V tomto článku se podíváme na to, jak se počítá měrná spotřeba elektřiny a jaká je metodika stanovení norem spotřeby elektrické energie na jednotku výroby.
Specifická metoda spotřeby energie
Tento způsob výpočtu je účinný pro průmyslová odvětví s nepřetržitým technologickým procesem.
Lze použít pro předběžné a ověřovací výpočty, při studiích proveditelnosti plánovaných variant napájecích systémů.
Specifická spotřeba elektrické energie se vypočítá podle vzorce:
kde Msm je výstup za směnu jednotek výroby;
Wud – spotřeba elektřiny na jednotku výroby;
Tcm – délka směny.
Měrná spotřeba energie Wud se měří v kilowatthodinách na jednotku výroby, například kW∙h na 1 tunu betonu (kW∙h/t):
kde W – spotřeba energie, kWh;
M – produkty ve fyzikálním vyjádření, například t nebo m3.
Metodika stanovení norem spotřeby elektrické energie na jednotku výroby
Skladba norem spotřeby elektrické energie je seznam položek jejich spotřeby pro výrobu konkrétních výrobků (práce). Normy se vypracovávají pro finální výrobky vyráběné podnikem za předpokladu, že tyto výrobky splňují normy.
Do sazby spotřeby elektrické energie na výrobu se nezahrnují práce na výstavbě a větších opravách budov a staveb, montáž a seřízení technologických zařízení (nově instalovaných nebo po větších opravách), dodávka elektřiny „venku“ (prodejna, jídelna, ubytovna, atd. spotřebitelé) ).
Náklady na palivové a energetické zdroje zahrnuté v míře spotřeby paliv a energetických zdrojů jsou rozděleny do následujících složek:
· náklady na technologické procesy;
· výdaje na potřeby pomocné výroby;
· náklady na osvětlení;
· ztráty v sítích a transformátorech.
Hlavním výchozím údajem pro stanovení měrné spotřeby elektrické energie jsou následující technické a ekonomické informace:
· podniková kapacita;
· údaje o typech vyráběných produktů;
· diagram výrobního toku;
· údaje o složení zařízení a skutečném výkonu elektromotorů;
· regulační charakteristiky hlavního a pomocného zařízení;
· údaje o skutečném výkonu produktu a pracovní době za zúčtovací období;
· údaje o výrobě a uvolňování hotových výrobků;
· údaje o instalovaných transformátorech;
· údaje o osvětlení dílen, pomocných služeb a území.
Míra spotřeby elektrické energie pro technologický proces, tzn. spotřeba elektrické energie pro hlavní a pomocné procesy výroby určitého druhu výrobku (práce), spotřeba na udržování technologických celků v horké záloze, na jejich ohřev a spouštění po běžných opravách a odstávkách za studena, jakož i technicky nevyhnutelné ztráty elektrické energie během provozu zařízení jsou určeny vzorcem:
kde W je spotřeba elektřiny zařízení za zúčtovací období, kWh;
q – objem výroby za zúčtovací období, konvenční. Jednotky
Výpočet míry spotřeby elektřiny na jednotku výroby, tzn. spotřeba elektřiny pro hlavní a pomocné technologické procesy, pro potřeby pomocné výroby, jakož i technicky nevyhnutelné ztráty energie v měničích, elektrických sítích podniku (dílny), přisuzované výrobě určitého druhu výrobku, se vyrobí součtem hodnoty měrných sazeb spotřeby pro technologické procesy, pomocné služby a normalizované ztráty:
kde Nt je míra spotřeby elektřiny pro technologické potřeby;
avn – míra spotřeby elektřiny pro pomocné potřeby;
AOC – norma spotřeby elektřiny na osvětlení;
ΔaES – míra spotřeby elektřiny na krytí ztrát v elektrických sítích;
Δatr – míra spotřeby elektřiny na krytí ztrát v transformátorech.
Úkoly pro provoz elektrického zařízení podniku lze obvykle rozdělit do dvou skupin:
1) Předpovídání režimů spotřeby energie podniku jako celku nebo samostatné dílny (místo, výroba), sestavování elektrických bilancí;
2) Sledování účinnosti využití energie v konkrétním technologickém procesu, na zařízení atp.
Je třeba rozlišovat mezi pojmy měrná spotřeba elektřiny na jednotku výroby a normami spotřeby elektřiny.
Pod měrná spotřeba w budeme rozumět skutečnou hodnotu spotřeby elektřiny na jednotku výrobku nebo technologické operace, určenou vzorcem: w=W/M, kde W je skutečná spotřeba energie na výrobu ve veličině M (množství lze měřit v různých Jednotky).
Obsah
- Jaká je míra spotřeby elektřiny?
- Individuální míra spotřeby
- Míra technologické spotřeby
- Obecná míra spotřeby výroby
Jaká je míra spotřeby elektřiny?
Míra spotřeby elektřiny (míra spotřeby energie) – průměrná vypočtená hodnota, obvykle stanovená normativně a používaná pro prognózy nebo analýzu spotřeby energie, jakož i pro stimulaci úspor energie.
Specifické náklady na elektřinu a normy lze vypočítat ve fyzickém vyjádření (na 1 tunu, 1 m3, 1 m, na pár bot atd.) a v peněžním vyjádření (na rubl tržeb nebo hrubý výkon).
Normy v hodnotovém vyjádření se často používají pro víceproduktová odvětví, kde je obtížné vyvinout normu pro každý typ produktu. Spotřeba energie však nemusí být nutně úměrná ceně produktu. Navíc v podmínkách nestability peněžní jednotky se tyto hodnoty budou neustále měnit. Proto je vhodnější vypočítat měrné náklady na elektřinu ve fyzickém vyjádření.
V závislosti na účelu výpočtu se sazby za spotřebu elektřiny dělí na:
- podle doby platnosti (roční, čtvrtletní, měsíční atd.);
- podle stupně agregace (jednotlivec, skupina);
- podle skladby spotřeby (technologická, všeobecná výroba).
Individuální míra spotřeby
Individuální nazývají sazbou spotřeby elektřiny na výrobu jednotky výroby (práce), stanovenou druhově nebo jednotlivými jednotkami (technologickými schématy) ve vztahu k určitým technologickým podmínkám. Příklad: míra spotřeby elektrické energie na žíhání výkovků v tlačné peci ve strojírně při dané teplotě a době žíhání je 260 kW • h/t.
Skupinová norma je norma stanovená pro skupinu podniků v odvětví na výrobu jednotky stejného výrobku (práce) za standardních výrobních podmínek. Tyto standardy byly vyvíjeny především v podmínkách plánovaného hospodářství: podniky musely usilovat o dosažení těchto progresivních ukazatelů. Továrny, které překročily stanovené ukazatele, byly považovány za zaostalé a neefektivní.
Například referenční kniha uvádí plánované normy spotřeby energie pro různé typy výrobků (údaje z roku 1978): průměrná norma pro výrobu chemických vláken je 5017,9 kWh/t, přičemž normy jsou zvýrazněny pro jednotlivé typy: viskózové hedvábí – 9140,7 , 6471,6 kW*h/t, acetátové hedvábí – 7497,2 kW*h/t, triacetátové hedvábí – 2439,4 kW*h/t, chlorové hedvábí – 2429,9 kW*h/t, viskózová střiž – XNUMX kW * h/t atd. Lze poznamenat, že normy pro jednotlivé druhy se výrazně liší od průměrné normy.
Míra technologické spotřeby
Technologický standard zohledňuje spotřebu elektrické energie pro hlavní a pomocné procesy výroby tohoto typu výrobku (práce), spotřebu na údržbu technologických celků v horké záloze, na jejich ohřev a spouštění po běžných opravách a odstávkách za studena, as i technicky nevyhnutelné ztráty elektrické energie při provozu zařízení.
Obecná míra spotřeby výroby
Všeobecné výrobní normy – všeobecné dílenské a provozní normy, které zahrnují náklady na elektřinu nejen pro technologické procesy, ale i pro potřeby pomocné výroby (vytápění, větrání, osvětlení, šatny, jídelny atd.), jakož i ztráty v elektrických sítích (resp. pro dílnu nebo pro podnik jako celek). Všeobecné výrobní standardy jsou přirozeně vyšší než technologické standardy a liší se v závislosti na vlastnostech podniků.
Podniky mohou zpravidla vyrábět několik typů hlavních produktů. V takových případech se celozávodní měrná spotřeba energie vypočítává pro každý typ výrobku zvlášť.
Například v podnicích železné metalurgie jsou specifické náklady alokovány pro litinu, otevřenou nístěj a konvertorovou ocel, elektroocel, válcované výrobky atd. Zároveň každý typ výrobku zahrnuje náklady na elektřinu v dílnách a průmyslových odvětvích přímo souvisejících s její výroba, jakož i podmíněně (podle přijatých technologických schémat) část spotřeby energie v pomocných jednotkách.
Chcete-li vyřešit otázky úspory energie a předpovědi spotřeby energie v podnicích, které vyrábějí více než jeden typ produktu, můžete také použít koncept elektrické kapacity hlavního typu produktu, kdy se celá roční spotřeba energie podniku přičítá výroba tohoto typu produktu Mosn: E = Wyear/Mosn
Předpokládá se, že zbývající druhy výrobků podniku jsou vyráběny pro další výrobu tohoto hlavního druhu výrobku, proto je spotřeba energie na jejich výrobu zahrnuta jako složka do elektrické náročnosti hlavního výrobku (např. metalurgie železa, válcované výrobky jsou přijímány jako tento typ výrobku). Ukazatel elektrické kapacity je nejvíce agregovaný ze všech norem spotřeby elektřiny.
Je třeba poznamenat, že u každého podniku se za stálých výrobních podmínek mírně mění měrné náklady jakéhokoli stupně agregace, tzn. mají určitou stabilitu za specifických výrobních podmínek. To umožňuje jejich využití při řešení výše uvedených problémů provozu elektrických zařízení. Pro různé úkoly by se však měly používat normy různého stupně agregace a doby platnosti.
K předpovídání spotřeby energie podniků nebo jednotlivých dílen je třeba použít agregované obecné výrobní standardy příslušné úrovně nebo elektrickou kapacitu hlavního typu produktu (k předpovědi spotřeby energie v odvětvích s více produkty se používá koncept „virtuální elektrická kapacita“, kterou se zde nebudeme zdržovat). K řešení problémů s úsporou energie by měly být použity normy pro jednotlivá odvětví a jednotky.
