Při instalaci tradičního topného systému je vždy problém s radiátory. Chci je schovat daleko, aby neodstávaly a nekazily interiér svým vzhledem.
Ale co když zpočátku vytvoříte takový systém, ve kterém baterie nejsou vůbec potřeba? A to nemluvíme o teplých podlahách.
Co je v každém pokoji k dispozici a přitom vůbec nebije do očí? Toto je podstavec. Proč do ní tedy neschovat topení, napadlo výrobce a uvedli na trh takzvanou teplou základní desku.
Vzhledově se dost liší od běžného. Jeho výška je od 14 do 20 cm, šířka je asi 3 cm. S takovými rozměry se takový systém bez problémů vejde do každého interiéru.
Stačí takový zdroj tepla k plnému vytopení domu a bytu? Docela. I přes malé rozměry nezapomínejte na jeho délku.
Takže v místnosti do 20 m2, při instalaci soklu podél tří stěn, celková plocha takového ohřívače dosahuje 2 m2. Teplo přitom vůbec nevyzařují tyto metry čtvereční, ale něco jiného.
Chcete-li zjistit, co přesně, podívejme se blíže na princip fungování teplé základní desky a zjistěte všechny podrobnosti o její účinnosti.
Teplá soklová lišta se liší od topných radiátorů tím, že ohřívá jakoby celou stěnu a tvoří tak tepelnou clonu nebo clonu.
Teplo je okamžitě distribuováno rovnoměrně po celé místnosti, a to nejen v blízkosti oken.
Navíc je takový systém vhodný pro jakýkoli typ podlahy. Vzduch v místnosti se nepřehřívá, nevysychá a nezvedá prach.
Mnozí se mylně domnívají, že takové vytápění ohřívá místnost konvekcí. Něco jako podlahové konvektory.
Tak tomu však vůbec není. Faktem je, že konvekční proudy teplého vzduchu ze soklu přispívají k vytápění místnosti pouze 20-30%.
Dostanete do domu jakési obrovské baterie od podlahy ke stropu. Proto v místnostech, kde jsou nízké stropy a je zde minimum nábytku, je účinnost systému maximální.
V kuchyni je lepší jej namontovat pod sadu, která má vysoké nohy.
Často se doporučuje použití místo podlahových konvektorů pro panoramatická okna. Mějte však na paměti, že plnou kompenzaci tepelné mezery v takovém místě nelze soklem vytvořit!
Všechno je to o zářivé energii. Na rozdíl od stěn zde nezaznamenáte vliv akumulace a rozvodu tepla. Na sklo se „nepřilepí“, ale hned půjde ven.
Ale s úkolem jednoduše odstranit nepohodlí u studeného okna se soklové lišty úspěšně vyrovnají.
Celý systém funguje na Coanda efektu. V roce 1910 tento rumunský letec, snažící se vylepšit letecké motory, použil speciální pláty, které měly odrážet tepelný tok z trupu, aby nedošlo k jeho vznícení.
Mělo to však přesně opačný efekt. Teplý vzduch se neodrážel, ale naopak jakoby olizoval trup. Jak se tento efekt využívá v systému teplých lišt?
Ohřátý proud vzduchu z nich stoupá podél stěny. Přitom jeho rychlost zdola je větší než rychlost shora.
To znamená, že čím dále od povrchu stěny se vzdaluje, tím menší je jeho intenzita a rychlost. A zde si musíme připomenout Bernoulliho zákon s trubkami různých úseků, kterými se pohybuje kapalina nebo plyn.
Říká, že minimální průtok a maximální tlak média bude v části potrubí s velkým průřezem a naopak. To znamená, že čím rychleji se proudění pohybuje, tím menší je tlak.
S ohledem na teplou základní lištu to znamená, že proudění vzduchu, které se pohybuje u stěny, bude mít menší tlak než v určité vzdálenosti od ní. Díky tomuto poklesu tlaku vzniká síla, která jakoby tlačí teplý vzduch ke stěně.
Proto se u podlahového vytápění ohřívá především stěna a od ní se již ohřívají všechny předměty v místnosti. Skutečné zahřívání stěn je cítit ve výšce až 1,5 metru.
Takto vypadá termogram rozložení tepla po ploše vytápěné soklem v termokameře.
Jak jste pochopili, konvekce zde nehraje významnou roli. Hlavním faktorem je sálání z vytápěné stěny. Takzvaná sálavá energie, jako u infrazářičů a obrazů.
Díky tomuto způsobu vytápění není vůbec nutné dohánět teplotu vzduchu v místnosti na + 24-25C. I při 20-21C se budete cítit pohodlně. Stěny se pak zahřejí o pár stupňů více.
A lidské tělo reaguje přesněji na teplotní rozdíl s okolními pevnými předměty než na studený vzduch. Dejte do lednice při -1C nebo venku při stejné teplotě (bez větru), účinek okamžitě pocítíte.
Proto vytápěná stěna vytváří tepelnou pohodu radiační bilance, kterou není schopna vytvořit klasická baterie.
Není zde však vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Pokud je celá vaše stěna vytápěná, pak se tepelné ztráty z ní zvyšují.
To znamená, že musí být zpočátku tepelně náročný a snažit se o maximální tepelnou nepropustnost.
Zde například vzorec pro výpočet tepelných ztrát známý z kurzu fyziky:
- S – plocha stěny
- T uXNUMXd (T uvnitř – T venku) – teplotní rozdíl mezi stěnou uvnitř domu a venku
- R je tepelný odpor povrchu
Z tohoto vzorce je zřejmé, na čem tepelné ztráty primárně závisí. R – jak s bateriemi, tak se soklem, neměníte. Stěna je stejná.
Ale parametry v čitateli se budou lišit. Čím větší je teplotní rozdíl (T), tím větší jsou tepelné ztráty. Předpokládejme, že při zahřátí bateriemi v blízkosti okna bude mít stěna podmíněně t=20C.
Teplota podél stěny od radiátoru ke vzdálenému bodu (v rozích) je distribuována podél gradientu. Úseky stěn vpravo a vlevo od oken se vůbec nezahřívají.
Pokud je celá stěna uvnitř domu vyhřívána teplou základní deskou ze stejného kotle se stejnou teplotou chladicí kapaliny, pak se stěna zahřeje více. Podmíněně do + 25C, což podle vzorce znamená, že se rozdíl v čitateli zvýší a přenos tepla stěnami se zvýší.
Ukazuje se, že čím více tepla ztrácíte, tím více jej musíte nahrazovat. Nezáleží na tom, jakým způsobem je toto teplo do místnosti přiváděno – radiátory nebo termosokly.
Totéž platí pro plochu – S. Plocha vyhřívaná soklem je mnohem větší než plocha umístěná přímo za radiátorem.
Situaci bude možné mírně zlepšit, pokud se topný sokl umístí nejen na vnější stěny domu (jako u radiátorů), ale i na jeho vnitřní příčky.
Většina tepla generovaného v tomto případě zůstane v domě a nebude se hned snažit jít ven. Mírné zahřátí vnějších stěn je užitečné nejen jako zdroj vytápění, ale i pro budovu samotnou. Vlhkost jako taková zcela mizí.
Vzhledem ke všemu výše uvedenému proto mnozí vnímají takové inovace skepticky. Existují dlouho osvědčené a srozumitelné způsoby – stejné radiátory pod okny nebo teplá podlaha v potěru.
Všechny ostatní triky jsou příliš drahé buď ve fázi výstavby, nebo během provozu a oprav.
Pro místnost 16m2 budete potřebovat od 10 do 12 metrů soklu. Jeho cena dnes v průměru 4000-5000 rublů za metr a výše. A to je navíc k nákladům na komponenty. Přidejte sem samotnou práci (v Moskvě účtují asi 1400 XNUMX rublů za běžný metr), všechny místnosti v domě a spočítejte své výdaje.
Dá se s takovými termosokly plnohodnotně přežít zima? Ano, určitě. Za přítomnosti dostatečné lineární metráže a vhodné teploty chladicí kapaliny.
A četné recenze na fórech to potvrzují. Pro zahřátí domu v nejchladnějších zimních dnech bude potřeba udržovat teplotu odvodu chladiva v kolektoru teplých soklových lišt kolem 75C. V běžné dny stačí 50-70C.
Čím vyšší teplota, tím více zářivé energie obdržíte. Při poklesu na úroveň 45C a níže se teplý sokl promění v jakýsi minikonvektor, který topí především proudy vzduchu.
Od zateplovacích soklů proto nečekejte žádná nereálná čísla úspor. Ona to neudělá. Teplá podlaha je v tomto ohledu mnohem výnosnější.
Přesto si systém našel své široké uplatnění a někteří spotřebitelé jej aktivně využívají jako hlavní i doplňkový zdroj vytápění pro svůj byt nebo jednotlivé místnosti v domě.
Samotný teplý sokl je sestaven ze samostatných topných modulů. Jsou dvě možnosti:
Mnoho lidí v poslední době aktivně přemýšlí o instalaci takového zdroje vytápění, jako je teplá základní deska ve svém domě nebo bytě.
Pokud jste se již rozhodli pro tuto otázku a rozhodně jste se sami rozhodli, že by měla existovat teplá základní deska, podívejme se na dva způsoby instalace takového zdroje tepla:
Pro ty, kteří stále pochybují o tom, jak je takové vytápění ziskové, zda stojí za ty peníze a proč je vůbec potřeba, přečtěte si samostatný článek.
Nejprve zvažte elektrickou verzi teplé základní desky. Pojďme krok za krokem projít všechny fáze instalace na příkladu nejběžnějšího a osvědčeného modelu z nejlepší strany – Mr.Tektum (Mr. Tektum).
Jaké materiály jsou k tomu potřeba? Hlavním prvkem celého systému je topný modul.
Skládá se ze dvou trubek o průměru 13 mm, na kterých jsou nahoře nalisovány lamely – mosazné plechy. Sestava se ukáže jako druh radiátoru.
Standardní délka jednoho modulu je cca 2,5m. Do spodní trubky je vložen trubkový suchý topný článek.
V závislosti na délce modulu si můžete vybrat různé délky topných těles – od 0,7m (140W) do 2,5m (500W).
Nahoře je položen třížilový měděný žáruvzdorný kabel se silikonovou izolací. Plášť tohoto vydrží zahřátí až na 200 stupňů.
Dodávají se ve dvou typech: 3 cm široké pro spojení profilu a 2 cm široké (namontované po celé délce soklu).
Je nutné, aby byl modul pevně upevněn a nevisel na svém místě.
- dekorativní plastové rohy, překryvy a hroty
Všechny elektrické spoje budou muset být izolovány smršťovací bužírkou.
Místa připojení vodičů jsou kryta plastovými krabicemi.
V zásadě se jedná o všechny materiály k nákupu. Dále přejdeme k přípravným pracím.
V této fázi upevněte spodní lištu k podlaze. To lze provést jak šrouby, tak lepidlem.
Dále se na stěnu nalepí tepelně izolační páska.
Šířku pásky zvolte tak, aby byla větší než šířka topného modulu. Po nalepení pásky se namontuje horní okrajová lišta.
Chcete-li to provést, vložte do něj roh z jednoho okraje a poté montážní držáky. Připevněte držáky ke stěně pomocí samořezných šroubů.
Zároveň se ujistěte, že spodní část držáku dosedá na spodní lištu a nevisí ve vzduchu.
Hlavy samořezných šroubů by neměly vyčnívat, zcela je zapustit do sedla.
Po utažení lze spodní část držáku sejmout. Je to nutné pouze pro přesné umístění horní tyče tak, aby probíhala přesně rovnoběžně se spodní.
Krok instalace držáků je 50 cm od sebe.
Široké držáky (3 cm) se montují pouze do spojů vnějšího profilu.
Přípravné práce jsou u konce, přejděme k samotným topným modulům.
Změřte vzdálenost podél stěn a odřízněte moduly požadované délky pilkou na železo.
Chcete-li uvolnit konce trubek, vylomte několik lamel podél okrajů kleštěmi. Nejsou pájené, ale jednoduše lisované.
Do spodní trubky je vloženo topné těleso. Předtím je třeba ji ručně trochu ohnout, čímž vznikne vlnitý tvar.
Tímto způsobem nebude viset v trubici a pevně zaujme své místo.
V horní části je umístěn elektrický kabel ze žáruvzdorného silikonu. Ujistěte se, že ponechte okraj asi 15 cm kolem okrajů pro připojení a připojení vodičů.
Pro spolehlivý kontakt na žilách drátu zamačkejte hroty.
Použitý kabel je třížilový, měděný. Vyberte průřez na základě celkového výkonu všech modulů v jednom okruhu. Pro připojení topných modulů o celkovém výkonu až 1,5 kW lze použít kabel o průřezu 2 mm5.
Připojení všech topných prvků v řetězu se provádí paralelně. Pro každý topný článek se na jedné straně spustí fáze a na druhé nula.
Kontakty jsou utaženy pod maticí, podložkou a rytcem.
Výsledkem je, že na jednom topném článku na každé straně, pokud se nejedná o konečný nebo počáteční modul, budou dva vodiče. Fáze přišla z jednoho kabelu – fáze šla dál. Nula přišla, nula odešla.
Nezapomeňte na třetí vodič – zem. Pod ním je zvláštní místo.
Po sestavení okruhu jsou všechny spoje a spoje izolovány smršťovací bužírkou.
Přes místa připojení vodičů je umístěna ochranná skříňka.
Dále je třeba připojit kabel k termostatu a celé to napájet z elektrické sítě 220V.
Termostaty mohou být:
Teplota je řízena termočlánkovým čidlem, které při zahřátí mění svůj odpor. Pro správnou funkci musí být snímač umístěn mimo zdroj tepla.
Termostat je zapojen podle schématu uvedeného v dokumentaci. V zásadě je zde vše podobné jako při připojení vyhřívaného podlahového čidla.
Po dokončení instalace musí být topné moduly uzavřeny. K tomu se na vnitřní stranu soklu nalepí termoreflexní páska.
Poté se tento pás nasadí na horní háčky držáků a silou zapadne na místo na spodních.
Konce a rohy jsou uzavřeny zátkami.
Pokud chcete pevně upevnit vnější lištu, lze to provést pomocí samořezných šroubů. Na povrchu pro ně hrozí zvláštní podélná rizika.
Při zašroubování se samořezné šrouby zasunou do drážky v držáku.
Na samořezné šrouby jsou umístěny plastové zátky.
Pro spuštění topného systému postačí zapnout termostat a ujistit se, že základní deska je vyhřívána rovnoměrně v celé místnosti.
K vybavení teplého soklu na vodní chladicí kapalině budete potřebovat téměř stejné materiály:
