř z plastu, gumy, izolace kabelů atd. – stejně efektivní ve vysokých nadmořských výškách. Lineární opticko-elektronické hlásiče kouře jsou tedy univerzální.
Existují dvě možnosti technologického návrhu IPDL: dvousložkový a jednosložkový (modernější typ). Z hlediska účinnosti detekce požáru jsou naprosto totožné, ale jednosložkový hlásič se snadněji instaluje, vyžaduje méně kabeláže a méně času na seřizování, a proto je ekonomičtější. Jejich rozdíly spočívají v tom, že u dvousložkového detektoru jsou přijímač a vysílač umístěny odděleně, zatímco jednosložkový se skládá z jedné jednotky transceiveru a pasivního reflektoru (reflektoru), resp. design komponentů urazí stejnou vzdálenost dvakrát: k reflektoru a zpět. Osazení (seřízení) ve dvousložkovém provedení je mnohem obtížnější – je potřeba „shánět“ místo s nejsilnějším signálem a za provozu může být pozorována nevyváženost nastavení. Jednosložkové IPDL vyžadují nižší náklady na kabeláž, protože reflektor, sestávající z mnoha hranolů, nevyžaduje napájení ani seřizování. Moderní jednosložkové IPDL obsahují reflektory s povolenou změnou úhlu ±10° a to umožňuje jejich montáž i na vibrující plochy, což je u dvousložkových konstrukcí nepřijatelné.
Rýže. 1. Klasifikace požárních hlásičů podle GOST R 53325-2012
Výběr, použití detektorů a zónování chráněného území
Dle SP 5.13130.2009 se doporučuje volit typ požárních hlásičů v souladu s jeho citlivostí na různé druhy kouře a dále podle tabulky M.1 „Výběr typů požárních hlásičů v závislosti na účelu chráněné prostory a druh požárního zatížení“. Jeho aktuální fragmenty jsou uvedeny níže:
| Seznam typických výrobních prostor a technologických postupů | Typ požárního hlásiče |
|---|---|
| Prostory s počítačovým vybavením, rádiovým zařízením, automatickými telefonními ústřednami, servery, datovými a call centry, datovými centry. | Kouř |
| Administrativní, bytové a veřejné budovy a stavby. Posluchárny, zkušebny, posluchárny, čítárny a konferenční místnosti, zázemí, foyer, sály, chodby, šatny, depozitáře knih, archivy, prostory za podhledy. | Kouř |
| Budovy a prostory s velkými objemy. Atria, výrobní dílny, sklady, logistická centra, obchodní prostory, terminály pro cestující, tělocvičny a stadiony, cirkusy atd. | Kouř |
| Speciální zařízení. Pro pokládku kabelů, pro transformátory a rozvaděče, elektrické panely. | Kouř, teplo |
| Administrativní a technické prostory, strojní počítací stanice, ovládací panely, obytné prostory. | Kouř, teplo |
| nemocniční oddělení, prostory obchodních podniků, veřejné stravování, obslužné prostory, obytné prostory hotelů a ubytoven. | Kouř, teplo |
| Stavby související s výrobou a skladováním dřevěné výrobky, syntetické pryskyřice, vlákna, polymerní materiály, textilie, textilní galanterie, oděvy, obuv, kůže, tabák, kožešiny a výrobky z celulózy a papíru, celuloid, pryž, pryžové výrobky, hořlavé rentgenové a filmové filmy, bavlna, papír, lepenka, tapety, produkty pro hospodářská zvířata a drůbež. | Kouř, teplo, plamen |
| Provozovny autoservisů | Kouř, teplo, plamen |
| umělecký, kostým, restaurátorské dílny, filmová a světelná projekce, vybavení místností, temné komory. | Kouř, teplo, plamen |
| Muzeum a výstavní prostory | Kouř, teplo, plamen |
IPDL s vestavěným zvukovým hlásičem, napájeným smyčkou AUPS, se doporučuje používat pro rychlé, místní ohlášení a určení místa požáru v prostorách, kde jsou současně splněny dvě podmínky: určující kritéria pro výskyt požáru. požárem je kouř a případná přítomnost osob (tedy hotely, léčebny, čítárny, muzea, galerie, počítačová centra, nákupní centra atd.). Takové IDDL jsou integrovány do obecného automatického řídicího systému s výstupem poplachových hlášení na ústřednu (RCD) umístěnou v prostorách obsluhujícího personálu. Instalace takových hlásičů zároveň nenahrazuje vybavení objektu požárním výstražným systémem, jak je uvedeno v odstavcích. 13.1.12 SP 5.13130.2009.
U bezadresných AUPS lze jednu smyčku s IDDL použít k vybavení chráněné zóny, pokud splňuje následující parametry:
- prostory o celkové ploše až 300 mXNUMX. m se nacházejí na nejvýše dvou propojených podlažích;
- až 10 izolovaných nebo přilehlých prostor o celkové ploše až 1 m600. m na ne více než jednom patře, zatímco izolované pokoje mají přístup do společné haly (chodba, lobby);
- až 20 izolovaných nebo přilehlých prostor o celkové ploše 1 m600. m na více než jednom podlaží, přičemž nejen izolované místnosti mají přístup do společné haly (chodba, zádveří), ale nad každým vstupem do areálu jsou instalovány dálkové světelné alarmy.
Bezadresné smyčky s IPDL musí sjednocovat prostory v souladu s jejich rozdělením na ochranná pásma tak, aby doba registrace místa požáru službou s poloautomatickým řízením nepřesáhla 20 % času, po kterém je možné zajistit bezpečnou evakuaci osob a uhašení požáru. Pokud je zadaný čas větší než zadaná hodnota, řízení by mělo být automatické.
U adresně orientovaných AUPS jsou maximální hodnoty počtu provozoven a jejich celkové plochy omezeny pouze softwarovými a hardwarovými možnostmi ústředny a technickými parametry adresně založeného IPDL.
Instalace lineárních detektorů
Počet IPDL je vypočítán na základě požadavků na detekci požáru v chráněném prostoru objektů nebo zón, přičemž v každé místnosti (zóně) musí být instalovány minimálně dva hlásiče zapojené podle schématu „OR“. IPDL by měl být instalován v každém oddělení místnosti tvořené hromadami materiálů, regálů, zařízení a stavebních konstrukcí, jejichž horní okraje jsou 0,6 m nebo méně od stropu. Pokud jsou detektory instalovány pod zdvojenou podlahou nebo nad podhledem, ale i na jiných místech nepřístupných pro prohlížení, je nutné zajistit možnost určit polohu spouštěného detektoru. To lze provést pomocí adresovatelného zařízení nebo připojením IPDL k jednotlivým smyčkám AUPS a také pomocí dálkové optické indikace. Pokud existuje možnost poškození hlásiče, je nutné nainstalovat ochrannou konstrukci, která nenarušuje činnost IPDL a účinnost detekce požáru. Detektory se instalují tak, aby indikátory směřovaly pokud možno ke dveřím vedoucím k východu z místnosti.
Konstrukce falešné podlahy a falešného stropu musí zajistit přístup k požárním hlásičům pro jejich údržbu.
Podle bodu 13.5 SP 5.13130.2009 se lineární kouřové hlásiče instalují na svislé konstrukce (stěny, příčky, sloupy) v souladu s následujícími požadavky:
- Je zajištěna pevná montáž transceiverů a reflektorů (vysílače a přijímače).
- Optická osa je umístěna ve vzdálenosti od úrovně stropu v rozmezí 0,1–0,6 m, přičemž nižší umístění hlásičů je přípustné, pokud technické parametry deklarované výrobcem a výpočty potvrdí detekci požáru v době nutné k provedení požáru. úkoly ochrany.
- Do detekční zóny IPDL (mezi vysílačem a přijímačem) se během jeho provozu nemohou dostat žádné předměty.
- Minimální a maximální vzdálenosti mezi vysílačem a přijímačem (detektorem a reflektorem) jsou uvedeny v technické dokumentaci k detektorům.
- V místnostech do 12 m na výšku by maximální vzdálenost mezi dvěma nebo více paralelními optickými osami detektorů neměla přesáhnout 9,0 m, mezi optickou osou a stěnou – 4,5 m.
- V místnostech nad 12 m a do 21 m jsou lineární detektory uspořádány ve dvou vrstvách:
- první patro je umístěno ve výšce 1,5–2 m od horní úrovně požárního zatížení, ale ne níže než 4 m od roviny podlahy;
- druhá vrstva je umístěna ve vzdálenosti maximálně 0,8 m od úrovně podlahy (viz tabulka 2).
Požární hlásiče se instalují pouze v souladu s vypracovanými normami a předpisy, jejichž dodržování je nutné důsledně dodržovat. Počet a pořadí uspořádání snímačů je předepsáno v souboru instalačních pravidel z roku 2009 (SP 5.13130.2009). Doba odezvy hlásičů, stejně jako včasná evakuace osob, závisí na tom, jak kompetentně je provedena instalace všech senzorů požárního poplachu.
Bez ohledu na typ čidla alarmu (kouř, teplo, plamen atd.) se doporučuje umístit alespoň dvě zařízení do stejné místnosti pro spolehlivější údaje a eliminovat možnost falešných poplachů.
Pravidla pro umístění kouřových zařízení
Bodové optické hlásiče kouře se používají ve středně velkých nebo malých místnostech v obytných budovách, nemocnicích, hotelech atd.
Lineární detektory kouře se používají k ovládání velkých prostor: haly, sklady, haly, letištní terminály.
Aspirační detektory jsou vhodné pro ochranu objektů obsahujících velké množství hmotného majetku: muzea, sklady, knihovny.
Důležitou roli při instalaci požárních hlásičů kouře hraje: celková velikost místnosti; individuální regulační zóna prováděná jedním zařízením; výška stropu; přítomnost možných vysoce rizikových oblastí.
Bodová (kouřová) a aspirační čidla se umisťují pod stropy nebo výjimečně na stěny, sloupy a jiné konstrukce. Je důležité, aby byly nosné a nepodléhaly vibracím nebo vibracím.
Provozní plocha jednoho zařízení v místnosti s výškou stropu 3-3,5 metru je 85 m10. Pokud jsou stropy vysoké 12-55 metrů, kontrolovaná plocha se zmenší na 12 m2. V případě, že je místnost vyšší než XNUMX metrů, jsou detektory kouře umístěny ve XNUMX úrovních: bodová zařízení pod stropem, lineární zařízení na stěnách.
Optimální vzdálenost mezi dvěma detektory je stanovena na 9 metrů. Vzdálenost mezi zařízením a stěnou by neměla přesáhnout 10 cm, při umístění senzorů na sloupech by měl být prostor od rohu 10 cm a od stropu 10-30 cm, spolu s rozměry samotného senzoru.
Lineární kouřové hlásiče jsou umístěny na protilehlých stěnách řízené místnosti (pokud se zařízení skládá ze dvou bloků), jejichž optická osa musí být ve vzdálenosti minimálně 10 cm od stropu. Optimální mezera mezi několika osami kouřových hlásičů s výškou stropu 3 metry je 9 metrů. Přesnější údaje jsou uvedeny v návodu k obsluze zařízení.
Pokud jsou stropy v místnosti více než 12-18 metrů, pak jsou lineární detektory namontovány ve dvou úrovních: nižší – 4 nebo více metrů od podlahy; nahoře – 40 cm nebo více od stropu. Mezi dvěma úrovněmi detektorů musí být mezera alespoň 2 metry.
Také je důležité zajistit, aby v oblasti pokrytí snímačů lineárního typu nedocházelo k rušení nebo stínům, aby se eliminovaly falešné poplachy.
V místnostech se sníženými podhledy se kouřové hlásiče montují mezi dva stropy s výstupy do větracích otvorů.
Zařízení požární signalizace kouře mají vlastní schéma připojení ke kabelu vedoucímu k ovládacímu bodu.
Instalace hlásičů plamene
Požární hlásiče plamene se používají nejen v interiéru, ale i pro velké venkovní prostory – sklady, výrobní dílny, výbušné prostory. Lze je umístit jak na stropy a stěny, tak i na technologická zařízení. Provoz zařízení nesmí být ovlivněn žádným optickým rušením.
Minimální vzdálenost od rohů místnosti by při umístění na strop neměla přesáhnout 10 cm. Pokud jsou zařízení připevněna ke stěnám, pak je vzdálenost k rohům 30 cm. V případě, že jsou stropy nerovné a mají malé výstupky, pak by vzdálenost od zařízení k takovému výstupku měla být dvě výšky překážky.
Volný prostor čidla plamene k první překážce je 50 cm nebo více.
Umístění tepelných lineárních detektorů
Tepelný lineární detektor je tepelný kabel, který zaznamenává změny teplotního pozadí po celé své délce. Používají se v místnostech s velkými stropy (podle plochy) – výrobní dílny, sklady, tunely, stadiony, koncertní sály atd.
Kabel lze umístit jak na strop místnosti, tak na stěny. V některých případech, kdy jsou první dva způsoby umístění obtížné, se jako konstrukce pro pevnou instalaci detektoru používá napnutý kabel. Hlavní je, že kabel nikomu a ničemu nepřekáží, je napnutý a neprověšuje se. V opačném případě může dojít k mechanickému poškození kabelu.
V otevřených prostorách (přístřešky) je tepelný kabel instalován ve vzdálenosti minimálně 50 cm od stropu. Uvnitř místnosti by měly být kabely umístěny ve vzdálenosti 8-10 metrů od sebe.
Při instalaci tepelných požárních hlásičů je třeba vzít v úvahu „mrtvou zónu“ – trojúhelník 15-20 cm podél stropu a 15-20 cm dolů po stěně. Zde není nutné pokládat tepelný kabel.
Tepelná požární čidla jsou připojena k řídicímu bodu, kde je přijímán poplachový signál.
Umístění ručních zařízení
Ruční hlásiče požáru nereagují samostatně na oheň nebo kouř. Aktivují je pouze lidé.
Umisťuje se na stěny ve vzdálenosti 1,4 – 1,5 m od podlahy. V blízkosti zařízení by neměla být žádná jiná elektrická zařízení nebo magnety.
Místo instalace musí být otevřené a přístupné všem: haly, chodby, schodiště, východy z budovy. V tunelech jsou ruční hlásiče požáru umístěny v blízkosti východů, vchodů a větví.
Optimální vzdálenost mezi zařízeními instalovanými uvnitř budovy je stanovena na 50 m, venku – 150 m. V blízkosti instalace by se neměly nacházet žádné další předměty, minimálně 75 cm, které by blokovaly přístup k detektoru.
Osvětlení v blízkosti zařízení je 50 luxů.
Umístění detektoru plynu
Plynový požární hlásič detekuje přítomnost hořlavých a toxických plynů ve vzdušném prostoru. Používá se ve výrobních dílnách, skladech, speciálních konstrukcích (rozvody plynu).
Umístění protipožárních senzorů plynu by mělo být umístěno přímo nad možným zdrojem úniku plynu (kotle, lahve, ventily). V blízkosti zařízení by se neměly nacházet žádné zbytečné předměty, které by narušovaly činnost detektoru.
Při instalaci snímačů se berou v úvahu vlastnosti směsí plynů a přítomnost proudění vzduchu z ventilačních šachet nebo topných zařízení. Některé plyny (chlór, butan) se koncentrují v blízkosti podlahy, ale vlivem teplého vzduchu se mohou hromadit pod stropem.
Přesné umístění detektoru (u podlahy, u stropu) je určeno jeho nastavením pro zachycení konkrétního plynu a je uvedeno v pasu výrobku.
Umístění autonomních detektorů
Tyto senzory se používají v každodenním životě k ochraně obytných místností v soukromých domech, bytech, hotelových pokojích atd.
Jeden autonomní požární hlásič pokryje cca 30 mXNUMX. řízené oblasti, takže zpravidla stačí jedno zařízení pro jednu místnost.
Autonomní zařízení jsou namontována v otevřeném stropním prostoru s dobrou cirkulací vzduchu. Instalace nad dveře a ve vzdálených rozích místnosti se nedoporučuje. Rovněž není vhodné, aby byl autonomní detektor vystaven přímému slunečnímu záření.
Pokud není možné instalovat zařízení na strop, lze jej umístit na stěny a vzdálenost ke stropu by měla být v rozmezí 10 – 30 cm.
Pokud jsou v prostoru stropu výčnělky větší než 8 cm, pak se kontrolovaná plocha zařízení zmenší o 25%.
Instalace světelných, zvukových a hlasových alarmů
Požární bezpečnost objektu zajišťují nejen hlásiče, ale také informační světelné displeje a zvukové alarmy, usnadňující rychlou a organizovanou evakuaci osob.
Instalace takových alarmů je také upravena regulačními dokumenty. Požadavky na místo instalace světelné tabule:
- otevřené, viditelné místo – nepřítomnost cizích předmětů, které narušují vnímání znamení;
- vzdálenost mezi značkami stejného typu je 60 m;
- nedostatek světelných kontrastů – nadměrný jas v osvětlení.
Zvukové alarmy mohou být umístěny uvnitř i vně budovy. Montují se pod strop – 15 cm ke stropu, ve vzdálenosti 2-2,3 metru od podlahy.
Hlasové nástěnné hlásiče jsou také umístěny a ovládány lidmi.
Poplachové smyčky
Vzdálenost mezi smyčkami požární signalizace a elektrickými/osvětlovacími kabely, jsou-li položeny paralelně, je 50 cm. Pokud z řady důvodů není možné takovou vzdálenost dodržet, lze ji snížit na 40-30 cm, za předpokladu, že jsou chráněny před elektromagnetickými impulsy. U jednotlivých osvětlovacích vodičů je možné zmenšit vzdálenost od kabelu k elektrickým vodičům na 25 cm.
Po umístění a připojení hlásičů požáru je nutné vyzkoušet jejich výkon a citlivost. Pro tento test existují samostatné pokyny, které je také nutné dodržovat.
Veškeré instalační práce na umístění a upevnění zařízení, stejně jako jejich údržba, musí být prováděny odborníky v souladu s normami pro správnou instalaci požárních hlásičů.
