V mnoha případech zcela nahrazuje svařování a umožňuje výrazně ušetřit za svařovací zařízení a argon. Navíc umožňuje předělat šev bez poškození dílu.
Hlavní výhody:
- Velmi snadné použití, nevyžaduje vysokou kvalifikaci;
- Nepostradatelný v polních podmínkách;
- Pájecí šev je pevností srovnatelný se svařováním;
- K provozu je vhodný jakýkoli zdroj tepla dostatečného výkonu;
- Teplota tání je o 270 °C nižší než u hliníku;
- 100% kovová sloučenina, netvoří vodní kámen z tavidla;
- Nepodléhá korozi.
Jedna tyč: délka 46 cm , průměr 2 mm , váha 12g.
Oblasti použití.
- Opravy a restaurování výrobků z hliníku, jeho slitin a dalších neželezných kovů.
- Oprava chladiče auta
- Opravy automobilových potrubí
- Opravy hlav bloku motoru automobilů
- Oprava skříní převodovky včetně ulomených montážních ok
- Opravy hliníkových trupů lodí
- Konstrukce výrobků z hliníkových profilů, jako jsou rámy skleníků
- Pájení potrubí klimatizace
- Pájení radiátorů klimatizace. atd,
HTS-2000 Univerzální pájka pro opravy hliníku bez tavidel a argonu
HTS-2000 je pájka druhé generace pro beztavidlo pro pájení hliníku, mědi, zinku, titanu a slitin na nich založených. V mnoha případech zcela nahrazuje svařování a umožňuje výrazné úspory na zařízení a argonu. Pájení umožňuje kdykoliv předělat šev bez poškození dílu. Výhody a aplikace
Specifikace:
- Velmi snadné použití, nevyžaduje vysokou kvalifikaci
- Bod tání o 270°C nižší než u hliníku
- Nepostradatelný v terénu
- Pájený šev je pevností srovnatelný se svařováním
- Jakýkoli zdroj tepla je vhodný pro práci 100% spojování kovů, jako při svařování
- Nekoroduje a nemá datum spotřeby
- Záruka na životnost výrobce – 10 let
- Teplota tání 390 °C
- Pevnost v tahu 315 MPa
- Smykový modul 0,2 GPa
- Teplotní expanze27 10-6m/(m°C)
- Tažnost 10% na 5 cm
- Hustota 6,6 g/cm3
- Elektrická vodivost 26% drátu. měď
Používá se při opravách jakýchkoli hliníkových výrobků: potrubí klimatizace, chladiče, motory, převodovky, rámy jízdních kol, lodě, profily, ledničky, hliníkové kufry. Používá se pro spojování, obnovování závitů, utěsňování trhlin a stavění zlomených částí oček.
4 jednoduché kroky k použití pájky
Krok 1 Opracujte pracovní plochu pilníkem, brusným papírem nebo brusným kartáčem, abyste odstranili ochrannou vrstvu oxidů nebo prachu. Zahřejte pracovní plochu součásti (ale ne samotnou pájecí tyč). Aby nedošlo k přehřátí součásti, neustále „škrábejte“ povrch tyčí, dokud na součásti nezačne zůstávat pájka.
Krok 2 Po zahřátí je důležité pracovní plochu rovnoměrně a co nejlépe pocínovat. Při udržování kapalného stavu pájky hořákem ještě jednou přejeďte povrch ocelovým kartáčem nebo ocelovou tyčí – tím se zcela odstraní zbývající oxidový film a zabrání se opětovnému vytvoření pod vrstvou pájky. Právě v tomto okamžiku pájka proniká do pórů kovu.
Krok 3 Současné zahřívání dílů, spojte je s povrchy připravenými pájkou a třete je o sebe. Nechte přebytečnou pájku vytéct ze švu.
Krok 4 Pájenou oblast nechte pomalu vychladnout, k urychlení procesu chlazení nepoužívejte vzduch ani vodu. Odstraňte přebytečnou pájku pomocí odizolovacího kotouče.
Obecné tipy k použití, podle kterých dosáhnete dobrých výsledků a získáte vysoce kvalitní opravený výrobek
- Očistěte povrch bezprostředně před nanesením pájky.
- Netavte pájku v plameni hořáku – zabráníte tím přilnutí pájky ke kovu! Pájka by se měla na povrchu dílu sama roztavit.
- Vždy pečlivě pocínujte povrch v oblasti pájení, v oblasti třísek.
- V kapalném stavu je pájka docela tekutá, takže se ujistěte, že nejsou žádné mezery a že tvarovací prvky pevně sedí.
- Pájka HTS-2000 se nepojí se slitinami obsahujícími železo – to umožňuje použití železných plechů, ocelových profilů a závitových šroubů jako tvarovacích prvků. Použijte je k vytvoření rozbitých částí a dejte jim požadovaný tvar.
Překrývající se spojení. Odděleně opatrně pocínujte oba povrchy. Poté je spojte a zahříváním třecími pohyby je spojte k sobě. Přebytečná pájka vyteče podél pájeného švu, lze ji odstranit čisticím kolečkem. Práce s tenkým hliníkem (radiátory, trubky). Pájka bez tavidel HTS-2000 vám umožňuje rychle opravovat výrobky vyrobené z tenkého nebo plechového hliníku, protože pro aplikaci tavidel není potřeba předehřívání. Práce s tenkým hliníkem vyžaduje velkou opatrnost, protože se začíná tavit přibližně při stejné teplotě jako pájka. Očistěte povrch drátěným kartáčem. Při zahřívání součásti průběžně sledujte teplotu samotné pájky pomocí „škrábacích“ pohybů. Jakmile se začne tavit na povrchu součásti, je nutné odstranit plamen hořáku a udržovat teplotu tavení bez přehřátí součásti. To se děje velmi rychle.
V případě potřeby můžete díl vždy znovu zahřát a cokoliv opravit. Věnujte nějaký čas cvičení na hliníkových plechovkách nebo vzorcích odpadu. Pevné hliníkové a lité díly. Vzhledem k vysoké tepelné vodivosti hliníku a mědi je nutné před zahájením pájecích prací dobře zahřát okolní plochy dílu na cca 260 °C. Poté pracovní plochu zahřát na 400 °C, což je mírně nad bod tání pájky. Neustálým „škrábáním“ pájecího místa pájecí tyčinkou uvidíte, že se začne tavit a zůstat na povrchu. Vyvarujte se vkládání pájky do otevřeného ohně, protože to nezaručuje maximální proniknutí do pórů kovu. Po kvalitním pocínování povrchu můžete díl postavit na požadovanou tloušťku tavením pájky přímo v plameni hořáku.
Opravy a renovace patek. Připravte si formu a základnu pro odlévání odlomené části oka, použijte k tomu jakékoliv vhodné ocelové díly a profily (nejlépe ne příliš silné pro urychlení procesu ohřevu). Tvářecí prvky bezpečně zajistěte svěrkou, pocínujte štípanou plochu a sestavte díl. Obnova zlomených vláken. K čištění vnitřního povrchu vždy používejte malé kartáče. Nezapomeňte odstranit piliny z vnitřního prostoru.
Obvykle se používají následující metody:
1) Zcela vyvrtejte starý závit vrtákem o 1-2 mm větším než je otvor. Uzavřete průchozí otvor zespodu ocelovou deskou. Začněte nalévat tak, že desku nahřejete zespodu a pájecí tyč budete přivádět shora. Poté otvor shora zahřejte a zcela jej vyplňte pájkou. Necháme vychladnout a vyvrtáme otvor požadovaného průměru a vyřízneme nový závit.
2) Vyvrtejte starý závit. Nainstalujte šroub do slepého otvoru a vše společně dobře zahřejte. Začněte přidávat pájku do mezery mezi šroubem a polotovarem závitu. Pokračujte v udržování pájecí kapaliny a umístěte šroub, dokud nevychladne. Po přirozeném vychladnutí vyšroubujte šroub pomocí klíče. Tato metoda není vždy použitelná pro šrouby se závitem menším než M10, protože vyžaduje úsilí při vyšroubování. Pokud je nutné obnovit závity a oko je ulomeno o méně než polovinu, zajistěte původní šroub v otvoru a použijte široké podložky jako boční dorazy. Pájka bude mít tvar samotného závitu. Utěsněte velké díry a praskliny. Očistěte povrch jako obvykle a zcela pocínujte vnitřní povrchy pájkou. Pomocí kusu ocelového plechu definujte tvar zadní plochy. Začněte tavit tyč, dokud zcela nevyplníte celý objem mezery. Necháme vychladnout a přebytečnou pájku odstraníme stahovacím kolečkem. Velké díry a praskliny v plechu lze snadno opravit pomocí záplat. Z hliníkového plechu vystřihněte záplatu do vhodného tvaru, povrchy očistěte a pocínujte jako obvykle. Naneste záplatu na povrch, který chcete opravit, a zahřívejte po celé ploše, dokud se neobjeví přebytečná pájka.
Pájka HTS-2000 má velmi silné povrchové napětí, které umožňuje utěsnit otvory o průměru až 1 cm bez použití záplat. Jednoduše přesuňte tyč přes otvor a vytáhněte pájku z okrajů jako mýdlovou pěnu. Práce s měděnými díly. Práce s mědí vyžaduje vyšší teploty pro dosažení požadovaného efektu spojení pájky a kovu.
Vyčistěte si pracovní plochu a zahřejte ji na teplotu, kdy na povrchu zůstane čirý pruh pájky (pomocí pohybu připomínajícího zapálení zápalky). Pokračujte v zahřívání a uvidíte, jak se testovací proužek absorbuje do povrchu kovu. Pokud nanesete pájku bez čekání na absorpci, pak nedojde k silné adhezi materiálů a nebude dosaženo deklarované pevnosti. Při práci s měděnými součástkami je velmi důležité vidět známky průniku pájky do povrchu.
Konečně překonal lenost a rozhodl se napsat o pájení radiátoru!
Zatímco v blogu bylo ticho, k mému překvapení počet odběratelů přesáhl stovku! To mě velmi těší, takže stojí za to psát dál!
Při pájení chladiče jsem přestal psát. Bohužel se za tu dobu téměř nic nezměnilo. Práce, pak sezení, pravidelné opravy druhého auta atd. Nenechali mě vypořádat se s Volhou.
Teď k věci: experimentální nekromancie radiátorů přinesla své ovoce – docela dobře jsem se naučil radiátory pájet, navíc jsem si uvědomil, že ne všechno, co se dá pájet, se vyplatí pájet.
Připomínám, že po propláchnutí chladiče kyselinou citronovou začal docela hodně unikat, a proto jsem se rozhodl, že to zkusím zapájet sám.
Myslím, že bude zajímavější a užitečnější, když to nebude jen příběh, ale nějaký návod k pájení. Naštěstí jsem nashromáždil spoustu zkušeností a na internetu jsem neviděl mnoho popisu toho, jak se to dělá.
Nástroj a materiály:
Požadované minimum Acid
První a nezbytná věc je páječka, dokonce dvě – jedna – „a la sekerka“, pro dobré zahřívání velkých ploch, druhá – tenká, pro utěsnění na těžko dostupných místech. Nepostradatelná je také plynová svítilna. Kleště na vytahování „síťky“ radiátoru. No a kartáče na vrtačku na čištění.
Nejprve jsem zkoušel k pájení používat lihové kalafunové tavidlo, zbylo mi z doby, kdy jsem v pubertě pájel kytarový pedál. Tehdy se mi to moc líbilo, ale tady se to úplně nehodí. Kromě toho, že se špatně pájí, zanechává v pájce také vrstvy, kterými může prosakovat chladicí kapalina. Rozhodl jsem se tedy použít pájecí kyselinu – funguje skvěle.
A samozřejmě pájka. Použil jsem toho více než 300 gramů. Z výroby byl chladič utěsněn pájkou značky POS 40. Nejdřív jsem s ní zkoušel i pájení, ale bylo to velmi zdlouhavé a chladič rychle vychladl na teplotu, která této značce nestačila, tak jsem přešel na POS 61.
Postup:
Nejprve musíte určit, kde je únik. V nejhorším případě uvidíme jen obrovskou díru. Další úroveň, snadná netěsnost, při plnění radiátoru vodou. A nakonec, když nezůstanou žádné velké otvory, je radiátor zkontrolován tlakem. Udělal jsem to takto:
Otvory pro trubky ucpeme kusem duše kola. Jeden otvor zakryjeme kouskem stejné komory s bradavkou. Je lepší připevnit kolem kamery kus trubky – je vzduchotěsnější a je menší šance, že kameru utrhnete pomocí svorky. To je nejobtížnější část. Odpájel jsem trubičku pro odtok přebytečné vody a její otvor hermeticky utěsnil. Kameru jsem přitiskl na krk svorkou.(Na fotce je trubka stále – ze začátku jsem konec trubice ucpal malou svorkou.) Možnost č.2 je vylepšena. Když mě konečně omrzelo trhání fotoaparátu o ostrou hranu krku, rozhodl jsem se krk pořádně připájet kouskem chladiče z grafické karty.
V tomto okamžiku je přípravná fáze dokončena. Spuštěním chladiče do vodní lázně a natlakováním pumpičkou na kolo zjistíme případné netěsnosti.
Tato metoda kontroly tlaku chladiče doma dala vzniknout mé zanícené inženýrské mysli.
Dále je pájení, zde je vše jednoduché: okolí otvoru vyčistíme kartáčkem na vrtačce (použil jsem i miniaturní kartáčky na vrtačku na špatně dostupná místa, vygooglovat fotky kartáčků).
Otvor připravený k pájení.
Prostor kolem pájeného místa nahřejeme plynovým hořákem (neumím říct na jakou teplotu, ale pochopení se rychle dostaví se zkušenostmi a dál intuitivně topíš. Pokud je nedohřáté, nepájí se, pokud je přehřáté pájecí kyselina se smaží).
Zahřáté místo rychle namažte pájecí kyselinou, při správné teplotě dojde k varu a odpaření. Dále pomocí páječky, nejlépe sekerky, roztavte kousek pájky a dokud je tekutá, páječkou poškrábejte povrch chladiče pod kapkou pájky a opatrně jej rozetřete. Tím odlepíme oxidový film a pájka okamžitě ulpívá na čistém místě.
To je celý proces.
Ale byly tam i zvláštnosti. Například jsem vyplnil velké otvory záplatami vyřezanými z měděného radiátoru z grafické karty. Není zde žádná fotka, ale není zde nic složitého. Nejprve je třeba pocínovat samotnou záplatu. Dělal jsem to na desce s páječkou, technologie je přibližně stejná jako při pocínování samotné sekerky. Poté otvor podél obrysu překryjeme silnou vrstvou pájky. Po předchozím zahřátí části radiátoru lampou nalepíme náplast plochou páječky a snažíme se ji rovnoměrně a opatrně přitlačit. Ne vždy to vyjde napoprvé.
Na takové díry jsou jen záplaty. Na těžko dostupných místech pletivo vybereme kleštěmi.
Takto jsem připájel jak nádrže, tak několik trubek, bylo tam hodně děr. Navíc místy jakoby neteče, ale je vidět mírné nabobtnání barvy, když ji brousíte štětcem, spadne tam kus kovu a vznikne díra.
Vypouštěcí ventil byl také těsně utěsněn – matice se závitem uvnitř byla ocelová, hnila a rozpadla se na polovinu.
A pak se ukázalo to nejtěžší. Nádrže přestaly unikat. Ukázalo se ale, že v místech, kde trubky vstupují do chladiče, je velké množství děr. Bojoval jsem s nimi dlouho a statečně, ale nezmenšovaly se. Bylo jich objeveno stále více.
Navíc, i když se mezi trubičky nějak dostanete páječkou, je téměř nemožné ji očistit od prachu a barvy, abyste mohli pájet. Vyzkoušel jsem obrovské množství vrtacích nástavců. Existuje pouze jedna cesta ven – amputovat trubici. Nutná oběť, v rozumném množství nesmrtelná.
Vypadalo to takto:
Záplata místo hadičky v nádrži. Utěsněný pahýl trubky.
Po utěsnění netěsností tímto způsobem a ztrátě dvou trubek jsem si uvědomil, že to nemá konce.
Radiátor dále zrádně prosakoval v místech, kam jste se bez operace nemohli dostat.
Existuje samozřejmě možnost odpájení víčka nádrže a připájení těchto míst zevnitř, ale obávám se, že to chladič nevydrží a bude to zbytečná práce.
Experiment je u konce
Rada pro ty, kteří náhle chtějí tuto akci opakovat:
Je možné a dokonce nutné radiátor připájet, ale pouze pokud je k čemu pájet. A aby ne, když z něj zbyla děravá fólie. Pokud máš pár děr nebo i mechanické poškození, tak to klidně udělej.Pokud je stav jako u mě, tak tohle je pro zvláštní fajnšmekry a ty co o tom hodně vědí. už to neudělám))
PS Po umytí kyselinou citronovou vytekl chladič. Mohou existovat dvě možnosti: 1) Dříve to tak prudce neprosakovalo, jen kvůli obrovské vrstvě vodního kamene.
2) Opravdu ho sežrala kyselina. Chtěl jsem to přes noc naplnit kyselinou, ale stalo se, že druhý den jsem neměl možnost to vypustit, takže to stálo skoro dva dny. Přikláním se k tomu, že jde o kombinaci obou možností.
PPS Radiátor ohřívače byl tímto způsobem úspěšně utěsněn a prošel tlakovou zkouškou.
