Požární odolnost stavebních konstrukcí je dána jejich mezí požární odolnosti, která je dána časem (v minutách) výskytu jednoho nebo po sobě následujících znaků mezních stavů normalizovaných pro danou konstrukci (REI):
- ztráta nosnosti (R);
- ztráta integrity (Е);
- ztráta tepelně izolační schopnosti (např.I).
Limity požární odolnosti stavebních konstrukcí a jejich značek jsou stanoveny v souladu s GOST 30247.
V tomto případě je limit požární odolnosti oken stanoven pouze časem ztráty celistvosti (E).
Požární odolnost stavebních konstrukcí
Budovy a požární úseky jsou rozděleny podle stupňů požární odolnosti podle tabulky. Nosnými prvky stavby jsou zpravidla nosné stěny a sloupy, výztuhy, výztužné diafragmy, podlahové prvky (nosníky, příčníky nebo desky), pokud se podílejí na zajištění celkové stability a geometrické neměnnosti stavby v případ požáru. Údaje o nosných konstrukcích, které se nepodílejí na zajištění celkové stability stavby, uvádí projekční organizace v technické dokumentaci stavby.
Klasifikace úrovní požární odolnosti budov (tabulka)
Stupeň požární odolnosti budovy
Nosné prvky budovy
Mezipodlahové stropy (včetně podkroví a nad sklepy)
Limity požární odolnosti výplňových otvorů (dveře, vrata, okna a poklopy, jakož i světlíky včetně protiletadlových a jiných prosvětlovacích dílců podlah) nejsou normalizovány, kromě speciálně stanovených případů a výplňových otvorů v požárních přepážkách.
V případech, kdy je minimální požadovaná mez požární odolnosti konstrukce uvedena jako R 15 (RE 15, REI 15), je povoleno použít nechráněné ocelové konstrukce bez ohledu na jejich skutečnou mez požární odolnosti, s výjimkou případů, kdy je mez požární odolnosti rovna nosné prvky budovy jsou podle výsledků zkoušek menší než R 8. (bod 5.18*).
Všimněme si limitu požární odolnosti nechráněných kovových sloupů, příhradových nosníků a prosklení – 15 minut.
Je třeba dát pozor na skutečnost, že kromě výše uvedené klasifikace stupňů požární odolnosti nově budovaných staveb existuje v současné době také klasifikace stupňů požární odolnosti staveb regulovaná SNiP 2.01.02-85*, která stále zachovává další tři typy středních stupňů požární odolnosti objektů IIIa, IIIb, IYa.
- Stupeň požární odolnosti IIIa – budovy s rámovým konstrukčním provedením z nechráněných ocelových konstrukcí. Uzavírací konstrukce z ocelových plechů nebo jiných nehořlavých materiálů s málo hořlavou izolací.
- Stupeň požární odolnosti IIIb – budovy s rámovým konstrukčním řešením, většinou jednopodlažní. Rámové prvky z masivního nebo vrstveného dřeva s protipožární úpravou, zajišťující požadovanou hranici šíření požáru.
- Stupeň požární odolnosti IYa – budovy s rámovým konstrukčním řešením, většinou jednopodlažní. Rámové prvky z nechráněných ocelových konstrukcí. Obvodové konstrukce z nehořlavých deskových materiálů s hořlavou izolací.
Je třeba poznamenat, že s vydáním SNiP 2.01.02-85* namísto SNiP II-A. 5-70 byl zvýšen předepsaný požadovaný limit požární odolnosti pro sloupy v budovách stupně požární odolnosti II pro budovy kategorie G a B.
To znamená ve vícepodlažních budovách kategorie G (hlavní budovy tepelných elektráren, kotelny atd.), jakož i v jednopodlažních budovách kategorie B (vnitřní rozvaděče atd.), uvedené do provozu v souladu s SNiP II-A. 5-70 do roku 1986 byly zákonem povoleny kovové nechráněné (neomítnuté) sloupy s limitem požární odolnosti 15 minut.
V souladu s aktuálními regulačními dokumenty platí po dobu provozu těchto objektů s kovovými nechráněnými sloupy požadavky státních kontrolních orgánů na zvýšení limitů požární odolnosti těchto sloupů pouze po dobu rekonstrukcí, větších oprav, změn funkčních účel atd.
Požární bezpečnost je jedním z klíčových kritérií, které je primárně zohledňováno při posuzování stavu nemovitosti. V Rusku jsou hlavními normami, které určují stupeň požární odolnosti budovy, federální zákon 123 ze dne 22. července 07. Kromě „Technických předpisů o požadavcích na požární bezpečnost“, které jsou součástí jeho souboru ustanovení, odborníci používají „Požární Standardy“ SNiP. Existuje velká poptávka po směrodatné „RTP příručce“ pro manažery organizující hasiče.
Pojmy a termíny
Stupeň požární odolnosti budovy je považován za klasifikační standardní jednotku, která prokazuje její schopnost odolávat účinkům plamene v případě požáru.
Pro stanovení výkonového indexu jakékoli konstrukce nebo jejího jednotlivého úseku se používá soubor limitů požární odolnosti konstrukcí a stavebních materiálů použitých při její výstavbě.
Jsou identifikovány na základě řady fyzikálních charakteristik, což naznačuje, že vzorky materiálů testované na místě testu ztratily své kvalitativní vlastnosti vlivem vysokých teplot. Při provádění testování se bere v úvahu doba, během které dochází k destruktivním změnám stavů. Získaná data se zaznamenávají. Z nich se tvoří adresáře, které označují výsledky písmennými značkami:
- R – časové období, během kterého dojde ke ztrátě nosnosti;
- E – období vedoucí k porušení integrity;
- I – zničení tepelně izolačních vlastností vlivem zvyšující se teploty;
- W – rychlost šíření nejhustšího tepelného toku.
Obecný obraz možného nebezpečí konstrukcí tvoří kombinace funkčních a designových vlastností. Spolu s nimi jsou zohledněny i normové hodnoty limitu a stupně požární odolnosti budov uvedené v tabulkách technických předpisů.
Jaké problémy řeší?
Strukturálně je každá konstrukce komplexním systémem, který kombinuje mnoho prvků vyrobených z různých materiálů – kovu, cihel a dalších. Každý komponent má jedinečné vlastnosti a jinak odolává ohni.
Příkladem jsou starobylé dřevěné domy. Dříve se v nouzových situacích rozhořely jako krabičky od sirek a shořely do základů během téměř minut, protože nebyly ošetřeny speciálními impregnacemi. Oproti tomu stěny kamenného domu jsou proti ohni odolnější. Zachovají si své obrysy, protože mají vyšší požární odolnost, jejíž stupeň by měl být v této souvislosti považován za nástroj, který umožňuje srovnání, optimalizaci nákladů na návrh a predikci pravděpodobnosti nejednoznačných výsledků.
Referenční údaje o tom, jaké stupně požární odolnosti budovy mají, jsou nesmírně důležité jak pro pracovníky v požárním průmyslu, tak pro provozní služby, stavebníky provádějící opravy, technické a soudní znalce. Právě na ně se spravedlnost spoléhá při určování viny nebo zprošťování správců či podnikatelských subjektů v kontroverzních či trestních věcech založených na škodě způsobené požárem.
Metody hodnocení
Pro zjištění, do jaké míry kontrolovaný objekt odpovídá požadované úrovni požární bezpečnosti, postupují inspektoři porovnáním dvou základních hodnot:
- Požadovaný stupeň požární odolnosti budovy je určen minimálními přípustnými hodnotami obsaženými v normách týkajících se:
- počet podlaží;
- schůzky;
- provozní kategorie pro požární a výbuchovou bezpečnost;
- velikost ploch pro požární úseky;
- objem a kapacita;
- nepřítomnost nebo přítomnost zařízení určených k hašení požáru.
- Skutečný stupeň požární odolnosti budovy je určen skutečnými hodnotami vypočtenými pomocí limitů požární odolnosti, jejichž souhrnné informace jsou uvedeny v certifikátech shody, technických pasech a manuálech. Rafinované ukazatele se získávají prováděním požárních zkoušek a prováděním odborných výpočtů. Při zkoumání typických budov se omezují na experimentální testování.
Důležité! Výsledky zkoušek jsou považovány za uspokojivé, když hodnoty získané ze skutečně obdržených zpráv jsou větší nebo rovné normám definujícím požadovanou požární ochranu.
Postup při provádění hodnotících průzkumů
V praxi pracovníci požární inspekce nebo útvaru při zvažování konkrétního úkolu získávají informace, které je zajímají o stupni požární odolnosti, z technického pasu a projektové dokumentace.
- aplikace na tech. Předpisy obsahují vysvětlení, jak správně určit stupeň požární odolnosti budovy pomocí tabulky 21. Vidíte ji na obrázku.
Svislá struktura tabulky ukazuje limity požární odolnosti pro všechny polohy:
- stavební konstrukce včetně vnitřních a vnějších nosných stěn, mezipodlažní, půdní, půdní a suterénní podlahy, sloupy;
- schodiště s přihlédnutím k letům a přistáním;
- podlahy, tepelné izolace a izolační prvky.
Všechny informace jsou spojeny s řádky, které představují pět hlavních stupňů požární odolnosti poskytovaných pro budovy různých typů. Hlavním faktorem určujícím jeden nebo druhý z nich je velikost požárního zatížení.
Použití tabulky není obtížné pro člověka, který má minimální zkušenosti nebo zná teorii. Symboly REI 30 označují, že časový zdroj objektů zachycených v požární zóně je extrémně omezen na interval 30 minut, bez ohledu na přesné pořadí, ve kterém ke zničení dochází:
- ztráta únosnosti;
- porušení integrity;
- ztráta tepelné izolace ochrany apod. nebo naopak.
Nicméně, ne všechno tak jednoduché. V každém případě se nečekaně vynoří skryté nuance a nepochopitelné momenty. Podívejme se na příklad častých chyb spojených s výpočtem stupně požární odolnosti v závislosti na kvalitě a skladbě podlah.
Dávejte pozor! Mnoho majitelů firem platí vysoké pokuty jen kvůli nepříjemným chybám způsobeným neodbornými výpočty. Podnikatelé přicházejí o prostředky, které by mohli investovat do rozvoje podnikání. Vyhnout se zbytečným výdajům je snadné. Kontaktujte specialisty pro vypracování projektu požární ochrany. Spolehněte se na jejich kompetenci. Zařízení i dokumenty dají do naprostého pořádku a vy zapomenete na nepříjemné chvíle spojené s dohledem a kontrolami.
Podlahové materiály
V podnikatelském prostředí historicky panuje názor, že všechny stavby se železobetonovými podlahami patří minimálně do II. stupně požární ochrany. Dřevěné podlahy jsou zase pozice od III a níže. Toto je příklad mylné představy, kterou je třeba objasnit.
Podívejme se na správné pořadí zadání. Obraťme se ke stolu. 21 v příloze Techn. předpisy. V jeho řádcích jsou uvedeny kategorie požární odolnosti budov a způsob stanovení těchto ukazatelů je naznačen minimálními tolerančními limity uvedenými ve sloupcích. Na základě toho lze vyvodit pouze jeden závěr: ty, které patří do řad II a III, nemají rozdíly v hodnotách limitů překrytí. Je roven REI 45 – v obou polohách. Proč?
Je zřejmé, že požadovaná hodnota příliš nezávisí na materiálu podlahy. Existují další konstrukční prvky. Jsou smysluplnější.
Technika je zastaralá, stereotyp zůstává
Dříve byly skutečně použitelné klasifikační metody založené na přibližných konstrukčních prvcích, které určovaly stupeň požární odolnosti budovy podle SNIP 2.01.02-85, což umožňovalo analýzu stavu jakoby „od oka“.
Tento přístup byl považován za pochybný. To umožnilo nezávisle nastavit laťku pro shodu. Což netvořilo objektivní pořadí přiřazení k určité kategorii.
Nedostatek potřebných informací staví RTP do obtížných situací při výběru hasicího programu. Norma z roku 1985 byla zrušena již v roce 1997. Dnes jsou v platnosti nová jasně definovaná ustanovení. Zůstalo však dříve rozvinuté stereotypní myšlení. Železobetonové panely jsou stále uznávány jako nesporný faktor pro zařazení stavby do II. Dřevo ošetřené silným komplexem ochranných činidel je zase mylně zahrnuto do řady III nebo IV.
