Tacheometrický průzkum. Odůvodnění natáčení. Tacheometrické zaměření pomocí teodolitu, terénní a kancelářské práce, sestavení topografického plánu. Vlastnosti tacheometrického měření pomocí elektronického tachometru
19.1. Přípravné práce pro tacheometrický průzkum
Tacheometrické je topografický průzkum území prováděný pomocí tacheometrů, tzn. zařízení kombinující goniometrická zařízení a dálkoměr. Mezi jednoduché opticko-mechanické tacheometry patří teodolit vybavený vláknovým dálkoměrem. Elektronický tacheometr zajišťuje automatizaci a zvýšenou přesnost tacheometrických průzkumů.
Tacheometrické zaměření se provádí za účelem vypracování velkoplošných polohopisných plánů (1:500, 1:1000, 1:2000) pro malé plochy zastavěného a nezastavěného území, lomy, ale i pro pás terénu podél rozšířených objektů. např. podzemní a povrchové komunikace (trasy vodovod, plynovod, kanalizace), jednotlivé komunikace apod. Na polohopisném plánu je reliéf znázorněn vrstevnicemi a je doplněn značkami jednotlivých bodů.
Odůvodnění natáčení. Zdůvodnění průzkumu se vytváří různými způsoby a podle různých schémat, například stejně jako u průzkumu teodolitem, ale s přihlédnutím k tomu, že vzdálenosti od dojezdových bodů k průzkumným stanovištím mohou dosáhnout 80
– 250 m. Umístění bodů zdůvodnění průzkumu se volí při průzkumném procesu tak, aby byla průzkumem pokryta celá plocha terénu bez mezer, s přihlédnutím k přípustným vzdálenostem k průzkumným stanovištím, které jsou přiděleny v závislosti na přesnosti použité totální stanice. Vybrané body jsou zajištěny kolíky nebo kovovými tyčemi. Zpracují schéma zdůvodnění zaměření a jeho napojení na referenční body geodetické sítě.
V případě použití teodolitu se půdorysné zdůvodnění vytváří teodolitovými nivelačními tahy, tzn. přes body vybrané a upevněné na zemi se položí teodolitová dráha a technická nivelační dráha, a to na základě nejbližších plánovaných a vysokohorských geourčovacích bodů.
zytická síť. Vypočítají se plánované souřadnice x, y a nadmořská výška H bodů odůvodnění průzkumu. Z těchto míst se provádějí tacheometrické průzkumy na dosti otevřených plochách.
Podstata acheometrického průzkumu. Pro provádění zaměření je nad bod B odůvodnění zaměření (obr. 19.1) instalován elektronický tacheometr nebo teodolit a na charakteristické body situace a reliéfu je umístěna tacheometrická tyč a vzhledem ke straně BA prostorové polární souřadnice. průzkumných tyčí se určuje pomocí tachyometru, například pro průzkumnou tyč 1 – horizontální úhel β 1, horizontální vzdálenost d 1, přebytek h 1. Hodnoty d 1 a h 1 jsou určeny měřením nakloněné vzdálenosti D 1 a jejího úhlu sklonu ν 1 . Během procesu natáčení se vyplní protokol o měření a vypracuje se obrys.
19.2. Tacheometrické měření pomocí teodolitu
Pomocí teodolitů (T30 – 4 T30P) se provádějí tacheometrické zaměření v souladu s technickými požadavky uvedenými v tabulce. 19.1. Na AB straně zaměření je bod A označen milníkem a teodolit je vycentrován podél olovnice nad bodem B, vyrovnán, výška přístroje i je změřena s přesností 0,01 m a zaznamenána do tacheometrického zaměření. log (tabulka 19.2). Na kolejnici RNT je užitečné vyznačit výšku zařízení časovou značkou.
Rýže. 19.1. Schéma tacheometrického průzkumu:
1 – 4 – rackové proudy (průzkumné pikety)
Maximální vzdálenosti od zařízení k průzkumu piketů při tacheometrickém průzkumu teodolitem
Teodolit je umístěn v poloze CL, je orientován a zajištěn tak, aby při zaměřování trubky v sousedním bodě A byl odečet podél vodorovného kruhu roven 0° 00′.
Kontrolní měření: proveďte:
● pomocí tyče umístěné v bodě A se změří vzdálenost D pomocí dálkoměru dalekohledu;
● nahlédnutím na výškovou značku zařízení na CL a CP se určí hodnoty MO a úhel sklonu ν (viz tab. 7.5) a elevace h.
Kontrolní hodnoty se hodnotí:
● mezi hodnotou dálkoměru D (nebo d = D cos ν) a změřenou délkou strany pásky BA je povolena odchylka až 0,3 m;
● mezi vypočtenou nadmořskou výškou h a nadmořskou výškou z technické nivelace – do 0 m.
Sled pozorování stojanového bodu při práci s teodolitem.
Tacheometrické měření pomocí tyče umístěné v místě průzkumu v oblasti lze provádět v následujícím pořadí:
● první navádění – určení vzdálenosti: jeden ze zdvihů dálkoměru dalekohledu je kombinován s dílkem stupnice (1,00 nebo 2,00 m), pomocí druhého zdvihu dálkoměru se odečte a zaznamená vzdálenost D = Kb (v m) sloupec 2 protokolu ( tabulka.19.2)..
● druhé navádění – odečítání po goniometrických kruzích: střed zaměřovacího záměrného kříže je namířen na výškovou značku zařízení i = υ (a pokud není značka viditelná za překážkou, pak je zaměřena na dělicí tyč υ = 2,00 m nebo υ = 3,00 m nebo jiné dělení) a odečtěte podél vodorovných a svislých kružnic teodolitu. Ve sloupci 3 deníku uveďte hodnotu υ a ve sloupcích 4 a 5 – hodnoty odečtů na teodolitových kruzích.
Po každých 8–10 pozorováních bodů stojanu se kontroluje orientace vodorovného kruhu kontrolním zaměřovačem na pólu bodu A: je povolena odchylka od čtení 0° 00′ až ±2–3′.
Kromě deníku tacheometrického zaměření je pro každou stanici (nebo několik stanic v jednoduché situaci) vypracován obrys okolí (obr. 19.2, a, b): obrysy situace jsou schematicky nakresleny na a. list silného papíru vzhledem k čarám NE a BA odůvodnění průzkumu. Reliéfní prvky jsou znázorněny konvenčními vodorovnými čarami nebo šipkami ve směru svahů. Osnova je doplňována během procesu natáčení. Průzkumné pikety jsou označeny a očíslovány na obrysu současně se záznamem čísel bodů do protokolu tacheometrického průzkumu.
Rýže. 19.2. Příklady osnovy tacheometrického průzkumu:
a – znázorňující charakter reliéfu vodorovnými čarami; b – ukazuje směr svahů pomocí šipek
Tacheometrické zaměření je jednou z metod topografického zaměření k získání plánu znázorňujícího situaci a reliéf. Slovo „tacheometrie“ přeložené z řečtiny znamená „rychlé měření“. Rychlosti měření je dosaženo tím, že poloha měřeného bodu v půdorysu a výšce je určena namířením tubusu přístroje na tyč, přičemž se získá vzdálenost dálkoměru, horizontální úhel a vertikální úhel nebo elevace. Přístroje pro tacheometrické průzkumy jsou teodolity nebo speciální přístroje zvané tacheometry. Tacheometrické zaměření se používá k vytváření plánů pro malé oblasti ve velkém měřítku. Výhodné je jeho využití pro zaměření zástavby, úzkých pásů terénu při zaměření potrubí apod. Při tacheometrickém zaměření se ke zjišťování excesů používá metoda trigonometrické nivelace. Nechť je nutné určit přebytekh bodyВ nad bodemА (obr. 60). Na místěВ nainstalujte svislou tyč s výškou l a v boděА nainstalujte teodolit a změřte jeho výškui a vertikální úhelv. Pak_
kde d – rozvržení vodorovných čarAB; F — korekce na zakřivení Země a lom, bere se v úvahu přid více než 300 m. Pro i = l a f = 0 má vzorec (117) tvar
Vzdálenosti při tacheometrických průzkumech se měří pomocí závitového dálkoměru a určují se podle vzorce (55) tj. svírá-li zaměřovací osa úhel v s horizontem, pak podle vzorce kdeК – koeficient dálkoměru, obvykle rovný 100;п — počítání na tyči dálkoměru. Pokud se vzdálenost určuje pomocí dálkoměru, pak přebytek
na i: = laf = 0Hodnotyd иh určují tacheometrické tabulky sestavené argumentyKp иv.Při použití totální stanice TN se převýšení a horizontální vzdálenosti měří podél vertikální tyče přímo v zorném poli potrubí pomocí nomogramů vytištěných na svislém kruhu. Pro velkoplošnou střelbu přebytekh by měla být získána geometrickou nivelací.
PRÁCE KAMERY PŘI TOTÁLNÍM MĚŘENÍ STANICE. Zpracování výsledků terénních měření při tacheometrických průzkumech začíná kontrolou správnosti všech zápisů a výpočtů provedených v deníku. Další zpracování měření se skládá z následujících akcí. 1. Výpočet souřadnic a výšek bodů tahů půdorysného zdůvodnění.2. Výpočet výšek hlídek na každé průzkumné stanici. 3. Sestavení plánu místa tacheometrického zaměření. Pro teodolit-nivelační a teodolit-výškové traverzy jsou přípustné úhlové odchylky určeny vzorcem (85) nebo (86), lineární – vzorci.Pro teodolit-tacheometrický traverz se přípustná úhlová odchylka určuje také vzorcem (85) nebo (86), a lineární – podle vzorce kdefP — nesoulad v obvodu — délka zdvihu v metrech;п — počet probíhajících linek. Přípustná odchylka součtu přebytků zdvihů je vyjádřena vzorcem a odchylka přebytků zdvihů je určena vzorcem V uzavřeném zdvihu = 0; v otevřené poloze, na základě dvou referenčních bodů, tzn. e. rovna rozdílu mezi známkami konečného a počátečního benchmarku. Nesoulad v přebytečných tahech je rozložen do excesů s opačným znaménkem v poměru k délkám stran. V tomto případě je aritmetický průměr absolutních hodnot přímých a zpětných překročení stejné trasy jízdy dán znaménkem přímé. 10—1098 145 Značky vrcholů zdvihu se postupně vypočítávají pomocí vzorce
tj. výška následujícího bodu se rovná nadmořské výšce předchozího bodu plus přebytek mezi nimi. Souřadnicové přírůstky, souřadnice a výšky tacheometrických bodů traverzu jsou počítány s přesností 0,01 m. Značky Nr.t. regál (pickety) se počítají pomocí vzorce kdeNst — značka stanice, — přesah odpovídajícího bodu stojanu nad stanicí. Označení ozubnicových bodů se zaokrouhluje na 0,1 m. Sestavení tacheometrického měřického plánu se provádí v následujícím pořadí: 1) stavba souřadnicové sítě; 2) překrytí referenčních bodů a bodů zdůvodnění průzkumu podle jejich souřadnic; 3) nakreslení bodů stojanu na plán, poblíž kterých jsou zapsána jejich čísla a značky; 4) podle obrysových údajů se situace zanese do plánu, načež se konstruují vrstevnice. Tužkou pořízený tacheometrický měřický plán se kontroluje proti terénu v terénu, pro který se provádí kontrolní měření vzdáleností a určují bodové značky. Po kontrole a nezbytných opravách je plán nakreslen tuší, veden podle zavedených symbolů. V poslední době se při tacheometrických průzkumech používají kartografické tabulky, které umožňují spojit výhody měřítkových průzkumů s tacheometrickými průzkumy.
33. Průzkum tras pro liniové stavby. Směrování, nastavení hlídkových linek a zabezpečení trasy. Natáčení pruhu terénu. Picketový časopis.Koncept trasování liniových strukturLineárníse nazývají struktury, které mají velký rozsah s relativně malou šířkou. Mezi takové stavby patří zejména železnice a dálnice. Osa lineární konstrukce se nazývá dráha.Půdorysně se trasa skládá z přímých úseků spojených oblouky konstantních a proměnných poloměrů zakřivení. Trasa je v podélném profilu tvořena přímkami různého sklonu, propojenými svislými oblouky.Hlavním požadavkem na silniční trasy je zajištění plynulého a bezpečného pohybu při daných rychlostech. Plán trasy a její profil proto musí splňovat určité požadavky, které jsou upraveny projektovými specifikacemi, kde jsou stanoveny maximální přípustné (směrné) sklony, minimální možné poloměry oblouků a další prvky. Trasa musí být zároveň vedena tak, aby byly zajištěny co nejnižší náklady na stavbu komunikace a její následný provoz Soubor prací na stanovení polohy trasy je tzv.trasování. Nejprve se provede trasování na stole – návrh trasy na základě topografických plánů a map nebo materiálů pro letecké snímky. Při volbě polohy trasy v rovinatém terénu je vybočení z přímého směru mezi danými referenčními body vynuceno nutností obcházet překážky (vodní toky, bažiny apod.), území se zástavbou, cenné pro národní hospodářství a chráněná území. V horských oblastech je poloha trasy dána terénem. Zde musíte často měnit směr trasy a pohybovat se namáhavým tempem, to znamená po linii s maximálním přípustným sklonem. V obtížných případech je nastíněno několik možností trasy a po pečlivé analýze je vybrána ta nejlepší. Konečná poloha trasy je určena při terénních průzkumech. Návrh trasy je přinesen na místo. Vrcholy úhlů natočení – průsečíky sousedních přímek – se odebírají měřením z bodů geodetického základu nebo z nejbližších jasných vrstevnic zobrazených na mapě. Po instalaci milníků na linii mezi sousedními úhly otáčení prozkoumají oblast podél trasy. Pokud jsou překážky, čára se posune. Konečná poloha vrcholů rohů je pevná 2 Vytyčení trasy Upevnění a měření rohů. Zvolená trasa je bezpečně připevněna k zemi. Vrchol úhlu tvořeného přímkami trasy je zajištěn kolíkem zaraženým v rovině se zemí (obr. 15.1,а). Ve vzdálenosti 1 m od kůlu, na vnější straně rohu, na jeho půlce, je instalována tyč s klínem. Na zářezu směřujícím k vrcholu rohu je proveden nápis označující číslo vrcholu rohu, rok, úhel natočení trasy, poloměr křivky vepsané do rohu a vzdálenost od začátek trasy. Změřte vzdálenosti od horní části rohu k znatelným místním objektům umístěným v blízkosti (strom, roh budovy, balvan atd.) a zobrazte je na obrysovém diagramu vytvořeném tak, aby bylo snazší najít horní část rohu v budoucnosti, zejména v případě zničení identifikačního sloupu Nad kůlový zajišťovací vrchol rohu nainstalujte teodolit a změřte úhel ležící vpravo podél trasy mezi směry k sousedním vrcholům rohů. Měření se provádí v jednom kroku s přesností 0,5 . Úhel natočení trasy (obr. 15.2) se vypočítá pomocí vzorců: αпр = 180 2(když se trať otočí doprava:180 ) nebo αlev =3180 (když silnice odbočuje doleva: 180 ). Pro ovládání kompasu se měří magnetické azimuty čar.
Rýže. 15.1 Upevňovací body na trase: а – upevnění horní části rohu: 1 – počet; 2 – pilíř; б – zajištění demonstrace a plus: 1 – počet; 2 – vrátnice
Rýže. 15.2 Úhly natočení trasy
Rozložení piketu a měření délek čar. Vzdálenosti mezi vrcholy úhlů natočení trasy se měří světelným dálkoměrem nebo měřicí páskou. Měření se provádí dvakrát s maximální relativní chybou měření ne větší než 1:1000–1:2000. Při jednom z měření je trasa rozdělena na horizontální úseky dlouhé 100 metrů. Konec každého segmentu je piket; je zajištěn zaražením kůlu v rovině se zemí. Před ním je podél trasy ve vzdálenosti 20–25 cm zaražena druhá strážnice, která se tyčí nad zemí (obr. 15.1,б). Sériové číslo hlídky je napsáno na strážnici, např. PK13, což znamená: číslo hlídky – 13, vzdálenost od začátku trasy – 1300 m. Pro získání 100metrových vodorovných úseků je nutné vzít v úvahu zohledněte sklon terénu, aby se prodloužila délka položených nakloněných úseků. Proto zavádějí korekce sklonu se znaménkem plus. Často místo zavádění korekcí při tahu měřicí pásku drží ve vodorovné poloze a její zvednutý konec promítají olovnicí na zem. Aby se páska méně prohýbala, podepřete ji uprostřed. Kromě piketů jsou plusové body (nebo jednoduše „plusy“) zajištěny kolíkem a chráničem, kde se na trase mění sklon terénu. V tomto případě na strážnici napíší číslo předchozího hlídky a vzdálenost od ní v metrech, např. PK13+46, což znamená 46 m po hlídce č. 13 nebo 1346 m od začátku hlídky. Plusové body také označují místa, kde trasa protíná případné stavby, komunikace, komunikační linky, vodní toky, hranice pozemků apod. Průřezy. Tam, kde má terén znatelný (více než 1:5) příčný sklon, jsou na každém piketu a plusovém bodu vytyčeny kolmice k trase, nazývané příčné řezy. Příčné řezy jsou vytyčeny obousměrně o délce 15–30 m tak, aby bylo zajištěno zaměření terénního pásu v celé šířce pro budoucí stavby komunikací (koryto vozovky, odvodňovací zařízení, budovy apod.). . Koncové body příčného řezu jsou zajištěny hrotem a chráničem, plusové body, umístěné v místech změny sklonu terénu, jsou zajištěny pouze chráničem. Na stráže napište vzdálenost od osy trasy písmenem „P“ (vpravo od osy trasy) nebo „L“ (vlevo od osy trasy). Plánované zarovnání trasy. Začátek a konec trasy je vázán na body státní geodetické sítě např. pomocí teodolitových traverz. Výsledkem je, že úhly a vzdálenosti naměřené na trase spolu s referenčními traverzy tvoří jeden otevřený teodolitový traverz. To vám umožní zkontrolovat správnost provedených lineárních a úhlových měření a vypočítat souřadnice vrcholů úhlů natočení trasy. Na dlouhé trase se provádí odkaz na státní geodetickou síť minimálně každých 25 km, a pokud jsou body od trasy vzdáleny více než 3 km, minimálně každých 50 km. Střelba pruhu terénu. Při hlídkování fotí situaci v pásu terénu o šířce 100 m po obou stranách osy trasy. V tomto případě se pás o šířce 25 m vpravo a vlevo odstraňuje instrumentálně, převážně kolmou metodou, a poté okem. Výsledky průzkumu jsou zaneseny ve formě osnovy v měřítku 1:2000demonstrační časopis, vyrobený z listů milimetrového papíru o rozměrech 10 x 15 cm, uprostřed listu je nakreslena svislá čára znázorňující osu trasy. Na něm jsou pozice piketů a plusů označeny tahy a jejich hodnoty jsou podepsány vedle nich. Každá nová stránka začíná piketem, který končil předchozí. V bodech odbočení na trase šipka ukazuje směr odbočení a směr další přímky. Hlavní prvky křivky jsou zapsány do volného prostoru. Ukažte vzdálenosti od místních objektů k ose trasy a rozměry budov. Dělají si poznámky o typu cest, vlastnostech lesa, lomech – o všem, co může být důležité pro nadcházející stavbu.
