Elektronkový nebo tranzistorový zesilovač 07.01.2014 06: 44
Elektronkový nebo tranzistorový zesilovač
Hovory o tom, co je lepší, zda tranzistory nebo elektronky, se vedou odnepaměti. Dominantní názor asi pětadvaceti let se plynule a podle toho neznatelně mění v opačný. A pokud byl na počátku sedmdesátých let na tranzistorových přijímačích uveden počet tranzistorů, na kterých bylo toto zařízení vyrobeno (předpokládalo se, že vztah mezi kvantitou a kvalitou je přímý), pak byly koncem devadesátých let vyvrtány otvory do předních panelů zařízení, abychom mohli vidět posvátný oheň lampy nebo lamp uvnitř ultramoderních předzesilovačů nebo zvukových procesorů a třást se jen z toho samotného. Úcta tohoto druhu obecně není špatná věc – emoce jsou spíše pozitivní. Za to se však navrhuje zaplatit další peníze a zpravidla značné peníze. Výrobci lampových zařízení se přirozeně snaží posílit naši důvěru, že pokud je zařízení na bázi lampy, znamená to, že je určitě dobré. Vždy se o to pokoušeli, ale tentokrát se jim to vzhledem k tomu, že evoluční spirála téměř dokončila úplnou revoluci, zdá, že se jim to daří a v současnosti jsme v první fázi trubkového boomu. To potvrzuje i fakt, že otázka „Proč je to tak drahé?“ Odpověď se stala normou: “Co chceš, je to trubka.” Je vhodné setkat se s boomem plně vyzbrojeni – s čistou hlavou a jasným pochopením toho, co potřebujete. Není to jednoduché. Pokud je pro zvukaře s mnohaletou praxí ve své specializaci, který slyšel velké množství jak lampové, tak tranzistorové aparatury, docela těžké pověsit hlavu, pak je snazší zmást poloprofesionála nebo amatéra hudebník, kterých je většina. Možnost porovnat zvuk různých zařízení je velmi omezená. Informace získané od prodejců hudebního vybavení, ochucené fámami (často inspirovanými výrobními společnostmi), módou a patosem, které módu provázejí, nejsou zdaleka nejlepší platformou pro výběr vybavení.
Nejprve musíte pochopit, jak se lampový zvuk liší od tranzistorového zvuku a proč. Zdá se mi krásné, lakonické a navíc téměř dostatečné následující vysvětlení: no, ve skutečnosti se v tranzistoru zvuk rodí v krystalu a v lampě – ve vakuu. Je těžké si představit odlišnější prostředí. Jak tedy nemohou být zvuky odlišné? Led a oheň! Zde nejsem originální, protože články věnované tomuto tématu v zahraničních časopisech často vycházejí pod nadpisy: „Warm and Cool“, „Hot or Cold“ atd.
V jednom z těchto článků, ve kterém autor celkem přesvědčivě dokazuje převahu elektronky nad tranzistorem ve všech ohledech (avšak z nějakého důvodu nezmiňuje tak důležitý zvukový indikátor, jako je šum), je podán zajímavý výklad pro tzv. atraktivity lampového zvuku na příkladu použití v sedmdesátých klasických kondenzátorových mikrofonech s lampovými předzesilovači. Faktem je, že tyto mikrofony mají velmi vysokou úroveň signálu (až 1,5 V) a předzesilovače jsou nuceny téměř neustále pracovat s přetížením. Při přetížení elektronky dochází nejprve k přirozené kompresi zvuku, v důsledku čehož je vnímán jako „hustší“. Za druhé, zvuk je zkreslený, v důsledku čehož je obohacen o harmonické. V elektronkové technice se umístění těchto harmonických v hlasitosti prakticky shoduje s řadou podtónů, to znamená, že se přidávají druhá (oktávová), třetí (pátá), čtvrtá, pátá atd. harmonická, což je subjektivně vnímáno jako příjemné „ hudební“ zvuk. Podobný princip obohacování původního signálu o harmonické se používá např. u zařízení, jako je budič.
Při přetížení tranzistorové technologie dochází také ke zkreslení zvuku, ale signál je saturován převážně lichými harmonickými, tedy třetí, pátou, sedmou, devátou atd. Z nich jsou sedmá a devátá harmonická disonantní, což k mírně řečeno, není příjemný pro ucho a je vnímán přesně takový, jaký je – jako zkreslení.
Vzhledem k tomu, že zvuk tranzistorů a elektronek se od sebe výrazně liší, je zřejmé, že možnosti použití zařízení postaveného na takto odlišných součástkách se musí lišit. Zdá se, že v některých případech je výhodnější lampa a v jiných je výhodnější tranzistor. Pro zodpovězení otázky – proč je lepší použít obojí, je nutné uvést obecné zvukové charakteristiky jak elektronových, tak polovodičových audio zařízení. Ty se v zemích mimo SNS obvykle nazývají „solid state“.
Takže lampa.
Výhody: zní hřejivě a při přetížení dodává zvuku dodatečnou „hudebnost“.
Nevýhody: hlučnost (v důsledku potíží s kvalitním zesílením nízkoúrovňových signálů), objemnost, krátká životnost (někteří kytaristé jsou nuceni každý měsíc měnit elektronky v zesilovačích), špatně snášejí přepravu, nízká účinnost (většina energie spotřebované trubkovým zařízením se spotřebuje na vytápění místnosti, což lze uvítat pouze v zimě, a to i tehdy, když nefunguje topení).
Tranzistory a další polovodiče.
Plusy: korektnost, nezabarvený zvuk, nízká hlučnost, kompaktní polovodičová zařízení, nízká spotřeba energie.
Nevýhody: suchý zvuk, prudce se zhoršující při přetížení.
Jak vidíme, charakteristiky jsou diametrálně odlišné – co je dobré pro lampy, je špatné pro tranzistory a naopak. Obzvláště úspěšné je použití lamp v režimu přetížení, tedy tam, kde je potřeba změnit nebo zabarvit původní signál. V tomto případě se lampové vybavení (ať už jde o mikrofonní předzesilovač, kompresor nebo kytarový zesilovač) stává jako zpracovatelský, nejjednodušší (ale, jak se ukázalo, zdaleka ne nejhorší) efektový procesor. Pozoruhodným příkladem použití lamp jako zvukové izolace je zařízení TL Audio Valve Interface – osmikanálové zařízení, které má osm vstupů, osm výstupů a vypínač. Ani jedna úprava. A uvnitř jsou lampy, které mohou současně izolovat něco osmikanálového, například ADAT. Tranzistorová technologie se nejlépe používá tam, kde je zvláště důležitý nezabarvený zvuk, nízká hladina šumu a zkreslení.
Obecně se mi zdá, že je docela možné aplikovat teorii pohlaví na „znaky“ tranzistorů a lamp a vzít to v úvahu při výběru zařízení. Lampa je jednoznačně dáma. Jeho zvuk je hladký a pohodlný, dobře snáší přetížení (přeměna nepříznivých okolností v příznivé výsledky) a dokáže váš levný dynamický mikrofon rozeznít jako velkomembránový kondenzátorový mikrofon (ženy mají tendenci přehánět). Elektronky mají v kytarovém vybavení jasnou výhodu oproti tranzistorům. Nutno říci, že kytaristé obecně jsou velmi konzervativní národ a v podstatě nepřešli z elektronek na tranzistory, nebo v každém případě vždy preferovali lampový zvuk. Ale jako studiové ovládací zařízení by se lampová technologie zjevně neměla používat – zde je zapotřebí nekompromisní, minimálně barevný, nezavádějící zvuk tranzistorů. Nebude zbožná přání – můžete se na něj spolehnout. Jedním slovem, zvuk je mužský.
Nabízí se zcela logická otázka: opravdu není možné s moderním vývojem elektroniky udělat zvuk tranzistorového zařízení teplým a elektronkovým spolehlivým? Samozřejmě můžete! A taková technika existuje. Stojí to ale hodně. Například studiový referenční lampový sluchátkový zesilovač Tube-Tech PA 6, který produkuje nezabarvený zvuk, stojí 1999 XNUMX USD. Navrhuji tedy nepoužívat zvláštní ženy jako bodyguardy a neméně zvláštní muže jako asistenty v kanceláři. Pokud ale chtějí exotičtí milenci zaplatit, pak jim v tom samozřejmě nikdo nemůže bránit.
Nyní o cenách. Polovodičová a elektronková zařízení, která jsou si podobná ve třídě, by měla mít srovnatelné ceny. Ano, elektronky samotné jsou dražší než tranzistory, ale elektronkové aparáty jsou mnohem jednodušší a obsahují řádově méně dílů (také proto dnes přívrženci elektronek vysvětlují úžasnou kvalitu zvuku jejich sponzorovaných aparátů). Historicky je však lampová výbava stále poněkud dražší (najdou se příjemné výjimky: například velmi slušný mikrofonní předzesilovač ART Tube MP stojí 199 dolarů). Poněkud, ale ne mockrát, vás prosím, abyste to měli na paměti, až vám na vrcholu lampové módy nabídnou za šílené peníze vše, co v sobě alespoň něco svítí. Obecně lze dnes považovat za absolutně nezbytné pouze Iljičovy žárovky nebo zařízení, která je nahrazují (například petrolejové nebo olejové lampy).
Některé profesionální audio společnosti vyrábějí kombinace elektronek a polovodičů, snaží se zkombinovat nejlepší vlastnosti elektronek a tranzistorů, čímž dokazují, že kůň a chvějící se laň mohou být použity jako tažná síla, pokud se to dělá moudře. Příkladem je Aphex Tubessence 107, polovodičový elektronkový mikrofonní předzesilovač, který v roce 1995 získal cenu TEC Accessory Award. Jistého úspěchu dosáhla i anglická společnost TL Audio, která vyrábí předzesilovače, kompresory a ekvalizéry, u nichž jsou polovodičové vstupní stupně založeny na nízkošumových mikroobvodech a stupně přímo zodpovědné za kompresi nebo regulaci frekvence jsou vyrobeny pomocí elektronek. Díky tomu je signál do lamp již zesílen, což umožňuje získat celkově slušný odstup signálu od šumu. Polovodiče tedy poskytují nízký šum a elektronky dělají přesně to, v čem jsou dobré: komprimují a izolují zvuk. Idylka a nic víc.
Opravdu chci věřit, že se našla cesta ke kompromisu a že budoucnost spočívá v kombinované technologii, ve které budou jako ve šťastné rodině žít hrdinové tohoto článku, vzájemně se doplňovat, těšit vás i mě a radovat se oni sami. Navíc jsou dnes recenze o kombinovaném vybavení velmi povzbudivé.
Nutno zmínit i Hi-End výbavu. Zde je použití lamp naprosto opodstatněné, protože toto zařízení slouží výhradně k potěše sluchu a mělo by znít co nejkrásněji. I když autoři audio magazínů si dle mého názoru dva takové pojmy, jako je krása zvuku a jeho přirozenost, už dávno zcela spletli a často tyto dva, ne vždy shodné pojmy dávají na roveň. V high-end světě elektronka neochvějně sedí na trůnu, a protože nesnášenlivost audiofilů se brzy stane příslovečnou, nejuvolněnější z jejich popisů tranzistorové technologie je zásada: „Dobrý tranzistorový zesilovač je odpojený tranzistorový zesilovač. !“
Při rozchodu bych rád zopakoval, že k výběru vybavení je potřeba přistupovat s klidem a opatrností. Fráze jako „pouze lampa“ nebo „tranzistor – rozhodně!“ bylo by vtipné, kdyby nebylo tak nepříjemné komunikovat s lidmi, kteří mají sklony k podobným přístupům. Kde začíná kategoričnost, končí kompetence a tito lidé dávají přednost nadávkám před hádkou. Radím vám tedy pochybovat – poslouchat – číst – přemýšlet. Hodně štěstí!
