V procesu ekonomické analýzy ekonomických a finančních činností je třeba neustále pracovat se soustavou ukazatelů. Ekonomické ukazatele jsou mikromodely ekonomických jevů. Odrážejí dynamiku a rozpory probíhajících procesů, podléhají změnám a výkyvům a mohou se přibližovat či vzdalovat svému hlavnímu účelu – měření a posuzování podstaty ekonomického jevu. Proto musí mít analytik vždy na paměti účel a cíle studie a používat indikátory k popisu a hodnocení konkrétních aspektů výkonnosti organizace.
Ekonomické a finanční aktivity organizace jsou měřeny mnoha ekonomickými ukazateli, které lze shrnout do konkrétního systému, rozděleného podle určitých kritérií:
a) náklady a přirozené – v závislosti na podkladových měřeních;
b) kvantitativní a kvalitativní – podle toho, který aspekt jevů, operací a procesů se měří;
c) objemové a specifické – v závislosti na použití jednotlivých ukazatelů nebo jejich poměrů.
Ukazatele nákladů patří v současnosti k nejrozšířenějším. Použití nákladových ukazatelů vyplývá z přítomnosti v ekonomice výroby zboží a oběhu zboží, vztahů zboží a peněz. Objemy velkoobchodního a maloobchodního prodeje, distribuční náklady a zisky jsou přirozeně vyjádřeny v peněžních jednotkách. Peněžní (nákladový) měřič vyplývá z ekonomické podstaty uvedených kategorií.
Přírodní ukazatele se používají v plánovací a účetní a analytické praxi organizací ve všech průmyslových odvětvích. Jsou nezbytné zejména pro sledování bezpečnosti majetku a racionálního využívání materiálních a pracovních zdrojů.
V organizacích je zboží zohledňováno a analyzováno nejen z hlediska hodnoty, ale také z hlediska fyzického (podle sortimentu v souladu se zavedenou nomenklaturou). Fyzicky je také sledováno plnění smluv o dodávkách zboží výrobci.
Pod kvantitativními ukazateli v analýze rozumíme ty, které vyjadřují kvantitativní určitost jevů a lze je získat přímým účtováním. Kvantitativní ukazatele se používají k vyjádření absolutních a relativních hodnot, které charakterizují objem výroby a prodeje výrobků, její strukturu a další aspekty práce organizací. Kvantitativní ukazatele mohou být vyjádřeny jak v nákladovém, tak ve fyzickém vyjádření. Kvantitativní ukazatele jsou tedy objemem prodaných produktů v rublech; výrobní výkon v kilogramech, metrech; litrů; objem velkoobchodního prodeje pro konkrétní skupinu produktů v rublech a fyzických ukazatelích; objem maloobchodního prodeje v rublech.
Kvalitativní ukazatele určit vnitřní kvality, znaky a charakteristiky studovaných jevů. Kvalitativní ukazatele slouží k hodnocení vyrobených výrobků z hlediska jejich souladu se stanovenými požadavky (normy, technické specifikace, vzorky), k posouzení ekonomické efektivnosti mzdových a materiálových nákladů a také finančních investic.
Ukazatele charakterizující kvalitu práce organizací v současnosti nabývají na významu. Mezi ukazatele kvality výkonnosti organizací patří:
ukazatele charakterizující rytmus prodeje;
plnění plánu prodeje pro danou produktovou strukturu (s přihlédnutím k vnitroskupinovému sortimentu);
plné uspokojení spotřebitelské poptávky (žádné případy neuspokojené poptávky);
studium poptávky a její prognózování (v souvislosti se sezónností, měnícím se vkusem spotřebitelů, módními změnami, nabídkou nových produktů ze strany výrobců, designérských a modelingových organizací);
průběžné nebo selektivní přebírání zboží na základě kvality, zamezující prodeji nekompletního, nekvalitního a nekvalitního zboží (žádné stížnosti kupujících na nízkou kvalitu prodávaného zboží);
dodržování požadavků hygienického dozoru (zejména v obchodu s potravinami) atd.
Ekonomické jevy a procesy obvykle obsahují jak kvantitativní, tak kvalitativní faktory. Úkol ekonoma se často scvrkává na potřebu oddělit a měřit vliv jednoho nebo druhého.
Ke zvýšení objemu produkce zboží může dojít např. zvýšením počtu pracovníků (kvantitativní ukazatel) a zvýšením produktivity práce (kvalitativní ukazatel). Objem komerčních produktů se může zvýšit jak v důsledku zvýšení produkce počtu produktů, tak zvýšením podílu prémiových produktů v nich.
Indikátory hlasitosti představují primární odraz studovaných ekonomických jevů a procesů z hlediska jejich objemu, složení atd. Hodnoty velkoobchodních a maloobchodních tržeb, provozní kapitál, distribuční náklady, příjmy – to vše jsou objemové ukazatele.
Ekonomické jevy a procesy se obvykle vyjadřují v absolutní a relativní indikátory. Absolutní ukazatel charakterizuje kvantitativní rozměry jevu bez ohledu na velikost jiných jevů. Relativní ukazatele odrážejí poměr velikosti zkoumaného jevu s velikostí jiných jevů nebo s velikostí tohoto jevu, avšak za jiný časový úsek. Relativní ukazatel se získá vydělením jedné hodnoty druhou.
Relativní veličiny jsou podílem dělení jednoho absolutního čísla druhým. Vydělíme-li aktuální hodnotu ukazatele základní hodnotou, dostaneme jednoduchý poměr, často nazývaný koeficient, který ukazuje, kolikrát je první číslo větší než druhé. Vynásobením podílu 100 získáte procento.
Příklady relativních hodnot jsou procenta (vypočítané pro charakterizaci realizace plánu, změny ukazatele od začátku do konce období), specifické váhy (pro studium struktury ukazatelů), koeficienty (vypočítané pro charakterizaci, např. obrat pracovního kapitálu atd.), indexy (slouží k charakterizaci tempa růstu tržeb, cenových změn, produktivity práce atd.).
Specifické ukazatele jsou relativní, odvozené z odpovídajících objemových ukazatelů. Za specifické ukazatele lze uvažovat: výkon na zaměstnance, zásoby ve dnech obratu, úroveň nákladů na rubl tržeb atd. Další relativní hodnoty, které charakterizují realizaci plánu, strukturu, dynamiku, intenzitu rozvoje, jsou široce používány v ekonomické výpočty.
Ukazatel struktury (měrná hmotnost) – ukazuje relativní podíl komponentního prvku na celku (tab. 2.1).
ukazatele – jedná se o kvantitativní a kvalitativní hodnocení stavu a výsledků, vyjádřená čísly. Některé z ukazatelů používaných v činnosti organizace jsou regulovány státními zákony a uznávaným státním statistickým výkaznictvím, jiné jsou zavedeny během činnosti organizace.
Podnikové ukazatele jsou klasifikovány do skupiny: normy, ukazatele pracovní doby, ukazatele pracovních zdrojů, produkční ukazatele, finanční ukazatele.
Soubor ukazatelů charakterizujících činnost podniku se dělí na velké, absolutní, relativní, strukturální a přírůstkové. Indikátory měřítka ilustrují dosaženou úroveň podniku (fixní a provozní kapitál, základní kapitál atd.). Absolutní ukazatele jsou celkovou hodnotou za časový interval (obrat, zisk, náklady atd.). Relativní ukazatele se počítají jako podíl dvou ukazatelů z prvních dvou skupin. Strukturální ukazatele charakterizovat podíl jednotlivých prvků na celku. Přírůstkové ukazatele se počítají jako změna ukazatelů za období ve vztahu k výchozí hodnotě.
Celý soubor norem používaných při organizaci činností podniku je rozdělen do skupin (podle typu zdrojů):
normy mzdových nákladů;
normy spotřeby materiálu;
normy spotřeby energie;
míry spotřeby nástrojů;
normy spotřeby náhradních dílů.
Hlavní standardizované charakteristiky jsou:
standartní čas (doba výroby na jednotku produkce);
produkční rychlost (množství produkce za jednotku času);
populační norma (počet pracovníků na jednotku obsluhovaného zařízení);
standard produktivity (výstup produktu za jednotku času);
míra spotřeby (spotřeba surovin, materiálů, paliva nebo polotovarů na jednotku výroby).
Při charakterizaci provozní doby je hlavním ukazatelem čas: kalendář, aktuální, docházka. Kalendářní provozní doba je nejobecnějším ukazatelem, dělí se na nominální čas и regulovaný odpočinek (svátky a víkendy). Skutečná pracovní doba je kratší než nominální doba po dobu povolené nepřítomnosti v práci (délka dovolené, dny nemoci, dny zameškané se souhlasem správy). Doba docházky se rovná skutečné době minus nepřítomnost.
Počet zaměstnanců charakterizované ukazateli mzdového a nasazeného personálu. Personální obsazení (počet pracovníků současně zaměstnaných v podniku) je určeno pracovišti, standardy údržby zařízení a produktivitou práce. Mzdový personál zahrnuje brigádníky, rezervu pracovníků v době dovolené, nemoci a regulovaného odpočinku. Mzdový personál je určen denním personálním obsazením pracovníků a mzdovým poměrem, který charakterizuje překročení nominálního času nad skutečným časem.
Klíčové ukazatele finanční situaci podniky jsou aktivem a pasivem. Charakterizují stav podniku v konkrétním okamžiku (obvykle na konci plánovacího období).
Asset – jedná se o hodnotu majetkových a dluhových práv, které má podnik k určitému datu. Aktivum se skládá z pracovního kapitálu (hotovost, vypořádací fondy, zásoby a náklady) a fixního kapitálu (nemovitosti, kapitál a finanční investice). Termín “běžný” znamená, že tyto prostředky jsou v neustálém cyklu, kdy se stávají hotovostí. Fixní kapitál není určen k prodeji. Slouží k výrobě produktů, jejich skladování a přepravě. Fixní kapitál se posuzuje prostřednictvím počátečních nákladů minus provedené odpisy. Účetní hodnota fixního kapitálu tedy odráží výši vlastního kapitálu investovaného do fixních aktiv, ale není určena k tomu, aby odrážela jeho tržní nebo reprodukční hodnotu.
Čistá aktiva se rovnají součtu čistých nemovitostí a čistých oběžných aktiv. Ty se rovnají rozdílu mezi oběžnými aktivy a krátkodobými závazky.
Pracovní kapitál se obvykle skládá z hotovosti a aktiv, která se při běžném provozu podniku v blízké budoucnosti přemění na hotovost. Pracovní kapitál zahrnuje hotovost, cenné papíry obchodované na burze v nominální hodnotě, pohledávky a zásoby. Zásoby společnosti tvoří tři skupiny: suroviny, polotovary, které jsou ve výrobě, a hotové výrobky určené k prodeji. Množství zásob je oceněno pořizovací cenou nebo tržní hodnotou (podle toho, která je nižší).
Pracovní kapitál zahrnuje likvidní aktiva, která lze rychle přeměnit na hotovost. Celková likvidní aktiva nezahrnují zásoby. Čistá likvidní aktiva rovněž nezahrnují krátkodobé závazky.
Hlavní kapitál se skládá z ceny pozemků, budov a staveb, strojů a výrobních zařízení, administrativního vybavení mínus odpisy. Nehmotná aktiva představují hodnotu ochranných známek, patentů a existujících obchodních vztahů.
Pasivní – jedná se o závazky podniku, jejichž splácením dojde ke snížení hodnoty majetku nebo příchozích příjmů. Pasiv se skládá zdluhový kapitál (krátkodobý dluh, dlouhodobý dluh) aspravedlnost (autorizovaný kapitál, nerozdělený zisk). Krátkodobé závazky zahrnují vyrovnání s dodavateli a jinými věřiteli, dluhy na půjčkách od bank a jiných organizací, dluhy na nákladech předložených k úhradě, dluh vůči místním a federálním rozpočtům. Splatnost krátkodobých závazků není delší než jeden rok od rozvahového dne.
Součet aktiv se rovná součtu pasiv (rovnice rozvahy). Podrobně jsou uvedeny prvky aktiv a pasiv v rozvaze podniku. Obsahuje popis zdrojů růstu a výdajů finančních prostředků, klasifikuje informace o finanční situaci podniku.
Integrovaný výsledek činnosti podniku za určité časové období charakterizují tyto ukazatele: tržby, náklady, zisk, přidaná hodnota.
uskutečnění se vypočítá jako jednotková cena produktu vynásobená prodaným množstvím. Další prostředky mohou pocházet z prodeje aktiv nebo snížení pracovního kapitálu.
Čisté tržby – výše tržeb podniku minus náklady na materiál a podobné náklady.
Celkový příjem – čisté tržby mínus fixní náklady.
Příjem produktu – jedná se o podíl na celkových příjmech společnosti, který pochází z prodeje produktu.
Cena produktu představuje běžné náklady podniku na jeho výrobu a prodej vyjádřené v peněžní formě. Zahrnuje jak náklady minulé práce převedené na výrobky (odpisy dlouhodobého výrobního majetku, náklady na suroviny, zásoby a jiné materiálové zdroje), tak i mzdové náklady pro všechny kategorie pracovníků v podniku a ostatní běžné výdaje. Výrobní náklady jsou kalkulovány pomocí nákladových položek.
V manažerském účetnictví termín ” náklady“ se používá v různých případech. Hlavní klasifikace nákladů zahrnuje jejich rozdělení:
podle role v systému řízení (výrobní a nevýrobní);
podle míry vazby na typ produktu (přímé a nepřímé);
podle povahy vztahu k objemu a produkci (konstantní, proměnná, smíšená);
podle stupně dopadu (regulovaný, neregulovaný);
podle času nákladů (náklady předchozího období, současné, náklady budoucího období);
podle povahy úkolů řízení (plánované, normativní, skutečné, průměrné).
Výdaje podniky tvoří výdaje na nákup materiálu, surovin, energetických zdrojů a nářadí, výdaje na organizaci a přípravu výroby, odpisy, výdaje na údržbu a opravy zařízení, ostatní výrobní výdaje, výdaje na udržování správního aparátu a provádění obecných závodů. V případě pronájmu zařízení a prostor je přiřazena kalkulační položka „Nájemné“ a při použití úvěrů „Úroky z úvěru“. K analýze nákladů a posouzení jejich vztahu k výsledku se používá klasifikace nákladových prvků.
Výrobní náklady – náklady na úsilí směřující k zajištění příjmu zboží (služeb), které spotřebitel potřebuje a za které je ochoten zaplatit. Patří sem čistě výrobní náklady, náklady na reklamu, prodej, náklady na operace duševních a peněžních investic.
Náklady na údržbu Samy o sobě hodnoty nevytvářejí. Patří mezi ně například náklady na dopravu, náklady na zadávání zakázek, personální rozvoj atd. V ideálním podnikání lze takové náklady zanedbat, ale skutečné podnikání se bez nich neobejde. Náklady na bezpečnost vždy musí „prokázat“ jejich právo na existenci. Klíčová otázka zde zní: „Jaké jsou nejmenší náklady, kterým se lze vyhnout?
Bezpečnostní a preventivní výdaje zaměřené na prevenci nežádoucích událostí. Každý podnik potřebuje systém včasného varování, aby věděl o možných přerušeních prodeje produktů, posunech v poptávce, úsilí konkurence a jednání dodavatelů a prodejců. Tento typ nákladů vyžaduje neustálé vyhodnocování: „Dojde k velkým ztrátám, pokud se to nebude řešit?“
Neproduktivní výdaje — náklady na úsilí, které nevede k výsledkům. Patří mezi ně například prostoje zařízení čekající na opravu nebo nastavení pro výrobu nového typu produktu, ujeté kilometry vozidla. Každá výroba má vysoké režijní náklady, ale málokdy jsou podrobně analyzovány. Nejrozumnější je je úplně opustit, ale někdy to vyžaduje restrukturalizaci organizace a výrobní technologie.
Odečteme-li náklady na jeho výrobu od výnosů z prodeje výrobků, dostaneme hrubý zisk. Obchodní náklady, daně a dividendy musí být odečteny od hrubého zisku a ponechány nerozdělený zisk.
Přidaná hodnota tvoří zaplacené daně, mzdy a odpisy a také vynaložené finanční náklady.
Podnik je posuzován společně pomocí výsledných ukazatelů a ukazatelů finanční situace.
Производительность je poměr výsledku k vynaloženým prostředkům.
Platební schopnost podniky se posuzují podle přítomnosti dluhů vůči dodavatelům, schopnosti splácet dluhy a výše půjček jejich spotřebitelům.
Pod ziskovost implikují produkční ukazatel a produkční ukazatel.
Ziskovost výroby je charakteristikou užívání podnikového majetku. Vypočítává se prostřednictvím poměru zisku k výrobním aktivům.
Ziskovost produktu je charakteristikou využívání zdrojů při výrobě produktů. Vypočítává se prostřednictvím poměru výnosů z prodeje k výrobním nákladům.
Obrat zásob umožňuje porovnat velikost zásob s ročním objemem prodeje produktů. Tato metrika ve skutečnosti ukazuje, jak často jsou zásoby během roku kompletně vyměněny.
