Je možné instalovat betonové vaničky do kaskády?

Pro zajištění kvalitního provozu systému povrchové drenáže je třeba při instalaci drenážních van a dalších prvků systému dodržovat následující důležité požadavky:

prvky odvodňovacích systémů volit v souladu s třídou zatížení (tabulka č. 1)

Standardní velikosti žlabů a lapačů písku musí být zvoleny podle jejich průchodnosti, s ohledem na očekávaný pohyb nashromážděné vody do jednoho nebo více organizovaných vypouštěcích míst nebo jiné vlastnosti místa instalace
Typ žlabů (podle typu k nim připojeného roštu) je nutné zvolit v závislosti na provozních vlastnostech drenážního vedení

Například: Betonové drenážní žlaby řady Standart Beton (obr. 1) lze použít na objekty s třídou zatížení do C250 bez poklopu nebo roštu a při použití poklopů nebo roštů do třídy zatížení D400 – E600.

Betonové kryty a rošty mají podélnou drážku pro instalaci gumové šňůry, na konci gumový tlumič, který chrání vanu a samotný kryt před odštípnutím při neopatrné instalaci a zničením při dynamickém zatížení během provozu.

Rýže. 1 – Standardní zásobník řady Beton

(betonový kryt je držen na místě vlastní vahou).

Rýže. 2 – Žlab řady PROM Beton s výztužnými ocelovými pásy (rošt je připevněn 4 šrouby k výztužnému pásu).

Pro napojení lineárního odvodňovacího systému na hlavní kanalizační síť lze použít následující řešení:

připojení přes lapač písku;
připojení pomocí koncovky;
připojení pomocí zařízení s vypouštěcím otvorem pro připojení trubky na dně vaničky;

Vany jsou instalovány v betonové kleci, jejíž rozměry závisí na vnímaném zatížení během provozu.

Při použití van pro odvod kapalin s agresivními médii (čerpací stanice, myčky aut apod.) je třeba věnovat zvláštní pozornost utěsnění spár mezi vaničkami.

Pro provoz povrchového odvodňovacího systému v období podzim-zima s teplotami pod nulou je povoleno použití samoregulačního topného kabelu. Drát se pokládá a upevňuje libovolně v závislosti na provedení drenážního systému (obr. 3a, 3b).

Rýže. 3a – Příklad vaničky proti námraze.

Rýže. 3b – Schéma instalace samoregulačního topného kabelu.

Pro zajištění normální funkce lineárního odvodňovacího systému je nutné vyčistit vaničky, stejně jako sběrné koše na odpad od lapačů písku, od nahromadění bahna a písku. Četnost čištění je dána provozními podmínkami.

Obsah

2. Instalace povrchové drenáže.
2.1 Přípravné práce.
2.2 Základní práce na montáži van a jednodílných lapáků písku.
2.3 Základní práce na instalaci vícedílných lapáků písku.
2.4 Obecná doporučení
2.5 Těsnění spár.
3. Přilehlé nátěry.
4. Řezací podnosy.
5. Doporučení pro provoz povrchových odvodňovacích systémů

2. Instalace povrchové drenáže.

2.1 Přípravné práce.

v místě plánované instalace drenážního systému je nutné zkontrolovat založení a únosnost půdy
vytyčit trasu drenážního systému a označit místa instalace podpěrných bodů – lapače písku, výpusti, zátky, prefabrikované jímky
připravit rýhu s ohledem na celkové rozměry prvků povrchových drenážních systémů, pažnice a štěrkového zásypu (obr. 4a, 4b, 4c, tabulka 2)
v případě potřeby zpevněte svahy příkopu (v závislosti na typu půdy a hloubce prvků)
provést štěrkový zásyp pod základnu klece h=100mm., pro zatížení C250 a vyšší
Před instalací drenážních prvků a zalitím betonového pláště je nutné výsledný základ výkopu zhutnit součinitelem zhutnění Kuppl. ≥ 1 do hloubky 200 mm.
základ betonové klece se nalije na zhutněný připravený základ. Poté, co základna klece získá 30% pevnost, je na ni povolena instalace inženýrského zařízení

ČTĚTE VÍCE

Který třmen je lepší, elektronický nebo mechanický?

2.2 Základní práce na montáži van a jednodílných lapáků písku.

S montáží se doporučuje začít od referenčních bodů trasy, tzn. z míst napojení na organizované výpusti, z míst instalace lapačů písku a dále po vyznačené trase
podnosy by měly být instalovány na betonovém podkladu a měly by být upevněny na spojích betonovými majáky, aby byla zachována konstrukční poloha
vaničky se instalují s konvexní koncovou částí („samčí“) směrem k zamýšlenému směru pohybu vody
lapače písku, vývody a zátky se instalují podle projektového schématu drenážního systému
Vany se doporučuje napojit na hlavní kanalizaci přes lapač písku. Potrubí od lapače písku do první kanalizační studny musí být provedeno z hladkostěnného hrdlového potrubí

2.3 Základní práce na instalaci vícedílných lapáků písku.

Každá sada lapačů písku se skládá ze 3 částí: horní, střední a spodní. Lapače písku je nutné roztřídit do sad a rozmístit je podle instalačních míst

2.4 Obecná doporučení

Po instalaci vedení žlabů a dalších odvodňovacích prvků je nutné zkontrolovat úroveň instalace žlabů a napojení lapačů písku na kanalizaci. Úroveň mřížky pro nasávání vody by měla být 3–5 mm pod sousedním nátěrem
K ochraně proti vyplavování drenážních prvků jsou dutiny vyplněny ve vrstvách. Počet stupňů plnění držáku je určen výškou prvku, ne však méně než dvěma. Vlastnosti výroby betonové klece pro různé třídy zatížení:
- pro zóny s třídou zatížení A15–B125 – je možné zjednodušené schéma, s neúplnou betonáží klece (ne na celou výšku stěn žlabu a bez štěrkového zásypu) s přihlédnutím k rozměrům navazujícího nátěru (obr. 4a )
- pro zóny s třídou zatížení C250 se vyrábí betonová klec na celou výšku vaničky, štěrkový zásyp (obr. 4c)
- pro plochy se zvýšeným zatížením tříd od D400 do E600 se žlab betonuje na celou výšku s přihlédnutím k vyztuženému pásu. Provede se štěrkový zásyp 100 mm. Upevňovací tyče o délce 300 mm se vkládají do základny klece v krocích po 0,5 m na každou stranu vaničky. Jako tyče se doporučuje použít výztuž A III, minimálně Ø8 mm. (obr. 4b)
- u ploch s třídou zatížení F900 se prvky odvodňovacích systémů betonují pouze v souladu se schváleným projektem stavby s přihlédnutím k nutnosti dodatečného vyztužení klece
Tabulka 2 – Parametry betonové klece.

Rýže. 4a – Konstrukce zjednodušeného betonového žlabu s kusovými dlažebními prvky pro třídy zatížení od A15 do B125.

Rýže. 4b – Konstrukce betonového pláště žlabu s asfaltobetonovým nátěrem pro třídy zatížení od D400 do E600.

Rýže. 4c – Konstrukce betonového žlabového rámu s asfaltobetonovým nátěrem pro třídy zatížení C250.

H – výška podnosu.

Р – hutněný štěrkový zásyp 100 mm (pro zatížení C250 a vyšší).

В – šířka zásobníku.

Х и Z – parametry betonové klece z tabulky 2.

h – výška dílkového dlažebního prvku.

Rýže. 4d – Konstrukce betonové klece pro třídílný lapač písku.

2.5 Těsnění spár.
- materiál pro těsnění spár musí být voděodolný a mrazuvzdorný a při použití van v agresivním prostředí musí být odolný proti jejich vlivu
- Při provozu van v prostředí vystaveném agresivnímu prostředí se doporučuje používat jednosložkové nebo vícesložkové tmely
- pro třídy zatížení A15–C250 se spáry mezi vaničkami vyplní elastickým tmelem nebo cementovou maltou vyztuženou syntetickým pojivem nebo tekutým sklem
- pro třídy zatížení D400–F900 jsou spáry mezi vaničkami vyplněny těsnicími tmely a tmelem
- Správné utěsnění spojů mezi vanami a ostatními prvky by mělo být provedeno podle pokynů výrobce tmelů a materiálů používaných k těsnění
3. Přilehlé nátěry.

Veškerý povlak sousedící s podnosy by měl mít tloušťku 3–5 mm. nad roštem. Při spárování s povlakem musí být splněny následující požadavky:
- při pokládce obkladů (dlažebních kostek) se provede dilatační (technologická) spára s hydroizolací 10 mm (obr. 4a).
- při instalaci betonového nebo asfaltového povrchu se instaluje technologická (dilatační) spára, t = 10 mm. – tmel, šňůra, tmel / těsnění z polyetylenové pěny / bitumenový tmel, v závislosti na zatížení (obr. 5)
- při betonování je nutné zajistit dilatační (technologické) spáry (obr. 6)
Rýže. 5 – Montáž betonových van s asfaltobetonovým nátěrem a kusových dlažebních prvků.

Rýže. 6 – Montáž betonových van s asfaltobetonovým nátěrem a bočními kameny.

Při sousedství s bočním kamenem (obr. 6) se mezi něj a vanu instaluje betonový límec min 50 mm. Na spojení betonového rámu s vanou a bočním kamenem je instalována hydroizolační spára.

Na spoj mezi klecí a přilehlým betonovým pláštěm je instalován technologický šev po celé výšce betonového pláště. A spona je potažena hydroizolací na celou výšku přilehlé betonové vrstvy.

Rýže. 7 – Montáž betonových van s betonovým krytem pro třídy vysokého zatížení od D400 do E600.

Podrobnosti o instalaci betonových van pro všechny typy nátěrů, technologických švů, hydroizolačních jednotek naleznete v „Albu standardních řešení pro instalaci betonových drenážních van společnosti Akvadrenazh LLC 001-LVB-2015-TR“.

4. Řezací podnosy.

Je-li nutné spojovat žlaby pod libovolným úhlem, je nutné žlaby a rošty ve spoji seříznout pod úhlem, který se rovná polovině požadovaného úhlu (obr. 8). Zásobník je řezán diamantovým kotoučem na místě instalace. Nástroj pro řezání mřížky je nutné volit v závislosti na materiálu mřížky a složitosti konstrukčního řezu. Spoje jsou utěsněny.

Rýže. 8 – Příklad spojování řezaných táců.

5. Doporučení pro provoz povrchových odvodňovacích systémů

Při provozu a údržbě povrchových drenážních systémů byste měli věnovat pozornost skutečnosti, že hlavní období, kdy se nečistoty a nečistoty hromadí ve vaničkách, jsou zimní a jarní období. To je způsobeno skutečností, že v období tání sněhu s sebou voda z tání nese velké množství zeminy a úlomků, které se usazují na stěnách kanálů a snižují jejich vodivostní vlastnosti.

V tomto ohledu se v tuto chvíli doporučuje provádět preventivní práce zaměřené na obnovení průchodnosti povrchových odvodňovacích systémů.

Chcete-li to provést, existuje několik způsobů, jak vyčistit vedení zásobníku:
- Mechanická metoda je založena na odstraňování sedimentů a nečistot ze systému pomocí mechanických prostředků (lopaty, kartáče atd.) a je nutné odstranit mřížky z kanálů.
- Hydrodynamický způsob čištění povrchových drenážních systémů je založen na použití speciálních zařízení, například vysokotlakých přístrojů. K čištění žlabů dochází díky erozivní a transportní schopnosti vodního toku směrovaného na začátek řady táců pod vysokým tlakem. Při proplachování systému touto metodou se demontuje první mřížka linky a vedení kanálků od lapače písku k lapáku se promyje usměrněným proudem vody. Lapač písku je nutné čistit mechanicky, aby se zabránilo nahromadění nečistot a kal ze vstupu do dešťové kanalizace. Celý drenážní systém se čistí stejným způsobem. Výhodou tohoto způsobu je absence demontáže roštů po celé řadě táců, což výrazně snižuje mzdové náklady a pracovní dobu.
- Vytápění je možné i v zimě a na jaře pomocí elektrického kabelu. Kabelový ohřev systému doporučujeme vyrobit ze samoregulačního kabelu o výkonu 18-30W o průřezu 4mm. Délka kabelu se volí lokálně. Kabel je připojen k elektrické síti o napětí 220 V. Přesnější informace získáte u výrobce.
- Tepelná metoda je založena na čištění kanálů v období zima-jaro od ledu, který se v nich vytvořil. Tento proces se provádí ohřevem táců pomocí hořáků nebo procházením horké vody skrz ně.
- Spolu s tepelnou metodou se k čištění odvodňovacích systémů používá chemická metoda. Je založena na použití chemických činidel, která ničí vytvořený led a zabraňují další námraze.
Vezmeme-li v úvahu provozní zkušenosti, které ukazují, že úplné zamrznutí kanálů je nepravděpodobné, bude muset být použití posledních dvou metod provedeno ve vzácných výjimkách nebo vůbec. To je způsobeno skutečností, že konstrukce lineárního drenážního systému je gravitační, má vnitřní sklon nebo kaskádu, díky tomu voda vstupující do vaničky v obdobích nad nulou začne sama odplavovat ledové útvary a tak se systém samočistí. Linky tácu jsou zase navrženy tak, aby odváděly vodu beze zbytku a vždy zůstaly suché.

Zvláštní pozornost je zase třeba věnovat včasnému čištění lapačů písku, protože jejich zanášení vede ke snížení účinnosti povrchových odvodňovacích systémů nebo k úplnému zastavení jejich fungování.66

Pro udržení řádného stavu povrchových odvodňovacích systémů je nezbytná včasná vizuální kontrola, kterou by měly pravidelně provádět příslušné provozní a kontrolní služby.

Hodiny: 9: 00 – 22: 00

MO, Odintsovo, st. Western, 13, kancelář 109

Jak nainstalovat drenážní vany

Nadměrné množství dešťové vody hromadící se na povrchu země může postupně podkopat a zničit vše – od povrchu silnic až po silné základy vícepatrových budov. V zemědělském sektoru hrozí, že přebytek vody způsobí podmáčení půdy a hnilobu pěstovaných rostlin.

Abyste tomu zabránili a zajistili, že území místa a budovy na něm jsou v pořádku, musíte se postarat o uspořádání drenážního systému. Problémy spojené s hromaděním srážek a problém odvádění přebytečné vody je nutné řešit komplexně. Optimální je instalovat několik různých odvodňovacích systémů: odvodnění střechy; povrchová a vnitřní drenáž; drenážní systém podzemní vody. Poté, zatímco drenážní potrubí shromažďuje přebytečnou vodu v zemi, povrchový drenážní systém se v tuto chvíli „vypořádá“ s kalužemi a proudy vody, které se zdržovaly na zemi, a ochrání oblast před destruktivními účinky nadměrné vlhkosti.

Instalace drenážních žlabů, které jsou nedílnou součástí povrchové (lineární) drenáže, je vyžadována na většině otevřených ploch, zejména podél obrubníků, pod odtokové trubky

Lineární drenážní struktura

Povrchový (lineární) drenážní systém se skládá z několika prvků:
- Drenážní misky.
- Spojovací komponenty
- Tmel nebo tmel
Drenážní misky jsou rozděleny do 4 typů:
- Odpadní vody. Jedná se o rovný okap, který sbírá vodu po celé své délce.
- Krabicový tvar. Obyčejný tác ve tvaru písmene P. Často je dodáván s odnímatelným horním grilem.
- Drážkovaný. Jedná se o čtvercový nosník s dutým vnitřkem. Na horní stěně jsou štěrbiny, do kterých proudí kapalina. Takové vaničky se ideálně hodí mezi dlažební desky v místech, kde je nutné zachovat estetický vzhled.
- Hraniční zásobníky. Jsou podobné štěrbinovým, ale navíc mají na horní hraně výstupek ve tvaru L, který chrání mezeru v pouzdře. Nejpevnější obrubníkové žlaby se používají v liniových svodech na letištích.
Materiály zásobníků

Nejlepšími surovinami pro podnosy jsou plasty (polymery), litina, ocel a beton. Materiál, ze kterého jsou vaničky vyrobeny, je velmi důležitý, protože přímo určuje, jak budou drenážní vaničky konstruovány.

Betonové podnosy jsou poměrně odolné, protože k jejich výrobě se používají různé směsi, stejně jako vyztužení skleněnými vlákny, polymerbetonem nebo ocelovým drátem. Pro svou nízkou cenu jsou oblíbené při instalaci drenážních systémů v chatách a chalupách a pro svou trvanlivost se často používají při pokládce drenážních systémů i na území průmyslových podniků. Pokud mluvíme o nevýhodách, pak betonové vaničky nejsou příliš odolné proti nárazům, a to je důležité při dodávání van na místo, kde je instalován drenážní systém.

Litinové vaničky dokonale odolávají silnému podélnému i příčnému zatížení. Díky této vlastnosti se často používají v odvodňovacích systémech letišť a parkovišť těžké techniky. Nevýhodou litinových van je jejich váha, nestabilita vůči korozním procesům a vysoká cena. Proto je stále oblíbenější instalovat drenážní vaničky vyrobené z oceli, protože jsou mnohem lehčí než litinové vaničky a mimochodem déle vydrží.

Polymerové (plastové) vaničky jsou vyrobeny z polymerů s minerálními přísadami. Nebojí se mechanického poškození – nebudou na nich žádné škrábance ani třísky, žádné nepříznivé chemické prostředí a vydrží zatížení 60 tun na 1 metr čtvereční. m. a teploty od -50 do 120 ℃ a důležité je, že mají nízkou hmotnost (ne více než 14 kg), což jim poskytuje širokou škálu aplikací.

Pravidla instalace

Instalace drenážních van je na první pohled jednoduchá záležitost. Vykopejte příkop, rozložte podnosy, vyztužte betonem. Instalace drenážního systému ve skutečnosti vyžaduje zvláštní dovednosti. Za prvé proto, že nejčastěji je vyžadována povrchová drenáž v místech s obtížnou půdou, v tomto případě vyžadují vaničky další podporu. Za druhé je nutné vzít v úvahu úroveň zamrznutí půdy. Faktem je, že většina druhů zeminy v zimě zamrzá do hloubky 1 m a doslova vytlačuje drenážní vaničky. Za třetí je často obtížné porozumět materiálům potřebným pro konkrétní odtok a vypočítat správné rozměry van. Proto, abyste se chránili před všemi faktory ovlivňujícími drenážní systém, musíte dodržovat pravidla pro jeho instalaci. Jen tak si můžete být jisti, že drenážní systém bude dobře a dlouho plnit své funkce.

Pravidlo č. 1 „Tanec z místa určení“

Výběr materiálu bude záviset na místě, kde bude drenážní systém instalován. Na tomto faktoru budou záviset i rozměry podnosů. To znamená, že byste měli nejprve vzít v úvahu třídu zatížení, které bude drenážní systém vystaven. Například, pokud je to vyžadováno pro parkoviště nebo letiště, musíte použít silné litinové podnosy

Pravidlo 2: „Na velikosti záleží“

Při navrhování drenážního systému musíte okamžitě pochopit, jaké budou rozměry podnosů. Je důležité zvolit správný vnitřní průměr drenážních van. Musí být taková, aby dokázala absorbovat maximum srážek, které se v dané oblasti vyskytují. Pro výpočet průměru se vezme průměrná hodnota srážek, poté se toto číslo zvýší o 25 %. Z výsledného počtu se vyberou drenážní vaničky.

Pravidlo č. 3 „Je dobré se vyhnout“

Důležitou podmínkou je sklon drenážního systému. Jinak systém prostě nebude fungovat. Platí toto: sklon musí být minimálně 10 mm na 1000 mm délky vaničky.

Pravidlo č. 4 „Měly by existovat lapače písku“

Neignorujte lapače písku. Pomohou zabránit nadměrnému znečištění, zarůstání konstrukce bahnem, a co je nejdůležitější, udrží ji v provozuschopném stavu, protože obyčejný odpad může ucpat vaničky, po kterých už dešťová voda nebude moci odtékat do odpadu.

Pravidlo č. 5 „Mřížka je strážcem čistoty“

Samozřejmě se obejdete bez roštů, ale jejich přítomnost výrazně zkracuje dobu potřebnou k údržbě odtoku: rošt nedovolí průchod velkým nečistotám, včetně přírodních nečistot – listí, větve. Pokud je drenážní systém instalován na vozovce, pak mříž poskytuje bezpečnost pro pohyb vozidel a chodců.

Instalace drenážního systému

Pomocí kolíků a motouzů se nakreslí čára, po které bude probíhat odvodňovací systém.

Krok 2 Kopání příkopu

Podél zamýšlené linie vykopejte příkop o rozměrech o něco větších, než jsou rozměry vybraných táců, o 30-40 cm na šířku a nejméně 10-15 cm do hloubky. To je nutné, aby zbylo místo na polštář a zajištění táců.

Krok 3 Příprava základny

Toto je důležitý krok, který nelze přeskočit. Nezakopávejte tácy přímo do země. V opačném případě existuje vysoké riziko, že se takový drenážní systém začne deformovat a rychle se zhroutí. Aby se drenážní žlaby nedeformovaly vlivem fyzikálních a chemických faktorů, je zapotřebí „polštářková“ vrstva, i když jen malá. Kromě toho je substrát nezbytný pro zpevnění příkopu, aby se po instalaci podnosů půda nerozpadla, což by způsobilo pohyb podnosů. A konečně jsou to vrstvy podestýlky, které pomáhají vytvořit svah nezbytný pro odvodnění. Ideální možností je položit betonový substrát podél dna příkopu v rovnoměrných vrstvách, poté vrstvu písku, vrstvu drceného kamene o tloušťce 10 cm.

Krok 4 Pokládání podnosů

Nejlepší je začít pokládat vaničky od spodní značky trasy, od kanalizační spáry. Takto bude možné vyrovnat sklon vpusti. Drenážní žlaby jsou umístěny ve výkopu uprostřed na pohyblivém betonu B25, od konce ke konci, s konvexní částí (koncem) směrem k proudu vody.

Instalace drenážních van z polymerů

Polymerové misky se snadno sestavují. Vzhledem k tomu, že jsou lehké, mohou být předem smontovány na zemi a poté umístěny podél výkopu, nebo mohou být polymerové misky sestaveny přímo ve výkopu. Polymerové vaničky jsou spojeny spojovacími drážkami a pery a utěsněny tmelem. Instalace drenážních van vyžaduje povinné utěsnění spojů, což prodlouží životnost van.

Montáž betonových van

Drenážní žlaby z tohoto materiálu se montují přímo do výkopu a pokládají se na připravený betonový podklad. Hloubka betonové vrstvy se vypočítá v závislosti na třídě zatížení na betonových vanách. Betonové vaničky se poté utěsní tmelem. Při pokládání takových táců rovnoběžně s drenážním vedením je třeba ponechat prostor pro dilatační spáry.

Krok 5 Lapač písku nebo přívod dešťové vody

Tyto prvky jsou instalovány a zajištěny mezi drenážním systémem a kanalizačním systémem. Nezapomeňte utěsnit spoje.

Krok 6 Instalace mřížek

Rošty jsou zajištěny šrouby zašroubovanými až na doraz. Aby bylo bezpečné šlápnout na podnosy, použijte pro připojení k podnosu speciální upevňovací prvky. Poté je třeba rošty zakrýt fólií nebo stavební páskou, aby se cementobetonová směs nedostala do systému při dalším kroku práce.

Krok 7 Upevnění zásobníků

Po instalaci jakéhokoli typu drenážního systému (včetně podkladů a roštů) by měl být 5 mm pod úrovní povrchu. Pokud tomu tak je, musíte pevně upevnit polohu drenážního systému vyplněním svahů betonem. To mimochodem zabraňuje možnému poškození táců při zmrazování a rozmrazování půdy.

Krok 8 Připojte drenážní systém ke kanalizačnímu systému.

Instalace drenážních van vyžaduje určité dovednosti a zkušenosti. Firma Neodrain Vám vytvoří drenážní systém od základu a na klíč – pomůžeme s výběrem zařízení, navrhneme požadované rozměry van, odvodnění namontujeme. Spolupracujeme jak s organizacemi, tak s jednotlivci. Velký tým specialistů a nashromážděné zkušenosti umožňují rychle a efektivně plnit zakázky jakéhokoli objemu ve stejné kvalitě. Montáž drenážních žlabů v naší společnosti provádějí špičkoví odborníci, kteří používají drenážní žlaby z kvalitních moderních materiálů, spolehlivé a hlavně odolné. Odolávají teplotním změnám a mají dlouhou životnost.

O cenách za instalaci drenážních van a termínech se můžete dozvědět na našich webových stránkách telefonicky na čísle +7 (495) 902-52-14 nebo nás kontaktujte e-mailem info@neodrain.ru.