2.1 Stanovení množství vzduchu potřebného k odstranění škodlivých látek.

Výpočet výměny vzduchu na základě uvolňování škodlivých látek. Výměna vzduchu nutná k udržení přípustné koncentrace škodlivých par nebo plynů v místnosti se vypočítá pomocí vzorce m3/h

kde je množství škodlivých látek uvolněných do pracovního prostoru za jednotku času

– maximální přípustná koncentrace (MPC) škodlivých látek ve vzduchu pracovní místnosti, mg/m 3 ;

– koncentrace škodlivých látek v přiváděném vzduchu, mg/m3.

Hodnota GVR, lze také určit empirickým vzorcem, mg/h

kde je koeficient neorganizované výměny vzduchu s přihlédnutím k nerovnostem

uvolňování škodlivých látek v uzavřených prostorách (pro nízko toxické látky 1,3. 1,5, pro toxické 1,5. 1,7);

– objem prostor, m3;

– průměrná hodinová koncentrace škodlivých látek v místnosti, mg/m3 *h.

2.2 Určení množství vzduchu potřebného k odstranění přebytečného tepla. Přebytečné teplo berte jako součet tepla generovaného zařízením, osvětlením a lidmi. Zanedbávejte ztráty.

Při určování požadované výměny vzduchu pro boj s tvorbou tepla použijte vzorec m 3 / h

kde je přebytek citelného tepla celé místnosti, J/h;

– měrná tepelná kapacita vzduchu předpokládaná 1004 J/(kg*K);

– hustota vzduchu předpokládaná 1,2 kg/m3;

– teplota přiváděného vzduchu, resp. vzduchu odváděného z místnosti, °C.

Teplota vzduchu odváděného z místnosti, °C, je určena empirickým vzorcem

tud = 17 + 0,35 (7,6 – 2) =18,96 °C

kde je teplota vzduchu v pracovní oblasti, °C;

– teplotní spád podél výšky místnosti, °C/m; pro místnosti s mírným přebytkem citelného tepla (nepřesahujícím nebo rovným 23 J/m 3 *s) lze uvažovat Δ t = 0,2. 0,5 °C/m, pro místnosti s výrazným přebytkem citelného tepla (více než 23 J/m 3 *s) – Δ t = 0,7. 1,5 °C/m;

– vzdálenost od podlahy ke středu výfukových otvorů, m;

2 – výška pracovní plochy, m.

Celkové přebytečné teplo vstupující do místnosti tedy bude J/h

kde – uvolňování tepla zařízením a elektromotory během přechodu

mechanická energie na tepelnou energii, J/h;

– výdej tepla ze zdrojů osvětlení, J/h;

– výdej tepla osob, J/h.

Množství tepla uvolněného do vzduchu v místnosti zařízeními poháněnými elektromotory při přeměně mechanické energie na tepelnou je určeno vzorcem J/h

ČTĚTE VÍCE
Jak ošetřit betonovou studnu na pitnou vodu?

kde je instalovaný (jmenovitý) výkon elektromotoru, W;

– zatěžovatel elektromotoru – poměr průměr

spotřeba energie k instalovanému výkonu;

– koeficient simultánnosti chodu motoru; pro většinu chemických závodů = 1;

– koeficient absorpce tepla vzduchem zohledňující, jaká část vynaložené energie se předá ve formě tepla vzduchu v místnosti.

Množství tepla, J/h, uvolněného z elektrického osvětlení je určeno vzorcem

kde – výkon elektrického osvětlovacího zařízení, W.

Emise tepla od lidí se berou v úvahu v místnostech s velkým počtem pracovníků. Množství tepla vytvářeného člověkem závisí na jeho fyzické aktivitě a teplotě vzduchu v místnosti.

kde je uvolňování tepla od jedné osoby, kcal/h;

– počet osob v místnosti.

2.3 Určete požadovanou výměnu vzduchu, přičemž vezměte větší ze získaných hodnot.

Určete rychlost výměny vzduchu.

Rychlost výměny vzduchu je objem vzduchu přiváděného do výrobní místnosti (nebo z ní odváděného) za 1 hodinu a zajišťující splnění hygienických norem, vztažený k objemu větrané místnosti:

kde je rychlost výměny vzduchu, h -1;

– objem vzduchu pro větrání místnosti (nutná výměna vzduchu), m 3 / h;

– objem větrané místnosti, m3.

2.5 Vyberte si ventilátor.

kde – průtok vzduchu, m/h;

– tlak vytvářený ventilátorem, kgf/m;

102 – přepočítací koeficient kgf/m na kW;

– účinnost ventilátoru při daných hodnotách Lв и Р;

Instalovaný výkon elektromotoru Nset, kW, s přihlédnutím k rozběhovému momentu, je určen vzorcem

kde je faktor rezervy výkonu při rozběhovém momentu, vzat

v závislosti na výkonu elektromotoru.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

1. Výpočet větrání průmyslových prostor: metoda. návod k provádění praktické práce na kurzu „Bezpečnost života“ / komp. O.A. Žvakina. – Archangelsk: Nakladatelství ASTU, 2007.-35 s.

2. SNiP 12-04-2002 „Bezpečnost práce ve stavebnictví. Část 2. Stavební výroba.“

1. Výpočet výměny vzduchu ve výrobní místnosti.

Výpočet množství přiváděného vzduchu potřebného pro celkové větrání se provádí na základě uvolňování škodlivých látek ve výrobní místnosti (např. oxidu uhelnatého CO) a přebytečného citelného tepla.

Níže uvedený výpočet výměny vzduchu je proveden v souladu s SNiP 2.04.05-91 „Vytápění, větrání a klimatizace. Konstrukční normy“ pro teplé období roku, jako nejnáročnější režim provozu mechanického větracího systému.

ČTĚTE VÍCE
Jak teplota popouštění ovlivňuje tvrdost oceli?

1.1 Výpočet výměny vzduchu z podmínky uvolňování škodlivých látek:

kde Lв– množství přiváděného nebo odváděného vzduchu v závislosti na přijatém schématu mechanické ventilace, м 3 /c,

GVR – množství škodlivých látek emitovaných ve výrobní místnosti, mg/s,

qMPC – maximální přípustná koncentrace škodlivých látek v místnosti, mg/m 3. Je stanoveno z GOST 12.1005-88 SSBT „Všeobecné hygienické a hygienické požadavky na ovzduší pracovního prostoru“.

qП– koncentrace škodlivých látek ve venkovním vzduchu přiváděném do místnosti, mg/m 3:

Při současném uvolnění více škodlivých látek do ovzduší pracovního prostoru se výpočet provádí podle škodliviny, která vyžaduje přívod čistého vzduchu v největším množství.

Tedy například v tepelných provozech při provozu kalicích jednotek. Při práci na zemní plyn je vzduch v pracovním prostoru znečištěn oxidem uhelnatým (CO). Množství oxidu uhelnatého vstupujícího do vzduchu pracovního prostoru je určeno vzorcem:

kde В– spotřeba zemního plynu, kg/h;

- množství výfukových plynů vznikajících při spalování 1kg pohonné hmoty, kg/kg (pro plynové trouby 15 kg/kg);

р– procento CO ve výfukových plynech (3-5 %).

Spotřeba zemního plynu se určuje podle vzorce:

kde – měrná spotřeba paliva na 1kW výkon se rovná 0.58kg/kWh;

Кр– koeficient provozního režimu pece, s přihlédnutím k ohřevu a řízení spalovacího procesu, se rovná 1.2 až 1.5;

N– výkon pece, kW.

1.2 Výpočet výměny vzduchu z podmínky uvolnění přebytečného citelného tepla.

Při výdeji přebytečného citelného tepla ve výrobní místnosti se množství přiváděného (odváděného) vzduchu určuje z podmínky pro vyrovnání přebytku tohoto tepla:

Zde Qд– přebytek citelného tepla ve výrobní místnosti, Út., existuje rozdíl mezi citelným teplem vstupujícím do místnosti a množstvím tepla opouštějícího místnost se určuje ze vzorce:

kde q– specifický přebytek citelného tepla, W/m 3.

V chladírnách (mechanických, montážních atd.) je měrný přebytek citelného tepla min q= 23 W/m 3. V teplárnách (slévárna, kovárna, válcovna, tepelná, kotelna atd.) se předpokládá měrný přebytek citelného tepla při posudkové práci 100200 W/m 3 v přesnějších výpočtech velikosti Qд stanoveno s přihlédnutím k teplu vyrobenému všemi elektrárnami.

ČTĚTE VÍCE
Jakou teplotu vydrží trubky HDPE?

V– objem výrobní místnosti, м 3 ;

Св– hmotnostní tepelná kapacita přiváděného vzduchu, odebraná 1000 J/(kgNA);

в– hustota přiváděného vzduchu, odebraná 1.2 kg / m 3;

tud– teplota vzduchu odváděného z místnosti, určená vzorcem:

kde tnormy– normalizovaná teplota v místnosti se volí podle GOST 12.1.005-88 v závislosti na kategorii místnosti pro teplé období roku;

t– teplotní gradient pro nevýrobní prostory rovna 0.5 stupně/m, pro průmyslové prostory rovné 1.5 stupně/m;

Н– vzdálenost od podlahy ke středu výfukových otvorů, м;

tп– teplota přiváděného vzduchu. Přijato v 58 С 0 pod teplotou normalizovanou v pracovní oblasti.