Jak se klasifikují hořlavé stavební materiály?

Skupina hořlavosti je klasifikační charakteristika schopnosti látek a materiálů hořet.

Při stanovení nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů (GOST 12.1.044-89. Nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů) se:

• plyny – jde o látky, jejichž tlak nasycených par při teplotě 25 °C a tlaku 101,3 kPa přesahuje 101,3 kPa;
• kapaliny – jedná se o látky, jejichž tlak nasycených par při teplotě 25 °C a tlaku 101,3 kPa je menší než 101,3 kPa. Mezi kapaliny patří také pevné látky tání, jejichž bod tání nebo skápnutí je nižší než 50 °C.
• pevné látky a materiály – jedná se o jednotlivé látky a jejich směsná složení s bodem tání nebo skápnutí vyšším než 50 °C a dále o látky, které bod tání nemají (například dřevo, tkaniny apod.).
• prach – Jedná se o rozptýlené pevné látky a materiály s velikostí částic menší než 850 mikronů.

Jedním z ukazatelů nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů je skupina hořlavosti.

Obsah

1. Látky a materiály
2. Pevné látky, vč. prach
3. Kapaliny
4. Klasifikace stavebních materiálů
5. NG nehořlavý
6. G1 málo hořlavý
7. G2 středně hořlavý
8. G3 normálně hořlavý
9. G4 vysoce hořlavý
10. stůl
11. Video, co je to skupina hořlavosti

Látky a materiály

Podle GOST 12.1.044-89 jsou látky a materiály z hlediska hořlavosti rozděleny do následujících skupin (s výjimkou stavebních, textilních a kožených materiálů):

1. Nehořlavé.
2. Nízká hořlavost.
3. Hořlavý.

nehořlavý – jedná se o látky a materiály, které nemohou hořet na vzduchu. Nehořlavé látky mohou být požárně výbušné (například oxidační činidla nebo látky, které uvolňují hořlavé produkty při interakci s vodou, vzdušným kyslíkem nebo mezi sebou navzájem).

Nízká hořlavost – jedná se o látky a materiály, které mohou hořet na vzduchu, když jsou vystaveny zdroji vznícení, ale po jeho odstranění nejsou schopny hořet samostatně.

hořlavý – jedná se o látky a materiály, které se mohou samovolně vznítit, stejně jako se vznítit při kontaktu se zdrojem vznícení a po jeho odstranění samostatně hořet.

Podstatou experimentální metody pro stanovení hořlavosti je vytvoření teplotních podmínek napomáhajících hoření a posouzení chování zkoumaných látek a materiálů za těchto podmínek.

Pevné látky, vč. prach

Materiál je klasifikován jako nehořlavý, pokud jsou splněny následující podmínky:

• aritmetický průměr změny teploty v peci, na povrchu a uvnitř vzorku nepřesahuje 50 °C;
• aritmetická střední hodnota ztráty hmotnosti u pěti vzorků nepřesahuje 50 % jejich střední hodnoty počáteční hmotnosti po kondicionování;
• aritmetický průměr doby stabilního hoření pěti vzorků nepřesahuje 10 s. Výsledky zkoušek pěti vzorků, u kterých je doba stabilního spalování kratší než 10 s, se počítají jako rovné nule.

Podle hodnoty maximálního teplotního přírůstku (Δt_max) a materiály se ztrátou hmotnosti (Δm) jsou klasifikovány:

Hořlavé materiály se dělí v závislosti na době (τ) k dosažení (t_max) na:

• těžko hořlavý: τ > 4 min;
• průměrná hořlavost: 0,5 ≤ τ ≤ 4 min;
• vysoce hořlavý: τ < 0,5 min.

Pokud existují koncentrační limity pro šíření plamene, plyn je klasifikován jako palivo; při absenci koncentračních limitů pro šíření plamene a přítomnosti teploty samovznícení je plyn klasifikován jako zpomalovač hoření; při absenci koncentračních limitů pro šíření plamene a teplotu samovznícení je plyn klasifikován jako nehořlavý.

Kapaliny

Pokud existuje teplota vznícení, je kapalina klasifikována jako palivo; při absenci teploty vznícení a přítomnosti teploty samovznícení je kapalina klasifikována jako zpomalovač hoření. Při absenci bodů vzplanutí, vznícení, samovznícení, teplotních a koncentračních limitů pro šíření plamene je kapalina klasifikována jako nehořlavé. Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 61 °C v uzavřeném kelímku nebo 66 °C v otevřeném kelímku, flegmatizované směsi, které nemají v uzavřeném kelímku vzplanutí, jsou klasifikovány jako hořlavý. Zvláště nebezpečné Jedná se o hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 28 °C.

Klasifikace stavebních materiálů

Stanovení skupiny hořlavosti stavebního materiálu

Nebezpečí požáru stavebních, textilních a kožených materiálů je charakterizováno následujícími vlastnostmi:

. .
1. Schopnost šířit plamen po povrchu.
2. schopnost generovat kouř.
3. Toxicita produktů spalování.

Stavební materiály jsou v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti rozděleny do skupin na nehořlavé a hořlavé (u podlahových koberců není skupina hořlavosti stanovena).

NG nehořlavý

Nehořlavé stavební materiály se na základě výsledků zkoušek metodou I a IV (GOST R 57270-2016. Stavební materiály. Metody zkoušek hořlavosti) dělí do 2 skupin.

Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé skupiny I s následujícími aritmetickými průměrnými hodnotami parametrů hořlavosti podle metod I a IV (GOST R 57270-2016):

• zvýšení teploty v troubě ne více než 30 °C;
• ztráta hmotnosti vzorků ne více než 50 %;
• doba stabilního hoření plamene – 0 s;
• výhřevnost nejvýše 2,0 MJ/kg.

Stavební materiály jsou klasifikovány jako nehořlavé skupiny II s následujícími aritmetickými průměrnými hodnotami parametrů hořlavosti podle metod I a IV (GOST R 57270-2016):

• zvýšení teploty v troubě ne více než 50 °C;
• ztráta hmotnosti vzorků ne více než 50 %;
• doba stabilního spalování plamene není delší než 20 s;
• výhřevnost nejvýše 3,0 MJ/kg.

Povoleno klasifikovat jako nehořlavé skupiny I bez testování následující stavební materiály bez nátěru jejich vnějšího povrchu nebo s nátěrem vnějšího povrchu kompozicemi bez použití polymerů a (nebo) organických složek:

• beton, malty, omítky, lepidla a tmely, hlína, keramika, porcelánová kamenina a silikátové výrobky (cihly, kameny, bloky, desky, panely atd.), vláknocementové výrobky (plechy, panely, desky, trubky atd.) s výjimkou ve všech případech materiálů vyrobených za použití polymerních a (nebo) organických pojivových plniv a vláken;
• výrobky z anorganického skla;
• výrobky ze slitin oceli, mědi a hliníku.

Stavební materiály, které nesplňují alespoň jednu z výše uvedených hodnot parametrů I a II skupiny nehořlavosti, patří do skupiny hořlavých látek a podléhají testování podle metod II a III (GOST R 57270-2016). U nehořlavých stavebních materiálů nejsou další ukazatele požárního nebezpečí stanoveny ani normovány.

Hořlavé stavební hmoty se v závislosti na hodnotách parametrů hořlavosti stanovených metodou II dělí do čtyř skupin hořlavosti (G1, G2, G3, G4) v souladu s tabulkou. Materiály by měly být zařazeny do určité skupiny hořlavosti za předpokladu, že všechny aritmetické střední hodnoty parametrů uvedených v tabulce pro tuto skupinu odpovídají.

G1 málo hořlavý

Mírně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 135 °C, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 65 %, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není větší než 20 % a trvání samovznícení je 0 sekund.

G2 středně hořlavý

Středně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 235 °C, stupeň poškození po délce zkušebního vzorku není větší než 85 %, stupeň poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku není větší než 50% a trvání nezávislého spalování není delší než 30 sekund.

G3 normálně hořlavý

Normálně hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin nejvýše 450 °C, stupněm poškození po délce zkušebního vzorku větším než 85 %, stupněm poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku nejvýše 50 % a trvání nezávislého spalování ne delší než 300 sekund.

G4 vysoce hořlavý

vysoce hořlavý – jedná se o materiály s teplotou spalin vyšší než 450 °C, stupněm poškození po délce zkušebního vzorku větším než 85 %, stupněm poškození podél hmotnosti zkušebního vzorku větším než 50 %, a trvání nezávislého spalování více než 300 sekund.

stůl

Skupina hořlavých materiálů	Parametry hořlavosti
	Teplota spalin T, °C	Stupeň poškození podél délky SL,%	Úroveň poškození podle hmotnosti Sm,%	Doba trvání nezávislého spalování tnapř., s
G1	Až 135 včetně	Až 65 včetně	Do 20
G2	Až 235 včetně	Až 85 včetně	Do 50	Až 30 včetně
G3	Až 450 včetně	Přes xnumx	Do 50	Až 300 včetně
G4	Přes xnumx	Přes xnumx	Přes xnumx	Přes xnumx
Poznámka. U materiálů náležejících do skupin hořlavosti G1-G3 není při zkoušení povolena tvorba hořících kapek taveniny a (nebo) hořících úlomků. U materiálů, které patří do skupin hořlavosti G1-G2, není při zkoušení povolena tvorba taveniny a (nebo) kapek taveniny.

Video, co je to skupina hořlavosti

Zdroje: NPB 105-2003. Stanovení kategorií prostor, budov a venkovních instalací podle nebezpečí výbuchu a požáru; Baratov A.N. Spalování – Požár – Výbuch – Bezpečnost. -M.: 2003; GOST 12.1.044-89 (ISO 4589-84) Systém norem bezpečnosti práce. Nebezpečí požáru a výbuchu látek a materiálů. Nomenklatura ukazatelů a metody jejich stanovení; GOST R 57270-2016 Stavební materiály. Metody zkoušek hořlavosti.