Testy kabelového vedení se provádějí v následujících intervalech:
- ročně – pro napájecí a rozvody s pryžovou izolací, sloužící zařízením pro podporu života v obydlených oblastech a dalších důležitých spotřebitelů;
- každé 3 roky – pro hlavní napájecí vedení 6–35 kV;
- každých 5 let – pro záložní linky.
- Mimořádné – pro případ nouzového odstavení elektrického zařízení.
Testování kabelu zvýšeným napětím se provádí za účelem posouzení shody hodnoty odporu, koeficientu absorpce a dalších parametrů izolačního pláště se zavedenými normami. Během testování jsou identifikovány závady, které mohou vyvolat nehodu a poruchu drahého elektrického zařízení.
Obsah
- Stanovené vlastnosti.
- Postup při zkoušení a měření.
- Testovací metody.
- Měření izolačního odporu.
- Zkouška zvýšeným napětím usměrněného proudu.
- Přípustné svodové proudy a hodnoty koeficientu asymetrie pro silové kabely.
- Četnost testování za provozu.
- Měření rozložení proudu v jednožilových kabelech
- Co je izolační odpor kabelu a jeho normy?
Stanovené vlastnosti.
- Kontrola integrity a fázování kabelových jader;
- Měření izolačního odporu;
- Zkouška zvýšeným napětím usměrněného proudu;
- Test se zvýšeným střídavým napětím s frekvencí 50Hz.
- Měření rozložení proudu podél jednožilových kabelů;
Postup při zkoušení a měření.
- Studie projektové dokumentace.
- Seznámení s pasy testovaného zařízení.
- Provádění organizačních a technických opatření při měření ve stávajících elektroinstalacích.
- Kontrola funkčnosti měřicích přístrojů v souladu s návodem k obsluze.
- Provádění zkoušek v souladu s požadavky kapitoly 1.8 PUE.
Testovací metody.
1. Kontrola integrity a fázování žil kabelu.
Stanovení celistvosti žil a fázování kabelových vedení se provádí po dokončení instalace, opětovné instalaci spojek nebo rozpojení žil kabelů za provozu.
Stanovení integrity žil kabelů s napětím do 10 kV se provádí pomocí megaohmmetru. Po zapnutí CL se zkontroluje správné sfázování.
Podstatou fázování pod napětím je určit shodu fáze kabelu, která je napájena z rozváděče na opačném konci kabelu, s předpokládanou fází stejného názvu sběrnic rozváděče, kde se provádí fázování. Pro fázování kabelových vedení 6 a 10 kV pod napětím se používají indikátory napětí 10 kV doplněné o přídavný odpor, obrázek č.1. Integrita a shoda označení fází připojených kabelových žil musí odpovídat.
Rýže. č. 1 Fázování živých kabelových vedení.
a – shoda fází kabelu a sběrnice; b – různé fáze sběrnic a kabelů v místě jejich připojení; 1 – indikátor napětí; 2 – odporová trubice; 3 – drát; 4 – pneumatika; 5 – koncové těsnění; 6 – kabel; 7 – konektor pro vypouštění pneumatiky.
Měření izolačního odporu.
Měření izolačního odporu vysokonapěťových kabelů se provádí na zcela odpojeném kabelu.
Před kontrolou je nutné zkontrolovat spolehlivost uzemnění kabelových trychtýřů, pancíře a připojit je k přenosnému uzemnění pomocí speciálních svorek (krokodýlů). Druhý konec kabelu zůstává volný, žíly musí být odděleny v dostatečné vzdálenosti (cca 150 – 200 mm).
Pokud není možné zajistit požadovanou vzdálenost mezi žilami a žilami kabelu od uzemněných částí zařízení, nasadí se na žíly izolační krytky nebo kryty.
Před zahájením měření se musíte ujistit, že neexistuje žádný
napětí, důkladně očistěte izolaci od prachu. Měření by měla být prováděna s jehlou nástroje ve stabilní poloze; Chcete-li to provést, musíte rychle, ale rovnoměrně otáčet rukojetí generátoru (120 ot / min) po dobu 60 sekund. Izolační odpor je určen odečtem ručičky na megaohmmetru. Pro připojení megaohmetru k testovanému zařízení nebo vedení by měly být použity samostatné vodiče s vysokým izolačním odporem (alespoň 100 mOhm).
Megohmetr měří odpor vodičů jeden po druhém a na vodiče bez měření je instalováno přenosné uzemnění. Obvod pro měření izolačního odporu vedení silových kabelů je na obrázku č.2
Rýže. č. 2 Schéma měření izolačního odporu napájecího kabelu.
Měření izolačního odporu silových a ovládacích kabelů s napětím do 1000V se provádí stejným způsobem, přičemž měření se provádí mezi každými dvěma vodiči (mezi fázemi, mezi fázovými vodiči a nulou, mezi fázovými vodiči a ochranným vodičem a mezi nulový a ochranný vodič). Při měření je dovoleno kombinovat nulový pracovní a nulový ochranný vodič. U čtyřžilových kabelů se měří izolační odpor nulového vodiče vzhledem k uzemněným částem elektrického zařízení.
Před prvním nebo opakovaným měřením je nutné vybít CL spojením všech kovových prvků mezi sebou a zemí po dobu alespoň 2 minut. Izolační odpor kabelů do 1 kV musí být minimálně 0,5 MOhm. U silových kabelů nad 1 kV není izolační odpor normován. Měření by mělo být provedeno před a po testování kabelu zvýšeným napětím.
Zkouška zvýšeným napětím usměrněného proudu.
Testování izolace kabelových vedení zvýšeným napětím usměrněného proudu se provádí za účelem identifikace lokálních koncentrovaných defektů, které nejsou detekovány při měření megaohmmetrem, jejich přivedením k průrazu během testu. Takový test se zvýšeným napětím usměrněného proudu se provádí ze speciální instalace, jako je: AID-70, SKAT-70 atd.
Napětí z instalace je postupně přiváděno do každé fáze kabelu, přičemž ostatní dvě fáze a plášť kabelu jsou uzemněny (podobně jako při měření izolace pomocí megohmetru). Obvod pro testování kabelu zvýšeným napětím usměrněného proudu je na obrázku č. 3.
Rýže. č. 3 Testování kabelu zvýšeným usměrněným napětím.
Izolace jednožilových kabelů bez kovového stínění (plášť, pancíř),
položené na vzduchu nejsou testovány. Izolace jednožilových kabelů s kovovým stíněním (plášť, pancíř) se zkouší mezi jádrem a stíněním. Izolace vícežilových kabelů bez kovového stínění (plášť, pancíř) se zkouší mezi každým jádrem a zbývajícími žilami spojenými mezi sebou a zemí.
Izolace vícežilových kabelů se společným kovovým stíněním (plášť, pancíř) se testuje mezi každým jádrem a zbývajícími žilami spojenými mezi sebou a stíněním (plášť, pancíř). Pro všechny výše uvedené typy testů musí být kovové stínění (skořepiny, pancéřování) uzemněno. Plastové pláště (hadice) kabelů uložených v zemi se testují mezi stíněním (pláštěm) odpojeným od země a země. Plastové pláště (hadice) kabelů uložených ve vzduchu nejsou testovány. Hodnota zkušebního napětí se bere v souladu s tabulkou č.2
Zkušební napětí kV, pro silové kabely.
| Typ testu | Zkušební napětí (kV) pro kabelová vedení | ||
|---|---|---|---|
| Papírově izolované kabely | |||
| Až 1kV | 6 kV | 10 kV | |
| П | 6 | 36 | 60 |
| К | 2,5 | 36 | 60 |
| М | – | 36 | 60 |
| Typ testu | Kabely s plastovou izolací | ||
| Až 1 kV* | 6 kV | 10 kV | |
| П | 3,5 | 36 | 60 |
| К | – | 36 | 60 |
| М | – | 36 | 60 |
| Typ testu | Kabely s pryžovou izolací | ||
| Až 3kV | 6 kV | 10 kV | |
| П | 6 | 12 | 20 |
| К | 6 | 12 | 20 |
| М | 6 ** | 12 ** | 20 ** |
* – vysokonapěťové zkoušení jednožilových kabelů s plastovou izolací bez pancíře (stínění) uložených ve vzduchu se neprovádí.
** – po opravách nesouvisejících s reinstalací kabelu je izolace zkontrolována megohmetrem na napětí 2500V a testování zvýšeným usměrněným napětím se neprovádí.
U kabelů pro napětí do 10 kV s papírovou a plastovou izolací je doba aplikace plného zkušebního napětí při přejímacích zkouškách 10 minut, v provozu 5 minut. U kabelů s pryžovou izolací pro napětí 6-10 kV je doba aplikace plného zkušebního napětí 5 minut.
Přípustné svodové proudy v závislosti na zkušebním napětí a přípustné hodnoty koeficientu asymetrie při měření unikajícího proudu jsou uvedeny v tabulce č. 3. Absolutní hodnota svodového proudu není indikátorem odmítnutí. Kabelová vedení s vyhovující izolací musí mít stabilní hodnoty svodového proudu. Během testování by se měl svodový proud snižovat. Pokud nedochází k poklesu svodového proudu nebo pokud se zvyšuje nebo se stává nestabilním, test se provádí, dokud není zjištěna závada, ale ne déle než 15 minut.
Přípustné svodové proudy a hodnoty koeficientu asymetrie pro silové kabely.
| Napětí kabelu (kV) | Zkušební napětí (kV) | Přípustné hodnoty svodových proudů (mA) | Přijatelné hodnoty koeficientu. asymetrie |
|---|---|---|---|
| 6 | 36 | 0,2 | 8 |
| 10 | 45 | 0,3 | 8 |
| 50 | 0,5 | 8 | |
| 60 | 0,5 | 8 |
Technickému vedoucímu podniku je dovoleno za provozu (M) na základě místních podmínek výjimečně snížit hladinu zkušebního napětí pro kabelová vedení o napětí 6-10 kV na 0,4U.н.
Četnost testování za provozu.
Kabely s napětím 2-35kV:
a) jednou ročně – pro kabelová vedení během prvních 1 let po uvedení do provozu a poté:
- 1x za 2 roky – u kabelových vedení, u kterých během prvních 2 let nedošlo k havarijním poruchám nebo poruchám při preventivních zkouškách, 1x za rok u kabelových vedení, na jejichž trasách byly prováděny stavební a opravné práce a na kterých havarijní stav k poruchám systematicky dochází izolace;
- 1x za 3 roky – pro kabelová vedení v uzavřených prostorách (rozvodny, továrny atd.), při větších opravách zařízení pro kabelová vedení připojená k blokům, kabelové propojky 6-10 kV mezi přípojnicemi a transformátory v TP a RP ;
b) Je přípustné neprovádět zkoušku:
- Pro kabelová vedení o délce do 100 metrů, která jsou výstupy z rozváděčů a trafostanic do venkovního vedení a skládají se ze dvou paralelních kabelů;
- Pro kabelová vedení s životností delší než 15 let, na kterých je měrný počet poruch v důsledku elektrické poruchy 30 a více poruch na 100 kilometrů za rok;
- Pro kabelová vedení podléhající rekonstrukci nebo vyřazení z provozu v příštích 5 letech;
c) Je povoleno na základě příkazu technického vedoucího podniku zřídit
další hodnoty zkušební frekvence a zkušebního napětí:
- Pro přívodní kabelová vedení pro napětí 6-10 kV s životností nad 15 let s počtem připojovacích spojek větším než 10 na 1 kilometr délky;
- Pro přívodní kabelová vedení o napětí 6-10 kV s životností nad 15 let, na kterých jsou instalovány pouze koncovky typu KVV a KVB a místně vyráběné spojky, s hodnotou zkušebního napětí minimálně 4 Un a frekvence alespoň 1krát za 5 let.
- U kabelových vedení s napětím 20-35 kV by během prvních 15 let mělo být zkušební napětí 5 Un a poté 4 Un.
6.3.8 Kabely pro napětí 3-10 kV s pryžovou izolací:
- ve stacionárních instalacích – jednou ročně;
- v sezónních podmínkách – před začátkem sezóny;
- po generální opravě jednotky, ke které je kabel připojen.
Měření rozložení proudu v jednožilových kabelech
Na napájecím kabelu se měří proudy tekoucí jak ve vodičích, tak v kovových pláštích a pancíři. Měření se provádí pomocí proudových kleští.
V závislosti na materiálu pláště, pancéřování a poloze kabelu v prostoru mohou proudy v nich dosáhnout 100 % vzhledem k proudu jádra a značně ovlivnit zahřívání kabelů. Současně s měřením proudů při zátěžích blízkých jmenovité zátěži je třeba měřit teplotu vnějších krytů kabelů, ze které lze vypočítat teplotu jádra. Tato teplota by měla být měřena v nejteplejším místě kabelového vedení a neměla by překročit povolenou teplotu pro dané místo měření. Pokud je rozložení proudu nerovnoměrné o více než 10 %, kdy jednotlivé kabely omezují propustnost celé skupiny kabelů, je nutné provést opatření k vyrovnání proudů napříč fázemi.
Izolační odpor je jedním z nejdůležitějších parametrů kabelů a vodičů, protože při provozu jsou silové a signálové kabely vždy vystaveny různým vnějším vlivům. Navíc kromě vnějších vlivů dochází také k neustálému vzájemnému ovlivňování žil uvnitř kabelu, jejich elektrické interakci, což jistě vede ke vzniku netěsností. Přidáním faktorů, které ovlivňují kvalitu izolace, získáme ucelenější obrázek.
Z těchto důvodů jsou kabely vždy chráněny dielektrickou izolací, která zahrnuje: pryž, PVC, papír, olej atd. – podle účelu kabelu, provozního napětí, druhu proudu atd. Například podzemní rozvody telefonní linky jsou vedeny páskovým pancéřovaným kabelem a některé telekomunikační kabely jsou zapouzdřeny v hliníku, aby byly chráněny před vnějším rušením proudu.
Pokud jde o dielektrické vlastnosti izolace, nejsou jediné, které ovlivňují výběr konkrétního materiálu pro konkrétní kabel. Tepelná odolnost je neméně důležitá: guma je odolnější vůči vysokým teplotám než plast, plast je lepší než papír atd.
Izolace kabelů je tedy ochranou žil před jejich vzájemným vlivem, před zkraty, před netěsnostmi a před vnějšími vlivy z prostředí. A izolační odpor je určen hodnotou mezi vodiči a mezi vodičem a vnějším povrchem izolačního pláště (nebo mezi vodičem a stíněním).
Izolační materiál během provozu kabelu samozřejmě ztrácí své původní vlastnosti, stárne a ničí se. A jedním z indikátorů těchto nepříznivých změn je pokles stejnosměrného izolačního odporu.
Stejnosměrný izolační odpor pro různé kabely a vodiče je standardizován podle jejich GOST, který je uveden v pasu pro konkrétní kabelové výrobky: v laboratorních podmínkách se normální izolační odpor zaznamenává při okolní teplotě +20 °C, poté se odpor je snížen na délku kabelu 1 km, jak je uvedeno v technické dokumentaci.
Nízkofrekvenční komunikační kabely mají tedy minimální standardizovaný odpor 5 GOhm/km a koaxiální kabely – až 10 GOhm/km. Při měření se bere v úvahu, že se jedná o danou délku na 1 km kabelu, tedy dvakrát delší kus bude mít poloviční izolační odpor a dvakrát kratší kus dvojnásobný. Navíc teplota a vlhkost při měření mají výrazný vliv na aktuální hodnotu, proto je nutné zavádět korekce, odborníci to vědí.
Když už mluvíme o silových kabelech, vezměte v úvahu ustanovení klauzule PUE 1.8.40. Silovým kabelům sekundárních spínacích obvodů a osvětlovacích kabelů s napětím do 1000 V je tedy přiřazena norma 0,5 MOhm pro každé jádro mezi fázovými vodiči a mezi fázovými a nulovými vodiči a ochranným zemnicím vodičem. A u vedení s napětím 1000 V a vyšším se neuvádí odporová norma, ale uniká svodový proud v mA.
Provádějí se speciální testy, při kterých je zkušební napětí normalizováno. V souladu s typem proudu zkušebního zařízení a účelem zkoušeného kabelu, s ohledem na materiál jeho izolace, se zkušební napětí nastavuje na megaohmmetru. Takto se posuzuje kvalita izolace vysokonapěťových kabelů pomocí megaohmmetru.
Izolační odpor 1 MOhm na kilovolt provozního napětí kabelu je považován za přijatelný, to znamená, že u kabelu pracujícího při napětí 10 kV bude odpor 10 MOhm akceptován jako normální po testování pomocí megohmetru se zkušebním napětím 2,5 kV.
Měření izolačního odporu se provádí pravidelně megohmetrem: na mobilních instalacích – jednou za půl roku, na rizikových zařízeních – jednou za rok, na ostatních zařízeních – jednou za tři roky. Tato měření provádějí kvalifikovaní odborníci. V důsledku měření odborník vypracuje dokument – akt ve formě stanovené Rostechnadzorem.
Na základě výsledků kontroly je učiněn závěr, zda objekt potřebuje opravu nebo zda jeho provedení splňuje požadavky kontroly. Pokud jsou nutné opravy, provádějí se opravy, aby se izolační odpor vrátil do normálu. Na základě výsledků opravy je po pravidelném měření megaohmmetrem také sepsán protokol.
