Sypké zeminy zahrnují zeminy s narušenou strukturou, jejichž vrstvy vznikají v důsledku výsypek, zásypů stavebních jam, naplavenin, skrývkových operací při povrchové těžbě nerostných surovin, ale i výsypek jednoho nebo různých typů výroba, skládky domovního odpadu apod. Deformovatelnost objemových zemin závisí na stupni homogenity jejich složení, způsobu a době vzniku, jakož i na složení zemin a odpadů.
Sypké zeminy v materiálech inženýrsko-geologických průzkumů, jakož i v návrzích základů a základů jsou pojmenovány s dodatečným označením jejich typů v závislosti na: stejnoměrnosti složení a složení, způsobu uložení, druhu výchozího materiálu tvořícího hlavní část násep a stupeň zhutnění od vlastní hmotnosti. V přítomnosti velkých inkluzí, které jsou ve vzájemném kontaktu, jsou objemové půdy pojmenovány podle typu těchto inkluzí, což označuje materiály, které vyplňují póry a dutiny.
Sypké zeminy používané jako základy budov a konstrukcí musí být pojmenovány v popisech výsledků průzkumu pro navrhování základů, jakož i v návrzích základů a základů v souladu s nomenklaturou přijatou v regulačních dokumentech, s dodatečným uvedením typu zeminy v závislosti na na jednotnosti složení a složení, způsobu odstraňování nebo vytváření podloží, druhu výchozího materiálu tvořícího hlavní část násypu, stáří výplně. Objemové půdy, ve kterých se dotýkají velké inkluze různých materiálů, jsou pojmenovány podle typu těchto inkluzí, což naznačuje materiály vyplňující póry.
Na základě jednotnosti složení a složení se objemové zeminy rozdělují do systematicky budovaných násypů; skládky zeminy a průmyslového odpadu; skládky zeminy, průmyslového odpadu a domovního odpadu.
Mezi velkoobjemové půdy patří:
- – půdy s narušenou přirozenou strukturou;
- – skládky odpadu z různých průmyslových odvětví;
- – skládky všech druhů materiálů, jejichž vrstvy vznikly v důsledku zasypávání roklí, jam, lomů, místních prohlubní při plánování území zeminou získanou při výstavbě jam, příkopů, územním plánování řezáním, skrývkou při povrchové těžbě apod. a také odpady z různých průmyslových odvětví.
V závislosti na způsobu pokládky, jednotnosti složení a složení, druhu výchozího materiálu, stupni samozhutnění od vlastní hmotnosti se objemové zeminy dělí do samostatných skupin a typů.
KLASIFIKACE NAPLNĚNÝCH ZEMÍ
| Divize hromadných půd | Typy objemných zemin a jejich vlastnosti |
| Podle způsobu instalace | 1. Plněné silniční nebo železniční dopravou, skrejpry, buldozery atp. |
| Jednotností složení a složení | 1. Systematicky budované náspy (zásypy) a podestýlky (polštáře), vyznačující se téměř jednotným složením, složením a stejnoměrnou stlačitelností 2. Skládky zeminy a průmyslového odpadu, které mají téměř jednotné složení a složení, ale nestejnou hustotu a stlačitelnost 3. Skládky zeminy, průmyslového odpadu a domovního odpadu, vyznačující se heterogenním složením a složením, nerovnoměrnou hustotou a stlačitelností, jakož i obsahem organických inkluzí |
| Podle druhu výchozího materiálu, který tvoří hlavní část násypu | 1. Přírodní půdy: hrubé, písčité, jílovité 2. Průmyslový odpad: struska, popel, formovací zemina, hlušina ze zpracovatelských závodů atd. 3. Domovní odpad |
| Podle stupně zhutnění od vlastní hmotnosti | 1. Baleno – proces hutnění vlastní vahou skončil 2. Nespékavé – pokračuje proces hutnění od vlastní váhy |
К systematicky vztyčována Jedná se o násypy budované podle předem vypracovaného projektu z homogenních zemin nebo průmyslových odpadů (bez organických inkluzí) jejich zasypáním pro účely plánování území a jejich využitím pro zástavbu se zhutněním zeminy na hustotu stanovenou projektem.
Systematicky budované náspy obvykle se konstruuje s vhodnou přípravou povrchu pro jeho vyplnění, včetně: úplného nebo částečného vyrovnání, odříznutí vrstvy rostlinné rašeliny, odstranění odpadků, organického odpadu atd.
Systematicky budované násypy (podle předem vypracovaného projektu) mají jednotné přírodní složení, od ostatních objemných zemin se liší téměř jednotným složením a téměř rovnoměrnou stlačitelností. Studium takových půd a výstavba na nich se provádí stejným způsobem jako na podobných půdách přirozeného složení.
Podle způsobu tvorby se systematicky budované náspy dělí na:
- aluviální, vytvořené pomocí hydromechanizace;
- sypané suchou cestou (po silnici nebo železnici, skrejpry, buldozery apod.) za jejich současného zhutňování různými mechanismy.
Skládky zeminy a průmyslového odpadu jsou skládky různých druhů zemin získané hloubením jam, nařezáváním velkých objemů zeminy při zarovnávání, těžbě hlubinných dolů apod., nebo odpady z různých průmyslových odvětví (struska, popel, formovací zemina, odpad ze zpracování nerostů atd.), obsahující rostlinné zbytky obvykle ne více než 5 %. Takové výsypky mají většinou téměř jednotné složení a ve většině případů téměř jednotné složení, ale jejich hustota, a tedy i stlačitelnost, může být v jednotlivých místech různá.
Podle způsobu vzniku se skládky zeminy a průmyslového odpadu dělí na skládky hydromechanizované (hlušina ze zpracovatelských závodů, odstraňování hydropopelů atd.); zasypán spádem na celou výšku; průmyslové odpady rozházené ve vrstvách a neuspořádané (neorganizované) skládkování.
Výsypky budované hydromechanizovanou metodou se ve většině případů svými vlastnostmi jen málo liší od systematicky budovaných násypů.
Skládky skládané se sklonem do celé výšky se vyznačují heterogenitou podél náletu odrůd skládaných zemin a jiných materiálů umístěných pod úhlem od přirozeného svahu. Ke zhutnění sypké zeminy na takových výsypkách dochází především vlivem její vlastní hmotnosti. Při nasypání odpadu na celou výšku násypu nelze vyloučit možnost změny složení zeminy podél násypu.
Výsypky naplněné vrstvami se vyznačují zhutněním vrstev ani ne tak vlivem vlastní hmotnosti, ale vlivem vozidel přivážejících materiál. Hustota násypu je v tomto případě mnohem vyšší než při plnění podél svahu na celou jeho výšku.
Skládky zeminy, průmyslového odpadu a domovního odpadu jsou skládky vzniklé v důsledku neorganizovaného hromadění různých materiálů a obvykle se vyznačují vysokým (více než 0,5) obsahem organických inkluzí.
ODHADOVANÁ ČASOVÁ DOBA POTŘEBNÁ PRO SAMOZhutnění NAPLNĚNÝCH ZEMÍ
| Typy půdy | Časové období, rok |
| Systematicky budované náspy (pokud jsou nedostatečné zhutnění): z písčitých půd z jílovitých půd | 0,5-2 2-5 |
| Skládky zeminy a průmyslového odpadu: z písčitých půd z jílovitých půd ze strusky, formovací zeminy z popela, spalin | 2-5 10-15 2-5 5-10 |
| Skládky zeminy a průmyslového odpadu: z písčitých půd, strusek z jílovitých půd | 5-10 10-30 |
Základy složené z objemných zemin jsou navrženy s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem těchto zemin, mezi které patří možná výrazná heterogenita ve složení, tloušťce, nerovnoměrná stlačitelnost, samozhutnění od vlastní hmotnosti, zejména při vibracích z provozních zařízení, městské a průmyslové dopravy, změny hydrogeologických poměrů, promáčení objemných půd, rozklad organických inkluzí.
Nerovnoměrná stlačitelnost základů složených z objemných zemin je obvykle způsobena:
- – změny půdorysu a hloubky ve složení objemných půd;
- – nerovnoměrná hustota objemných zemin;
- – změny vlhkosti, zejména u jílovitých půd;
- – různé tloušťky objemové vrstvy zeminy na základně;
- – přítomnost vysoce stlačitelných vrstev a mezivrstev v objemných půdách;
- – zvýšený obsah organických inkluzí;
- – výskyt vysoce stlačitelných podložních zemin pod objemovými zeminami a změna jejich tloušťky v zastavěné oblasti;
- – přítomnost velkých inkluzí nebo dutin v objemných půdách úměrných šířce základů.
Výchozími podklady pro návrh základů a základů na objemových zeminách jsou materiály z inženýrskogeologických průzkumů obsahující údaje o způsobu plnění, složení, rovnoměrnosti složení, stáří naplnění, druhu, mocnosti vrstvy objemových zemin, jejich fyzikální a popř. mechanické vlastnosti včetně variability stlačitelnosti, obsahu organických vměstků
Pro správný výběr typu základu byste měli vzít v úvahu nejen únosnost nově nalité půdy, ale také strmost svahu, na kterém bude dům umístěn.
Speciálně konstruované násypy s hutněním:
Z hlíny 1,5 – 2,5 kg cm 2
Z písku 2 – 3 kg cm 2
Z recyklovaného betonu, stavebního odpadu a lámaných cihel 2,5 – 3,5 kgcm 2
Spontánně vzniklé výsypky a skládky bez zhutnění:
Z hlíny a hlíny 1 – 1,3 kg cm 2
Z písku, strusky, popela 1,5 – 1,8 kgcm 2
Skládky, průmyslový odpad a domovní odpad 1 – 1,3 kgcm 2
Při stavbě domu můžete výrazně zvýšit únosnost sypkých zemin jejich mechanickým zhutněním a také pomocí speciálních metod, jako je silikace, cementace a další.
Sypké půdy jsou také složité půdy a je lepší svěřit řešení tohoto problému odborníkům se speciálním vybavením a zkušenostmi.
Zeminy, jejich vlastnosti a vhodnost pro stavbu podloží
Půda je hornina, která tvoří horní horizonty zemské kůry, ovlivněná fyzikálními a chemickými procesy zvětrávání. Půda se skládá ze tří fází: pevné, kapalné a plynné. Kapalná fáze je voda s roztoky různých solí, plynná fáze je směs vzduchu, některých plynů a vodní páry. Charakteristickým znakem pevné fáze je její disperze – fragmentace. Pevná fáze se skládá z malých částic, jejichž celkový povrch na jednotku objemu je velký, v důsledku čehož mají procesy probíhající na hranicích mezi pevnou a kapalnou fází velký význam. Kapalná fáze pokrývá minerální částice a odděluje je v kontaktní zóně. Filmy a vrstvy vody na minerálních částicích jsou v zóně působení mezimolekulárních přitažlivých sil z povrchu minerálních částic. Tyto síly mění strukturu v tenkých vrstvách a její vlastnosti se blíží vlastnostem pevných látek. Taková voda se nazývá vázaná. S rostoucím obsahem kapalné fáze v půdách se zvyšuje tloušťka vrstev a snižuje se vliv intermolekulárních interakčních sil Voda, která není těmito silami ovlivněna, se nazývá volná. Vztah mezi kapalnou a pevnou fází určuje základní vlastnosti půdy. Důležité je granulometrické složení půdy – relativní obsah částic (frakcí) různé velikosti podle hmotnosti.
V důsledku interakce částic mezi sebou a s vodou získávají půdy soudržnost, což zvyšuje síly potřebné k jejich deformaci nebo destrukci. Z tohoto důvodu tvoří malé částice poměrně silné půdní agregáty. Soudržnost půdy závisí hlavně na distribuci velikosti částic a obsahu vlhkosti. V píscích, i když jsou vlhké, je soudržnost nedostatečná, proto jsou klasifikovány jako nesoudržné půdy, písčité hlíny jsou klasifikovány jako volné půdy, jíly a hlíny jsou klasifikovány jako soudržné. Vlhkost je poměr hmotnosti vody gB obsažené v půdě k hmotnosti suché půdy gr, vyjádřený v procentech.
Objemová hmotnost půdního skeletu 8r = -jr(i + 1G/O0). Obvykle se používá k určení stupně zhutnění půdy. Měrná hmotnost půdy (hustota) je poměr hmotnosti pevných částic půdy k objemu jimi vytlačené vody.
Propagační nabídky na základě vašich zájmů:
Další související materiály:
Vlhkost má zásadní vliv na soudržné zeminy, které mohou být v pevném, plastickém nebo tekutém stavu. Plasticita je schopnost zeminy měnit tvar pod vlivem vnějších sil bez destrukce nebo změny objemu. Soudržná zemina je v plastickém stavu v určitém rozsahu vlhkosti charakteristickém pro každou zeminu. Horní mez tohoto intervalu je omezena mezí kluzu, spodní mez mezí plasticity. Mez kluzu se zjišťuje pomocí standardního přístroje s vyvažovacím kuželem. Mez kluzu odpovídá vlhkosti půdy, při které se vyvažovací kužel pod tlakem vlastní hmoty ponoří o 5 cm za 10 s. Mez plasticity (mez válcování) odpovídá vlhkosti (v %’), při které bylo těsto vyrobeno. z půdy a vody, svinutý do provazce o tloušťce 3 mm, se začne drolit.
V některých případech je mez plasticity kritériem pro rozdělení zemin do typů. Při obsahu vlhkosti větším než je mez kluzu je půda viskózní kapalinou. Pokud je obsah vlhkosti mezi limity tekutosti a plasticity, je půda pastovitá. Když je vlhkost pod plastovou hranicí, půda je v pevném stavu. Pokud je číslo plasticity 1-7, půda se nazývá písčitá hlína, pokud 7-17 – hlína, více než 17 – hlína.
Písek málo mění svou stabilitu a je vhodný pro násypy a dodatečné podkladní vrstvy. Písčitá hlína, hlína a těžká hlína jsou stabilní půdy vhodné pro všechny hliněné stavby. Jemná a hlinitá písčitá hlína a hlinitá hlína jsou pro stavbu vozovek málo použitelné. Hlína má omezené použití, obvykle se používá na stavbu vysokých náspů na suchých místech. Bez omezení je povolen kámen, drť a štěrkovité zeminy, bezprašné písky, voděodolné místní materiály a průmyslový odpad – hutní struska, dobře vypálené vypálené horniny z výsypek uhelných dolů. Na stavbu nejsou přípustné bahno, jemný písek s příměsí rašeliny nebo bahna, mastné jíly s příměsí bahna, nepropustné zeminy obsahující ve vodě rozpustné soli více než 8 % pro chlorid a více než 5 % pro chlorid. náspy.
Jak bylo uvedeno, vlhkost má velký vliv na fyzikální a mechanické vlastnosti a možnost použití hlín a jílů. Při relativní vlhkosti rovné nebo nižší než 0,4 se půdy obtížně vyvíjejí, vyžadují kypření, vytvářejí velké množství prachu a nejsou utužené. Při W0 rovném 0,5 se půda vyvíjí snadněji, bez předběžného kypření, vytváří málo prachu a je mírně zhutněná. S Wq rovným 0,6 se dobře vyvíjejí, nevytvářejí prach a jsou velmi dobře zhutněny. Při Wo rovném 0,7 se snadno řežou, ale přilnou k pracovním částem zemních strojů a hůře se zhutňují. Při dalším zvýšení vlhkosti nelze zeminu využít pro stavbu náspů. Vlivem změn vlhkosti se mění výkon strojů.
Heterogenní půdy se nalévají v horizontálních vrstvách. V náspu by neměly být žádné nakloněné vrstvy, po kterých by mohla zemina sklouznout dolů. Při ukládání drenážní zeminy na vrstvu s menší drenážní schopností by tato měla mít konvexní profil se sklony 40% Svahy zeminy s větší drenážní kapacitou by neměly být zakryty zeminami s nižšími drenážními vlastnostmi. Střídavé zaplňování zemin různé propustnosti vody a přítomnost čoček v náspu, ve kterých může voda stagnovat, jsou nepřijatelné. Zeminy, které při navlhčení prudce snižují stabilitu, musí být izolovány od vlhkosti vrstvami vodotěsných zemin. Vrstva může být provedena v tloušťce 15-20 cm z půdy ošetřené vápnem. Tato vrstva chrání vozovku před nerovnoměrným zvednutím a podmáčením vozovky. Technologie vrstvení je následující: půda se libovolným způsobem smíchá s vápnem (1-2% hmotnosti). V případě potřeby navlhčete. Poté se směs udržuje 1 den na místě nábřeží. Směs se rozprostře v rovnoměrné vrstvě a zhutní samojízdnými válci s hladkými válci. Používá se také metoda zpevnění zeminy comilex – lití tekutého bitumenu – 0,8-1,2% hmotnosti – na zeminu smíchanou s vápnem. Při nuceném použití nepříznivých půd, jako jsou těžké jíly, vápnité a břidlicové jíly, silně naplavené půdy, se v nepříznivých vlhkostních podmínkách povrch svahů a vrchní část plánované plachty doplní nepráškovými zeminami, pískem, písčitá hlína, lehké hlíny v 7 zámrzných hloubkách.
Rozvoj výkopů a výstavba násypů se provádí s příčným nebo podélným pohybem zeminy, z bočních nebo soustředěných zásob. Transport zeminy na skládku je ve všech případech nežádoucí. Přebytečná zemina by měla být využita ke snížení podélných sklonů vozovky, polohování svahů a vyrovnání terénu s výplní prohlubní a roklí.
Odstranění rostlinné vrstvy – odstranění drnové a mechové vrstvy předchází výkopovým pracím. Vegetační vrstva se odstraňuje pomocí buldozerů. Zároveň je důležité, aby řezaly pouze vrstvu trávníku, aniž by zachycovaly podkladovou zeminu. Tloušťka drnové vrstvy se pohybuje od 7 do 20 cm, drn je buldozerem přemisťován mimo jízdní pruh a ukládán do šachet tak, aby nepřekážel při práci zemních strojů vytvářejících příčné rezervy. Hranol trávníku musí být vždy posouván po povrchu, ze kterého byl drn odstraněn, aby nedošlo k plýtvání tažnou silou na dodatečný odpor vůči pohybu v důsledku vysokého tření drnu o drn. Drn není nutné sekat, pokud je násep vysoký 1,5 m a více.V oblastech, kde se předpokládá pokládání rezerv, se drn odstraní. Odstraněná vegetační vrstva se ukládá do šachet pro následné zpevnění svahů a obnovu (rekultivaci) narušených nebo neproduktivních zemědělských pozemků.
Rýže. 8.5. Technologie odstraňování vegetační vrstvy buldozerem: 1-7 – průjezdy buldozerem
Technologie odstraňování rostlinné vrstvy závisí na místních podmínkách a její tloušťce. Pokud není tlustší než 5-7 cm, pohybují se po trase buldozery, které shrnují zeminu na meziválce, které se pak přejížděním přes pás odsunují od osy trasy (obr. 8.5, o). Při tloušťce asi 20 cm se rostlinná vrstva odstraňuje ve dvou fázích. Zpočátku buldozery pracují na prvním rychlostním stupni traktoru a posouvají vrstvu přes trasu (obr. 8.5, b). Aby se zabránilo odpadávání zeminy ze skládky, jsou ponechány pásy o šířce 0,7-1 m oddělující jeden průchod buldozeru od druhého. Poté se pomocí šikmých přejezdů na druhém nebo třetím rychlostním stupni pod úhlem k ose dráhy odstraní zbývající pásy.
Úhel sekačky se určí experimentálně tak, aby se skládka zaplnila zeminou. Pohodlný je buldozer s rotační čepelí (univerzální).
Kypření půdy se provádí pomocí rozrývačů, pluhů a rozrývačových zubů, které jsou pevně nebo kloubově připevněny na radlici. Kloubové zuby se uvolní, když se buldozer vrátí zpět na čelo. Při řezání zeminy se zuby sklopí zpět a nepřekáží při hromadění zeminy na skládce. Ne všechny stroje vyžadují intenzivní kypření půdy. Zejména silné kypření zhoršuje sběr půdy škrabkou. V tomto ohledu se rozlišuje úplné kypření – s pluhy pro provoz nožových strojů grejdrového typu a částečné – pro rozvoj půdy škrabkami. Částečné kypření se provádí středně těžkými a těžkými namontovanými rozrývači na traktorech.
V bočních rezervách začíná trhač pracovat od vnitřní hranice a postupně se pohybuje k vnější. Po projetí celé rukojeti se rozrývač otočí a přenese do druhé boční rezervy. Při uvolnění pouze jedné zálohy se rozděluje na polovinu šířky a pracuje v kruhových letech, postupně se pohybuje od vnějšího okraje první poloviny zálohy k vnějšímu okraji druhé zálohy.
