Rtuťový teploměr patří do třídy nebezpečnosti odpadu I. Tedy extrémně nebezpečné, nejnebezpečnější. Samozřejmě ho nemůžete vyhodit do běžného kontejneru, jako ostatní nebezpečný odpad. Zelený sestavil návod, jak se teploměru zbavit.
O jakém teploměru mluvíme?
O skleněném rtuťovém teploměru.
Proč chceme vyhodit teploměr?
- Rozbitý: prasklý, ulomil se kus, prostě to nejde.
- Chceme ho vyměnit za nový.
- Havaroval.
Protože teploměr obsahuje asi dva gramy rtuti. Rtuť je nebezpečná pro životní prostředí. Z běžného kontejneru na odpadky se může dostat do půdy a vody, čímž se v nich zvýší obsah těžkých kovů. Výpary rtuti jsou také velmi nebezpečné pro lidské zdraví. Až do smrti včetně.
Kam mohu vrátit rozbitý nebo kompletní rtuťový teploměr?
Vaším cílem je vzít zařízení k neutralizaci a likvidaci. Přesněji na demerkurizaci – odstranění rtuti. Jen mějte na paměti: některé společnosti si za to účtují peníze! Je lepší zavolat předem a zjistit si pravidla pro převzetí nechtěného teploměru.
Bohužel v Rusku neexistuje jednotný systém sběru teploměrů. Proto uvádíme několik možností, kam je vzít. V závislosti na regionu by měl fungovat jeden z nich:
1. Ve firmách, které likvidují odpad obsahující rtuť. Užitečným ekoportálem pro hledání takových společností je Kudagradusnik. Pravda, na portálu jsou zastoupena pouze velká ruská města.
2. Ve speciální nádobě Ecobox. Adresy jejich umístění si můžete zjistit na internetu. Mezitím nemůžeme doufat v dostupnost boxů ve všech regionech.
3. Do střediska pro likvidaci nebezpečného odpadu. Telefonní číslo střediska ve vašem městě najdete na internetu. Nezapomeňte také otevřít mapu sběrných míst tříděného odpadu, najít své město a vybrat „Nebezpečný odpad“. Středisko nebo sběrné místo můžete najít ve svém okolí.
4. Na hygienickou a epidemiologickou stanici (SES). Můžete to zkusit, ale nejste si jisti.
5. Do státní lékárny nebo polikliniky. Stejný.
6. Do služby demerkurizace rtuti (stačí si to vygooglit). To v případě, že nenašli vůbec nic, protože takové služby poskytují službu za poplatek.
Co dělat, když se teploměr rozbije?
2. Okamžitě izolujte všechny z místnosti. Zejména děti. Uniklá rtuť se promění v kovové kuličky. Ujistěte se, že vaše dítě tento míč nesní!
3. Otevřete okno v místnosti a zavřete dveře. Vyhněte se průvanu, aby se páry nešířily po celém bytě.
4. Zavolejte na ministerstvo pro mimořádné situace:
- Jediná „linka pomoci“: +7 (495) 400-99-99.
- Veřejná recepce: +7 (495) 983-65-59.
- Horká linka: +7 (495) 983-79-01.
- Jednotné telefonní číslo pro hasičské a záchranné složky: 101.
5. Nasaďte si gumové rukavice a masku. Mějte na paměti, že oblečení, ve kterém odstraňujete rtuť, je lepší vyhodit.
6. Připravte si skleněnou nádobu se studenou vodou. Zde budete sbírat rtuť.
7. Nepoužívejte vysavač ani smeták. Budou pouze šířit rtuť po místnosti. Sbírejte páskou, plastelínou nebo něčím lepkavým.
8. Nezůstávejte v místnosti déle než 15 minut. Jděte ven na čerstvý vzduch.
9. Jakmile shromáždíte veškerou rtuť, nádobu pevně uzavřete. Hurá! Čištění je dokončeno. Ale kam mám teď dát tu sklenici?!
Několik dní po incidentu pijte více vody. Pro větší jistotu je lepší po nějaké době zavolat pracovníka sanitární stanice, aby změřil množství rtuťových par v bytě. Nebude na škodu hrát na jistotu.
Kam tedy dát sklenici se rtutí a rozbitý teploměr?
Hlavní možností je ministerstvo pro mimořádné situace. Zavolejte na call centrum krajského odboru Ministerstva pro mimořádné situace. Číslo si můžete vygooglovat. Nebo zavolejte na horkou linku. Zaměstnanci za vámi přijdou, odnesou zavařovací sklenici a to, co jste použili na její čištění, a také vydezinfikují místnost.
Je důležité, aby se: pokud vás z nějakého důvodu odmítnou, můžete si stěžovat na vyšší oddělení. Záchranáři by neměli odmítat přijít „kvůli jakémusi teploměru“. Na druhou stranu můžete být požádáni, abyste jeli sami k nejbližšímu hasičskému a záchrannému sboru. No. jako možnost.
Pokud to nemůžete vůbec projít ministerstvem pro mimořádné situace (doufáme, že se to nestane), použijte metody, které jsou relevantní pro celý teploměr.
Jak vyměnit rtuťový teploměr?
To je dobrý nápad. V Evropě se rtuťové teploměry od roku 2009 nepoužívají. Vyměňte za elektronické nebo infračervené.
Mnozí stále nedůvěřují elektronickým teploměrům a dávají přednost rtuťovým. Ale za určitých podmínek mohou být pro lidi nebezpečné.
Hovořil o důsledcích rozbitého teploměru, vlivu rtuti na organismus a jak se správně zbavit kovu. Docent Fakulty chemie Voroněžské státní univerzity Yury Kovygin.
O otravě a rozbitém teploměru
AiF-Voronezh, Daria Verbitskaya: Je možné se otrávit rtutí z jednoho rozbitého teploměru?
Jurij Kovygin: V teploměru jsou asi dva gramy rtuti. To při správném použití stačí k otravě asi 20 lidí. Ale rtuť sama o sobě není tak děsivá, jak se o ní říká.
Rtuť je kov, který nereaguje se všemi látkami. Pokud budete jíst teploměr, pak s největší pravděpodobností problémy nebudou ze rtuti: sklo způsobí další nepříjemnosti. Žaludek obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, se kterou rtuť nereaguje. Vlivem rtuti může dojít k silnému lokálnímu podráždění, bolestem břicha, které pak přejdou.
Tekutý kov sám o sobě není příliš nebezpečný: nemůže se dostat hluboko do tkání. Je špatné, když vdechujete rtuťové páry: ovlivňují plíce. Sloučeniny rtuti jsou extrémně nebezpečné, zejména rozpustné a těkavé. Rtuť aktivně interaguje se sírou ve složení bílkovin a váže mnoho enzymů těla, což narušuje buněčný metabolismus. Jakmile se dostane do těla, naruší mnoho biochemických procesů.
Chronická otrava vede mimo jiné k poruchám centrálního nervového systému. Carrollův oblíbený hrdina, Šílený kloboučník, je typickým příkladem: kloboučníci byli ohromeni sloučeninami rtuti při výrobě plsti.
– Může rtuťová koule zapomenutá v bytě člověku ublížit?
– Bod varu rtuti je 357 stupňů a při pokojové teplotě se odpařuje velmi slabě.
Pokud bydlíte v bytě, kde pod skříní leží jen kulička rtuti, pak se samozřejmě postupně dostane do těla. Rtuť se ale také z těla vylučuje mnohem lépe než například olovo.
V našem těle je trochu rtuti. Se zvýšením normy se rtuť vylučuje ledvinami. Toxická dávka rtuti pro člověka je půl miligramu. S objemem rtuti menším, než je tato dávka, si tělo poradí bez vážnějších problémů. Pokud se ale do těla dostane větší množství této látky, pak se jí tělo nestihne zbavit a akutní otrava se rozvine v chronickou.
Při pokojové teplotě se rtuť z velké kapky pomalu odpařuje. Pokud ale rozbijete teploměr a začnete ho zametat nebo vysávat, pak jednu kouli rozdělíte na mnoho. Pak se nebezpečí mnohonásobně zvýší. Za prvé, odpařování půjde rychleji. A za druhé, po nějaké době se na jeho povrch dostanou bakterie schopné přeměnit tento kov na těkavé sloučeniny, jako je methylrtuť. Taková sloučenina se snadněji a snadněji dostává do těla. Může způsobit onemocnění Minamata (syndrom způsobený organickou otravou rtutí – pozn. red.). Organické sloučeniny rtuti se vypařují, vstřebávají se kůží a dostávají se do plic a všech orgánů těla.
Co dělat, když se teploměr rozbije?
– Pokud se teploměr rozbije, rtuť se velmi snadno shromažďuje. Kuličky se dotknete měděným plátem nebo štětcem z otrhaného měděného drátu a hned jsou do něj „vtaženy“. Rtuť tvoří velmi dobře amalgámy (slitiny rtuti s jinými kovy při pokojové teplotě – pozn. red.), zejména s mědí. Doporučují také použít pásku, ale nezkoušel jsem to. Poté můžete místnost vyvětrat. A je lepší dát nasbírané kuličky rtuti specializovaným službám.
Pokud se velmi bojíte, můžete po sesbírání viditelných kuliček chemicky vázat rtuť zbývající na podlaze manganistanem draselným. Musíte ale mít na paměti, že potřebujete koncentrovaný roztok: obrazně řečeno sklenici manganistanu draselného na sklenici vody. S největší pravděpodobností toto řešení zničí jakýkoli povlak. V místech, kam zasáhne, zůstanou černé skvrny.
Všeobecně by vše měli řešit specialisté. Proto je nejlepší zavolat demerkurizační tým ze SES.
Přechod na elektronické teploměry
– Měly by být rtuťové kuličky umístěny do vody?
– Ano, před předáním sebrané rtuti do specializovaných služeb má smysl ji uložit pod vrstvu vody. Takto se bude méně odpařovat. I když, jen hermeticky uzavřená skladovací láhev není o nic horší.
– Proč nemůže být rtuť vyhozena do kanalizace?
– Protože spadne do nádrže, kde je na dně ještě více bakterií než ve vašem bytě. Bakterie, jak již bylo zmíněno, jej převádějí na organické deriváty. Rtuť se dostává do přírodních vod, podzemí, ryb a dalších organismů.
– A když se teploměr rozbije v posteli – je to nebezpečnější?
– Rtuť má velmi vysoké povrchové napětí – nešíří se, ale okamžitě se shromažďuje do kuliček, které mají tendenci vzájemně splývat. Proto se rtuť nevstřebává do tkání. Montáž je stejně snadná jako u hladkého nátěru. Pokud ale rtuť necháte projít sáčkem vysavače, rozpadne se na mikroskopické kuličky, které se mohou skrývat ve vláknech.
Je možné prát věci, které přišly do styku se rtutí?
– Je snazší rozdrtit rtuť ve vodě. Pokud ve věcech zůstane rtuť, pak se během praní rozdrtí a přilepí se k vnitřku bubnu pračky, poté se promění v amalgám a zůstane tam navždy. Ale jak již bylo zmíněno, rtuť se do tkaniny neabsorbuje, lze ji do stroje vložit pouze záměrně.
– Je pravda, že v rybách a mořských plodech je mnoho rtuti?
– Mořské organismy hromadí tento kov, protože přirozený obsah rtuti ve vodě je poměrně vysoký. Pokud se překročí určitá hranice, dostane-li se do ryby tolik rtuti, že se jí nedokáže zbavit, pak se rtuť hromadí ve všech jejích částech.
Ale všechny mořské plody jsou nyní testovány na rtuť a další těžké kovy, zejména po japonském příběhu. Pokud je obsah nebezpečných sloučenin vysoký, nebudou se takové ryby prodávat. No, možná na „spontánní“ trh.
– Co je podle vás lepší použít teploměr: elektronický nebo rtuťový?
– Dobré elektronické teploměry jsou samozřejmě přesnější, bezpečnější a méně zranitelné. Ty, které koupíme v lékárně, jsou ale často nekvalitní, proto je na ně tolik stížností.
Na rtuťovém teploměru není co zkazit. Pokud se nepodaří „setřást“ teploměr, může sloupec rtuti prasknout. Je to však právě rozbití teploměru, kterého se všichni od dětství bojíme.
A má smysl zbavit se jak rtuti v domě, tak zbytečného stresu. Vždyť je to 21. století! Proto je přechod na technologicky vyspělejší elektronické teploměry nevyhnutelný.
