Elektrické vedení je soubor vodičů a kabelů s příslušnými upevňovacími prvky, nosnými ochrannými konstrukcemi a díly.
1. Otevřené elektrické rozvody – položené podél povrchu stěn, stropů a dalších konstrukčních prvků budov a staveb.
Pro otevřené elektrické rozvody se používají tyto způsoby pokládání vodičů a kabelů: přímo na povrch stěn, stropů apod., na struny, kabely, válečky, izolátory, do trubek, krabic, pružných kovových objímek, na podnosy, v elektrické soklové lišty a lišty, volné zavěšení atd.
Otevřené elektrické vedení může být stacionární, mobilní a přenosné.
2. Skryté elektrické rozvody – uložené uvnitř konstrukčních prvků budov a konstrukcí (ve stěnách, podlahách, základech, podlahách, dále podél podlah při přípravě podlah, přímo pod snímatelnou podlahou apod.).
Pro skryté elektrické rozvody se používají následující způsoby pokládání vodičů a kabelů: do potrubí, pružných kovových hadic, potrubí, uzavřených kanálů a dutin stavebních konstrukcí, do omítnutých drážek, pod omítku, jakož i monolitické konstrukce ve stavební konstrukci během jejich výroba.
Externí elektrické vedení – položené podél vnějších stěn budov a staveb, pod baldachýnem atd., jakož i mezi budovami na podpěrách (ne více než čtyři rozpětí až do délky 25 m) mimo ulice, silnice atd.
Externí elektrické vedení může být otevřené nebo skryté
Drát – jeden neizolovaný nebo jeden nebo více izolovaných vodičů, na kterých může být v závislosti na podmínkách instalace a provozu nekovový plášť, vinutí nebo opletení vláknitými materiály nebo drátem.
Kabel – jeden nebo více izolovaných vodičů (vodičů), obvykle uzavřených v kovovém nebo nekovovém plášti, na jehož vrcholu může být v závislosti na podmínkách pokládky a provozu vhodný ochranný kryt, který může zahrnovat pancéřování.
Šňůra – dva nebo více izolovaných ohebných nebo zvláště ohebných vodičů o průřezu do 1 mm5, stočených nebo paralelně uložených, na které lze v závislosti na provozních podmínkách nanést nekovový plášť a ochranné nátěry.
Šňůra je určena k připojení elektrických domácích spotřebičů k elektrické síti
Základní definice. Rozváděč stanic a rozvoden (RU) je elektrická instalace určená k příjmu elektrické energie z generátorů, transformátorů nebo elektrického vedení a její distribuci mezi spotřebitele. Součástí rozváděče jsou spínací přístroje, přípojnice a přípojnice, měřicí přístroje, automatizační a ochranná zařízení.
Podle účelu jsou rozváděče rozděleny do následujících typů:
hlavní rozvaděče používané pro příjem elektřiny z generátorů elektrárny,
rozvaděče zvyšujících a klesajících rozvoden, ve kterých je elektřina distribuována po zvýšení nebo snížení napětí v výkonových transformátorech,
rozváděče pro vlastní potřebu, určené k distribuci elektřiny odběrateli vlastní potřeby stanic a rozvoden,
– lineární rozvaděče (distribuční místa), ve kterých je energie distribuována mezi jednotlivá venkovní vedení bez transformace napětí.
Podle druhu napětí a umístění se rozváděče dělí na rozváděče s napětím do 1000 V a nad 1000 V včetně napětí generátoru. Ve velkých elektrárnách jsou rozváděče napětí generátorů vyráběny s napětím 3-10 kV a pro malé venkovské stanice mohou být vyrobeny s napětím do 1000 V.
Podle typu instalace hlavního zařízení se reaktorové elektrárny dělí na uzavřené (uzavřené rozváděče) se zařízením umístěným v uzavřených objektech a areálech a otevřené (otevřené rozváděče) se zařízením umístěným na volném prostranství.
Podle provedení se rozváděče dělí na prefabrikované, kompletní a s uzavřenými nebo otevřenými komorami (platí pouze pro uzavřené rozváděče). V prefabrikovaných reaktorových závodech jsou hlavní komponenty, rámy a nosné části vyráběny předem ve specializovaných továrnách nebo dílnách a jejich montáž a instalace zařízení se provádí na místě. Kompletní rozváděče jsou kompletně vyráběny v továrnách a jsou vybaveny potřebným zařízením, přístroji atd. Jsou vyráběny jak pro vnitřní instalaci (KRUN), tak pro venkovní instalaci (KRUN). V poslední době se tento typ rozváděče používá v projektech elektrifikace venkova. Uzavřené rozváděče s otevřenými nebo uzavřenými komorami se používají ve velkých stanicích a rozvodnách s napětím 6-10 kV. Maloobjemové olejové spínače jsou instalovány v otevřených komorách, tento typ komory je nejběžnější ve venkovských stanicích a rozvodnách.
Nízkonapěťové rozváděče ve venkovské elektrifikaci se vyrábějí ve formě kompletních skříní pro venkovní instalaci, např. na stožárových rozvodnách s napětím 6-10/0,4 kV. Rozváděče s napětím 10 kV se vyrábějí uzavřené z prefabrikovaných nebo kompletních článků a RU-35 kV jsou zpravidla otevřené.
Součástí vybavení rozvaděče zahrnuje spínače, odpojovače, pojistky, měřicí transformátory proudu a napětí, svodiče, tlumivky, přípojnicové systémy, silové kabely atd.
Všechna zařízení rozváděčů nad 1000 V se vybírají na základě: dlouhodobého provozu se jmenovitými proudy, krátkodobých přetížení, zkratových proudů a významného zvýšení napětí spojeného s atmosférickým nebo vnitřním přepětím (například když je fáze zkratována k zemi přes oblouk, zahrnutí dlouhých čar naprázdno atd.).
Proudové části v normálním režimu, kdy je ustavena tepelná rovnováha (tj. když teplo uvolněné proudovou částí během toku jmenovitého proudu se rovná množství tepla, které vodič odevzdává do okolí), by měly nezahřívají se nad maximální přípustné teplotní normy: 70 °C – pro holé (neizolované) přípojnice a 75 °C – pro pohyblivé a pevné spoje na přípojnicích a zařízeních.
Elektrické vedení je soubor vodičů a kabelů s příslušnými upevňovacími prvky, podpůrnými ochrannými konstrukcemi a částmi.
Elektrické vedení je rozděleno do následujících typů:
Otevřené – položené podél povrchu stěn, stropů, krovů atd. U otevřeného elektrického vedení se používají různé způsoby pokládání vodičů a kabelů: přímo na povrch stěn a stropů, na šňůry, kabely, do potrubí, krabic, na podnosy, do elektrických podlahových lišt atd.
Skryté – uložené uvnitř konstrukčních prvků budov (ve stěnách, podlahách, základech, stropech). U skrytých elektrických rozvodů jsou dráty a kabely položeny v uzavřených kanálech a dutinách stavebních konstrukcí, v omítnutých drážkách, pod omítkou, zapuštěné ve stavebních konstrukcích, v potrubí atd.
Pro elektroinstalaci se používá instalační zařízení: vypínače, zásuvky, zásuvky a krabice.
Hlavním dokumentem pro instalaci elektroinstalace je schválená projektová a odhadní dokumentace.
Základy elektroinstalační techniky
Příprava elektroinstalačních prací by měla být prováděna průmyslovými metodami s maximálním využitím mechanizace.
K tomu je vypracován projekt provádění prací (WPP), který zajišťuje instalaci elektrického vedení ve dvou fázích.
V první fázi se provádějí práce na pořízení materiálu a výrobě jednotlivých prvků elektrické sítě – dálnice, stoupačky, prvky skupinové elektroinstalace a také se během výstavby kontroluje, zda stavební organizace dokončila drážky a otvory pro elektrické rozvody, výklenky a otvory pro rozvaděče, zapuštěné díly pro upevnění zařízení a elektroinstalace .
Ve druhé fázi se práce provádějí přímo na místě v prostoru instalace: jsou položeny elektroinstalační jednotky, instalovány a připojeny spínače, panely, svítidla a testovány vodiče pod napětím.
PPR musí obsahovat plán umístění elektroinstalace v areálu, schémata, schémata elektrického zapojení (instalační schémata), pracovní výkresy a náčrtky elektroinstalačních jednotek, které mají být vyrobeny v montážní a obstaravatelské dílně, specifikace zařízení, materiálů a nástroje, odhady.
Schéma elektrického zapojení na plánu je výkres, který ukazuje umístění prvků elektrické instalace vzhledem ke stavebním konstrukcím budovy nebo stavby. Rozměry panelů, elektrických vedení a elektroinstalačních produktů zpravidla neodpovídají velikosti prostor, takže jsou na plánech zobrazeny nikoli v měřítku, ale pomocí konvenčních grafických obrázků.
Čtení schématu elektrické instalace na plánu spočívá v tom, že z konvenčních grafických obrázků na plánu lze určit typ a konstrukční vlastnosti pantografů, svítidel a lamp, pracovních a nouzových světelných vedení, počet vodičů v řadě, přítomnost zástrčkových spojů, spínačů a panelů a podle Zadané rozměry určují jejich umístění v budově nebo konstrukci.
Schéma elektrického zapojení na plánu rozvodné sítě je nezbytně doprovázeno schématickým schématem rozvodné sítě, které udává označení a typ instalovaného zařízení a spouštěcích ochranných zařízení, značky a způsoby uložení vodičů a další výpočtové údaje potřebné pro montáž a uvedení elektroinstalace do provozu. Schéma zapojení na plánu (obr. 5.1.) a schéma rozvodné sítě se vždy čtou společně.
Obrázek 5.1 Elektrické osvětlení obývacího pokoje. а – plán osvětlení sítě; b- elektrické schéma osvětlovací sítě; c- náčrt místnosti s umístěním rozvodů osvětlení.
Elektroinstalační technika.
Technologie určuje pořadí a obsah instalačních operací. Při pokládání vodičů skrytých pod omítkou se provádějí následující technologické operace.
Označení – zahrnuje označení vstupních bodů, instalaci skupinových a bytových panelů, elektroinstalace, jakož i umístění svítidel, odbočných krabic, zásuvek.
Příprava tras elektroinstalace – zahrnuje vytvoření otvorů pro průchod kabelů stěnami; vrtání nebo ruční děrování zásuvek pro kabelové odbočné krabice, instalace spínačů a zásuvek; děrování brázd pomocí elektrického kladiva nebo elektrického mlýna; instalace konstrukcí: háčky pro lampy, krabice pro vypínače a pro rozvětvení kabelů a další upevňovací prvky.
Pokládka zajišťuje: narovnání kabelů protažením kabelu přes suchý hadr držený v ruce elektrikáře (obr. 5.2, a); příprava konců kabelů a jejich vtažení do krabic (obr. 5.2, b); ohýbání kabelů v zatáčkách; pokládání kabelů podél stěn jejich „zmražením“ alabastrovou maltou (obr. 5.2, c); pokládání kabelů do připravených drážek.
Kabely se kontrolují a připojují po vytvrdnutí alabastrové malty v místech uchycení vodičů a krabic. Práce se provádí v následujícím pořadí:
– vytvořit kroužky na koncích kabelových žil v odbočných krabicích; zkontrolujte schéma zapojení zavoláním; připojte žíly ke šroubovým svorkám krabice; zavřete krabici.
Před omítnutím stěn a utěsněním drážek je mistr (předák) povinen vypracovat schéma elektroinstalace skutečného stavu a úkon pro skryté práce na instalaci elektroinstalace. Po dokončení omítacích prací je nutné zkontrolovat elektrické vodiče, zda nejsou přerušené, připojit a nainstalovat vypínače, zásuvky a lampy.
Obrázek 5.2 Pokládání kabelů pro skryté elektrické vedení: narovnání kabelu; b-vtažení kabelů do krabice; c – „zmrazení“ kabelu alabastrovou maltou.
Instalace elektrických rozvodů ve standardních obytných budovách se doporučuje provádět uzlovou metodou s výrobou uzlů na stojanech v dílnách.
Kovové bezproudové části prvků osvětlovací instalace, které nejsou normálně pod napětím, se mohou v případě poruchy nebo poškození podepsat; aby se zabránilo nebezpečí úrazu elektrickým proudem, jsou uzemněny (obr. 5.3, c, d, e). Kovové části svítidel musí být uzemněny, konstrukce pro upevnění elektroinstalace, kabelových plášťů, ocelových trubek atd. V osvětlovacích sítích s napětím nad 42 V musí být uzemnění provedeno ve všech místnostech s výjimkou místností bez zvýšeného nebezpečí. Ve výbušných instalacích se uzemnění provádí při všech napětích. V sítích s uzemněným neutrálem se k uzemnění používají nulové vodiče sítě (uzemnění), s výjimkou výbušných prostor třídy B-1, ve kterých je položen speciální zemnící vodič pro uzemnění ze skupinového panelu, a v prostorách třídy B-1 a B-II – z místa odbočuje k lampě.
Obrázek 5.3 Hlavní konstrukční prvky svítilen se žárovkami: a), zářivky (b) a jejich uzemnění při odbočení ke svítidlu kabelem chráněným vodičem nebo dráty v potrubí (c), u svítidel s vestavěným konektorem (d), při odbočení s rozev. nechráněné vodiče a ve všech případech ve výbušném prostředí:
1-upevňovací zařízení; 2-těleso; 3-reflektor; 4-difuzor; 5-odstín; 6pinový konektor; 7-propojka.
